je mi mizerně...Četli jste sebrané dopisy Boženy Němcové? Já teda ne, ale jedna kamarádka ano, takže mám představu, o co jde. Němcová v nich píše všem kolem, aby jí poslali alespoň pytel brambor, protože nemá co jíst. Ještě když jsem to slyšela (to je tak maximálně pár týdnů zpátky) jsem si myslela, že to pro ni muselo být strašné - takhle se ponižovat, a litovala jsem ji. Ale v té době mě ani ve snu nenapadlo, že něco podobnýho budu provozovat i já. Polovinu dneška jsem probrečela, a ani do školy jsem nešla, i když už jsem to měla naplánovaný (předtim jsem totiž byla doma kvůli zubům - trhali mi osmičku, kdyby to někoho zajímalo). Ani zítra nikam nejdu. Nevim, co mám dělat. Moje matka totiž za září nedostala výplatu. Zdálo by se, že to přece ještě není tak zlý, ale je. Nemáme totiž ani korunu. Mý jediný džíny už za chvíli budou mít díry a přitom to v dohledný době nevypadá, že bych si mohla koupit nový. Ježiš, vždyť já nemám ani učebnice do školy! Fakt nevim, co s tim. Mamka volala mýmu otci, který s námi nežije, a půjčovala si dva tisíce. Před dvěma týdny. Tehdy to ještě vypadalo celkem dobře. Jenže teď už ne. Nemáme zaplacený účty, odpojili nám telefon a já se každej den probouzim s hrůzou, že nám odpojí i elektriku. Ne že by se nám to už v minulosti nestalo. Asi tak v osmičce nám hrozilo vyhození z bytu. Prostě se v tom pořád plácáme, hlouběji a hlouběji.
Nechci tady být, být doma, ale protože musim, tak si nalezu sem. Tedy dokud nám neodpojej internet nebo elektriku (tak schválně, co bude dřív?). Moje matka tu pořád chodí a bezradnym hlasem prohlašuje, že skočí z balkonu. Sakra, už zase brečim a nevidim ani na ten monitor.
Nevim, proč to tu všechno píšu; asi doufám, že když to napíšu, uleví se mi, otřu slzy a řeknu si všechno bude v pořádku.
Ale vážně bude?
