Začal další týden

Období: 5. týden školy
Stav: vegetativní s častými přechody do depresivnosti
Hlavní příčina: japonština, překladatelský seminář
Možná náprava: --
Tak to je bez přehánění zhruba můj nynější stav. Jinými slovy, stojí to za prd.
Řeklo by se "Japonština, to bude sranda", ale opak je pravdou. Člověk stále zjišťuje, že je vcelku ukradený, jestli udělal JC2 nebo ne - jestli nedokáže, že látku umí, není k ničemu. A mně se to stále nedaří. Už jsme skoro doprobrali druhou lekci a já ještě nepochytila ani tu první. Nějak mi to proklouzává mezi prsty. Úkoly mám tradičně víc červené než šedé a teď ten poslední test taky. Ubohejch 53 %. Tak to jsem se tedy fakt předvedla.
Přestávám mít sílu dokazovat, že nejsem hloupá. Přestávám totiž věřit, že tomu tak není. Moje úkoly se začínají hemžit větami typu "neodpověděla jsem, protože jsem zase neznala odpověď", "pochybuju, že dokončím školu" či "kamarádka je prostě chytřejší". Jsem příliš unavená, abych se víc snažila, a co je hlavní, chybí mi motivace. Přestala jsem vidět smysl toho všeho. Proč se to vlastně učím? K čemu je to dobré? Neříkám, že nejsem ráda, když jsem schopná si se svou japinou něco přečíst, ale nestačí to. Kam se kruci to nadšení podělo?
Nemá to cenu - nikdy to nedokážu. Každou hodinou jen čekám, až W-sensei prohlásí, že se začínám zhoršovat. To by pro mě bylo jako rozsudek smrti. Na druhou stranu když už si opravdu připadám jako debil největší, v duchu ho vyzývám, aby mi to řekl. Nějaká masochistická část ve mně to chce slyšet, chce prohlásit Vidíš, měla jsem pravdu - jsi k ničemu.
Protože to jsem. Nezdá se mi, že bych měla víc předmětů než loni, ale všichni ode mě vyžadují mnohem více práce a já nestíhám, honím všechno na poslední chvíli a jsem unavená. Nejen japonština, ale i překladatelství jde do háje rychlostí blesku - není divu, překlad dělám večer před vyučováním a tudíž ani nemůže být kvalitní. Jde to se mnou prostě z kopce. Netuším, jak dlouho to ještě vydržím.

Ať už tu větu řekne, chci mít pokoj...

Když je štěstí unavený, sedne si i na vola

Léto se chýlí ke konci...
...a já si konečně našla brigádu *potlesk prosím* Jestli prahnete po Zlatých stránkách, navštivte mě za týden na Hájích - budu tam vyčuhovat z davu v úžasném žlutém tričku XD
Ale aby to nebylo tak jednoduché, potvrzení o studiu mi končí den předtím, než začínám brigádničit *kyselý xicht* Tak po uvážení všech alternativ jsem dospěla k závěru, že v úterý si udělám menší výlet do Olmu a zpět. Docela by mě zajímalo, jestli dokážu zaměstnance ČD přesvědčit, že jsem studentka, ale že jim opravdu nemůžu ukázat potvrzení, protože si pro něj teprve jedu (kdo kruci vymýšlel tenhle systém vydávání potvrzení až od 1.září? Uprostřed prázdnin...).
Každopádně se mi trochu zlepšilo rozpoložení mysli, ale ne o moc. Teprve potřetí v životě se netěšim do školy (ty předchozí dva případy byly přechody na novou školu). Není na co. Nějak si ten rok nedokážu představit a děsim se tam v září nastoupit. Možná to nebude tak zlý, možná to půjde, ale nejspíš to nebude takové jako loni. Možná to bude... bezvýznamný. Nesmyslný. Zbytečný.
Prázdný.
Co si jenom sama počnu?

Léto desu. Ókii nuda desu.

Asi mi začíná hrabat.
Komu taky ne - po víc než měsíci nic nedělání. Sháněla jsem brigádu, ale bez úspěchu. Bez praxe, bez možnosti pracovat dlouhodobě, bez jakýchkoliv zvláštních schopností. Jinými slovy, bez šance. Teprve v takových chvílích si uvědomuju neexistenci svého společenského života. Není kam jít, není s kým se sejít, není s kým si pokecat. Kdyby nebylo netu, byla bych kompletně odříznuta od světa. Takhle aspoň zjišťuju, co kdo dělá, i když do rozhovorů se nepouštím. Není si co říct.
Včera jsem se pustila do úklidu poliček s učením. Rozhodla jsem se všechny sešity, učebnice a další věci ze základky a gymplu hodit do krabic a poličky obsadit skriptama. Rukama mi prošlo neuvěřitelné množství matematických příkladů a já si uvědomila, jak mi ta matika chybí. Skoro mám chuť ty sešit z krabice vytáhnout a začít si počítat. Skoro. Ale v hloubi duše vím, že to nikdy neudělám. Nemá to cenu - matiku už nikdy nevyužiju. A to mi přišlo strašně líto. Až jsem začala přemýšlet o tom, jestli jsem před rokem neudělala chybu. Neměla jsem radši jít na geografii a rochnit se v matice a zemáku? To už asi nikdy nezjistíme, že? Kde bych teď asi byla? Co bych si asi říkala, když bych se koukala na anime a slyšela všechnu tu japonštinu? Litovala bych, že jsem nešla do Olmu? Cítila bych se užitečnější, že studuju něco prospěšného? Lidé se mě ptají, co chci s japinou dělat, ale já nevím, co jim odpovědět. Nevím, co chci, krucinál, dělat! Jsem tak defenzivní, protože cítím, že jsem udělala chybu, že jsem měla jít na něco praktičtějšího?
 V doslovu novely Na vlnách vysvětloval překladatel, že hlavní hrdina je nucen si vybrat mezi idealistickým, naivním způsobem života a praktičtějším, účinnějším. Hrdina je ovšem chytřejší než já - vybral si praktičnost. Já jsem příliš konzervativní, nicméně naivní až hrůza. Asi se na mě podepsal dvoutýdenní pobyt na venkově s příbuznými, kde jsem neustále slyšela "Mělas jít na ekonomku", ale začínám pochybovat o smyslu toho všeho. Nechci být negativistická, ale nemá to cenu, nikam to nevede. Nikdy nic nedokážu. Nic ze mě nebude. Nikdo si mě nezapamatuje. Nikomu nezlepším život. Nejsem nic. A nikdy ničím nebudu. Vždyť nemám ani to zatracený téma na bakalářku.
Je mi dvacet a nic jsem nedokázala. Nejsem schopná se postarat ani sama o sebe, co teprv o mamku. Nezajistím jí lepší život, který si zaslouží. Nejsem dobrou dcerou.
Mrzí mě to...

Nihongo no šiken ni gókaku šimašita

Pro nejaponštináře: úspěšně jsem udělala zkoušku z japonštiny!

Ta hrůza, kterou nás celý rok strašil nejen W-sensei, zas taková děsná hrůza nebyla *vyhýbá se letícím rajčatům od spolužáků*. Pravda, z 22 jsem to dali čtyři, ale pokud se člověk opravdu učí, dá se to udělat. Já to dala na dvojku a příští den, včera, u ústních, u kterých naštěstí byl jen W-sensei a velice příjemná, usměvavá M-sensei, jsem to nějakou záhadou vytáhla na jedničku :-)

Tím pádem mám prázdniny. Jen ještě musím oběhat učitele, odevzdat index a tak, ale jinak v-o-l-n-o! Ale nějak nevím, co s takovým množstvím volného času mám dělat. Dnes to šlo - dnes jsme byli domluvení s W-senseiem, že půjdeme do hospody. To víte, já, co nepiju, pokud to teda fakt není nějaká událost, jsem šla do hospody a místo piva, co tam pili všichni, jsem si dala dvojku bílýho vína, kterou jsem cucala většinu večera. I když jsem toho moc nenapovídala (jako vždy), pobavila jsem se rozhodně dost. Vlastně všichni se bavili, W-sensei tam občas měl i záchvaty smíchu, jaké jsem u něj ještě neviděla :) Probíralo se všechno od večerníčků po politiku, bohužel zásobu nových japonských slov jsem úspěšně zapomněla už po dvou minutách. Velice mě překvapila spolužačka Martina, která závodila s Michalem, kdo vypije víc piv. S přehledem vyhrála a ještě dopíjela to poslední, pro ni už deváté, Michalovo pivo, když se chudák vyrovnával s následky přílišného pití na toaletě. Nechtěla bych být v jeho kůži, až se znovu potká s W-senseiem...
Ale celkově to bylo děsně fajn. Chvilku jsem zvažovala, že bych tu snad i počkala na další Jécéčka a ten výlet do hospody si zopakovala, škoda ale, že je to až za dva týdny...

Ze života studentky

Právě teď bych měla morfovat. Ale jak vidíte, hledám všemožné způsoby jak se tomu vyhnout - nikdy bych nečekala, že nastane doba, kdy si NEbudu chtít číst Kinga :D
Co se se mnou poslední dobou děje? Zkouškové se děje (jak jinak). A je to stejnej hnus jako v zimáku, možná horší. Minulej tejden byl zápočťák, takže jsme si odbyli hned tři věci: konverzaci, fonetiku a British Studies.
Konverzace má jeden hnusnej nedostatek - stydím se za sebe aspoň týden. Tentokrát na tom nešlo nic zkazit - převyprávět pohádku, kterou jsme dělali týden předtím na hodině, dokonce jsme měli papír, kde byla celá sepsaná. No a co myslíte, že Kavi udělala? Zvorala tam co se dalo, ještě k tomu stylem věta-minuta ticha-věta-dvě minuty ticha. Chudák vyučující už se pak jen, aby se neřeklo, zeptala na cestu a radši mě propustila se zápisem v indexu. Jestli já tu ústní část u cvik příští týden/nějakej další týden dám, tak budu fakt machr a půjdu se ožrat (ale jen doma, abych mohla vesele padnout do postele a všechno zaspat).
British studies jsou zase ošklivý v tom, že nikdy nevím, jestli jsem to dala nebo ne. U většiny testů můžu říct Jo, to šlo nebo To byl průser, ale tady člověk fakt neví. Ale poštěstilo se (nebylo to zas tak těžký) a tak si můžu další věc odepsat.
Fonetika. Postrach anglistů. Nechápu proč, mě to baví a klidně bych s tím pokračovala i dál *kryje se před letícími rajčaty/židlemi/vidličkami* Dokonce si troufám říct, že to je můj nejsilnější předmět (test na 94 celých něco procent, to je přeci dobrý, ne? Kéž by tak vypadaly i znaky/cvika). Ale přiznávám, že jsem z toho den předtím měla fakt strach - šla jsem spát někdy v jednu s pocitem, že to bude fakt trapný, až to nedám. Ale Jonáš dodržel slovo a test byl opravdu jednoduchej. Už se těším do druháku na seminář, nebo co nás to čeká :)
Jinak tenhle týden tedy už začalo samotné zkouškové. Hned v pondělí jsem schytala lingvistiku. Začalo to dobře - jmenujte 7 funkcí jazyka, jaký jsou druhy morfémů a tak - ale pak najednou otázka Vysvětlete princip synonym. Protože jsem na posledních dvou hodinách nebyla (jsme měli přednášky od japiny, kde jsem se mimochodem fakt předvedla - měli jsme napsat něco o problémech, o kterých prof. Kitajima vykládal, a já se svou slovní zásobou jsme horko těžko vypotily tak tři věty a tím skončily. W-sensei nebyl nadšen *jde se zahrabat*), tak jediný, co jsem tam byla schopna sesmolit bylo, že synonyma jsou vpodstatě různá pojmenování pro tu samou věc + příklad. No nevim, ale asi to nebude to, co po nás chtěla. Jestli jsem to nedala (výsledky stále nejsou), budu muset sehnat někoho, kdo tam na rozdíl ode mě byl, a dopsat si poznámky. Ale doufám, že jsem to dala, protože opravný termín je 27. *to je překvapení*
Ony všechny opravné termíny na anglistice jsou 27., zrovna když píšem cvika z japiny. Copak je to nějaký magický datum, či co?!
A dneska jsme psali znaky. Kdyby hranice byla 70%, v klidu prohlásím, že jsem to dala (to bude překvapení, až zítra zjistím, že jsem měla tak maximum 60% XD), ale protože jsem na hodině byla jednou(!) za celý semestr, tak pro mě platí hranice 90%. To už je celkem výzva...
No, a abych toho neměla málo, zítra mě čeká zkouška z morfologie a komplexka z angliny. A co myslíte, že dělám? Flákám se. Já jsem normálně magor! Vím, že když tu morfu nedám, opravný termín je 27. (překvapení!) a přesto se neučím. No jo, flákač flákačem zůstane.
Tak mi aspoň držte palce, ať neschytám jako zkoušejícího třeba Jonáše, protože před ním už jsem se ztrapnila a nechci si to zopakovat (musím přeci dokazovat svou hloupost i ostatním členům katedry, ne?).

Na závěr jsem hodím i radu, kterou jsem našla na FB u skupiny "30 věcí, které udělat během zkoušky, když víte, že ji stejně nezvládnete" a kterou se nejspíš budu řídit příští týden na japonských cvikách: Get the exam. 20 min into it, throw your papers down violently, scream out "Fuck this!" and walk out triumphantly.

Víkend aneb co jsem dělala, že jsem nebyla na animefestu

Tohle je poslední víkend před zkouškovým (a před zápočťákem), tak nikoho nepřekvapí, že jsem ho opět věnovala učivu (*nemůže si vzpomenout, který ne*) XD
Dnes byl na programu referát na současný stav japonských ozbrojených sil. Vážně. No nevim, ale jedno z mých oblíbených konverzačních témat to teda není. Jinými slovy vím o tom kulový (což se asi v zítřejším referátu projeví). Nicméně jsem se docela i pobavila:
(z rozhovoru s T-Sal)
- btw když jsem sečetla počty vojáků, vyšlo mi, že jich je 103 % uváděného celkového počtu XDD
- sakra, to ti japonci nemohli udělat aspoň demonstraci? takhle nebudu mít o čem mluvit... :( .........ha! pravičák hodil molotovův koktejl směrem k budově, tak aspoň něco :D
- "Defense Minister troubled over legal issues if UFO arrives" lol XDD (to byl vůbec nejlepší nález dne: tady)
Tak nakonec jsem z toho něco udělala, ale pyšnit se tim rozhodně nebudu.
Jinak dnes je na programu ještě lehký úvod do fonetiky, kterou nevím proč všichni děsně nenávidí. Já ji mám docela ráda, což je tedy hlavně díky vyučujícímu - mladý doktorand nepostihnutý tím, že se už roky pokouší vysvětlit svůj oblíbený předmět tupě zírajícímu zástupu studentů, které to vůbec, ale vůbec nezajímá. Snaží se hodiny udělat zajímavé (což vhledem k povaze předmětu není ani trochu jednoduché), názorně vše předvádí, občas zapojí i studenty (což bylo teď ke konci už trošku jednodušší, protože z původní stovky jich tam chodilo asi dvacet), jednou nám dokonce zarapoval :D A ten hlas! Bože, má vážně neskutečně úžasnej hlas *roztává*
ehm..*sbírá se* Tak tolik k fonetice, mému druhému nejoblíbenějšímu předmětu.
S lítostí musím oznámit, že můj nejoblíbenější předmět (a současně noční můra) se celý minulý týden nekonal z důvodu návštěvy profesora Kitajimy z Utsunomiye. Tento milý postarší chlapík
- je menší než W-sensei XD
- kapku do W-senseie rejpe
- má rád zemětřesení
- skáče od tématu k tématu, takže psát si poznámky je za a) neefektivní a za b) naprosto na houby
- má ošklivý zvyk ptát se na něco bezbranných studentů XD
Ony by ty přednášky ani nebyly tak hrozné (ta o nemoci v zálivu Minamata, byla tak zajímavá, že jsem včera strávila místo učení se britským reáliím dvě hodiny na netu a hledala o tom informace), ale jsou DLOUHÉ! Dvě po sobě jdoucí dvouhodinovky jsou nesmírně vyčerpávající a pozornost se celou dobu udržet prostě nedá. Někteří tak po půl hoďce začnou koukat do blba, na tváři naprosto prázdný výraz, mozek vypnut. Jedinou spásou je 15-minutová přestávka, kdy se veškerá japonská sekce nahrne do bufetu. Myslím, že za minulý týden jsem za kafe utratila víc než celý předchozí měsíc. Pondělní přednáškou už ale končíme a (možná) se tak uskuteční ještě dvě hodiny cvik (modlila by se, kdyby to uměla) :)
Jinak tenhle týden už bude zápočťák, jak už jsem zmiňovala, což znamená málo hodin ale hodně učení. Neprozřetelně jsem si zapsala konverzaci z japiny už na úterý a teď tu umírám strachy, co tam budu povídat. A ve středu již zmiňovaná fonetika, následovaná British Studies. Tak já už se jdu ale opravdu učit (a rozhodně nebudu koukat na D.Gray-man, chraň bůh) XD
Když si vzpomenete, držte mi palce :)

Ne a ne a ne!

Dnes si promluvíme o takovém malém slůvku o dvou hláskách, které se vyskytuje v každém běžném rozhovoru, a většinou je to také jedna z prvních věcí, které se - v různých variantách, samozřejmě - objeví při učení se cizího jazyka. Jak někteří správně tuší, jde o "ne".
Není nijak dlouhé, ani obtížně vyslovitelné. Nepatří mezi sprostá slova nebo nadávky. A stejně se tak těžko vyslovuje.
Minulý týden po mně spolužačka chtěla, abych jí poslala svou esej, aby viděla, jak to má vypadat, a aby pak mohla napsat něco podobného. (edit.: už se ozvala druhá...a třetí XD)
Dnes po mně jiná spolužačka chtěla zas jinou esej, aby viděla, jak má přibližně vypadat titulní stránka.
A taky dnes, jen o něco později, mě ještě jiná spolužačka požádala o doučování fonetiky.
Co mají tyhle tři situace společného?
Neřekla jsem ne. Vlastně mě to ani nenapadlo. Chvilkama si připadám, jak jeden nejmenovaný národ, který vám taky odkývá cokoliv s čím přijdete.
Neříkám že mi to vyloženě vadí, případ 1. vem čert, stejně to ještě musim trošku předělat, o případu 2. ani nemluvím, vždyť tam vůbec o nic nejde. Případ 3. už je kapku horší, jelikož jsem se upsala k déle trvající činnosti, která mi sice nezabere až tak moc času (doufejme) a aspoň si tu fonetiku zopakuju, ale přeci jen... Teď je to doučování fonetiky, co to bude příště?

Na Paracukí daigaku leze jaro

Nevím, jestli je to tím krásným počasím venku, nebo skutečností, že nám právě skončil tzv. "čtecí týden", jehož jediným záporem je, že nepřečtete ani ťuk, ale dnes jsou všichni nějak mimo.
Jako všechno i dnešek začal zlehka - vyučující na fonetiku, jinak neuvěřitelně výmluvný chlapík, kterého si každou středu chodím poslechnout, protože má fakt pěknej hlas, už po půl hodině přednášení vypadal, že by mu bylo líp doma v posteli - neustále se přeříkával, ztrácel slova... Každopádně má můj obdiv, že to radši neodpískal a vydržel až do konce a to i jen s necelou dvacítkou nadšenců, kterým se chtělo na osmou vstávat (ze 100). To další z vyučujících na anglistice se rovnou omluvila, že dnes to bude jen krátké, protože jde z bůhví koho mámit prachy :-D
Ale co mě dorazilo, byla japina.
Že každá pátá věta ve skriptech se týká alkoholu, především piva, to už jsem si zvykla. Že vím, jak se v katakaně píší názvy nejrůznějších kořalek a jaké jsou nejoblíbenější značky piva tady i v Japonsku, i když sama pivo nepiju, to už mě nepřekvapuje. Ani to, že si třikrát rychleji vzpomenu na slovíčka opít se, kocovina, být opilý, popř. zvracet než na svléknout či hledat ve slovníku. Ale dnešní věta, kterou na japonštině vymyslela jedna z nejzakřiknutějších holek, co jsem kdy potkala (včetně mě), tak ta mě dorazila.
Měli jsme zadání: "Rozhodněte, co řeknete v následujících situacích" a situace bylaHazukašigatte, hakkiri to hanasanai hito ni (člověku, který se stydí a nemluví srozumitelně). A tahle dívčina, do které bych něco takového v životě neřekla, suveréně prohlásila: Sukoši osake wo nomanakereba narimasen (musíte se napít alkoholu).
Tomu říkám profesionální deformace XD

Další depresivní jaro s letním semestrem na krku

Zdravím všechny náhodné návštěvníky, kteří se jen ze zlomyslnosti přišli podívat, jestli jsem už neumřela. S hrdostí oznamuji, že ještě ne XD
Uznávám, že poslední příspěvek již nemohl mít datum 5.1., jelikož to fakt vypadá, jak když mě zkouškové zabilo. Bohužel, ani tentokrát se mu to nepovedlo. Všechny zkoušky i zápočty na první pokus. Jen ten začátek nového semestru mě trochu zmohl a tak se teď už nějakou dobu potácím v depresích a nemůžu se z nich vyhrabat ať dělám co dělám.
Další novinkou je, že jsem přišla o komp. Jednoho krásného dne padnul ...a už se nevzpamatoval. Takže odfrčel do servisu a už je tam pěkně dlouho a ještě ani pohled neposlal, bídák jeden. Tak tedy trávím volná odpoledne v knihovně u počítačů. Parádička. Zvlášť když mě přepadl pocit, že bych tedy už mohla začít vymýšlet, co s bakalářkou - sice mám vedoucí, ale téma je stále mlhavé a knihy k tomuto tématu se přede mnou vyloženě schovávají. Možná to má něco společného s tím, že bakalářku chci psát na japanistice, takže literatura by byla - ale v japonštině. Já jsem tak maximálně schopná si přečíst kratičkou bajku a to ještě každý třetí znak hledám.
No každopádně mám teď volné večery, a tak jsem objevila čas na čtení a dokonce na chození ven. Představte si to - kavi chodí do společnosti! Svět se vážně zbláznil. Jenže chození do společnosti a deprese mají za následek, že se nejeden večer vracím na koleje v slzách. Tuhle jsem byla fakt na dně, tak jsem šla za jednou kamarádkou, která jako jedna z mála ještě zbyla na kolejích (zbytek se odstěhoval na priváty) a ona je taková optimistka, že stačila čtvrthodinka a já se usmívala. Chci ji příští rok na pokoj! Obě moje spolubydlící mě totiž opouštějí, tak by to nebylo špatné, ale soupeřím rovnou se dvěma priváty, tak nevím, jak to dopadne.
Když už jsem u těch kolejí, tak se odstěhovaly dvě právničky z vedlejšího pokoje, což slavíme jako úspěch roku, protože ty blonďatý krávy byly věčně nalezlý v koupelně >.< Víte, jaká je to krása, ráno se vzbudit a mít tu možnost, dostat se do koupelny dřív než za třičtvrtě hodiny?
Se školou stále válčím, stále nemluvím, stále jsem z toho depresivní, stále to stojí za prd. Anime nestíhám sledovat (není moc kde), takže maximálně tak dokoukávám Code Geass a Hetalii. Čtu. Ale bohužel jen věci do školy, takže žádná sláva. Ale na druhou stranu jsem si stačila oblíbit Sósekiho a to jsem nad ním už málem zlomila hůl. Až se někdy dohrabete ke knížce Botchan, povinně si přečtěte. Moc pěkně se čte a je vtipná :)
Jinak nic nového či závažného, co by stálo za to probírat ve zbývajících 14 minutách, než mě počítač odhlásí. Ještě si užiju trošku muziky, jelikož na koleji je bez kompu děsné ticho a až se zas budu nudit, určitě se ozvu...

snaha přežít je stále aktivní

nálada: zastřelte mě někdo;  co poslouchám: Buck-Tick - Memento Mori
...
Čím to, že mám vždycky chuť něco napsat, ale jakmile k tomu sednu, mám v hlavě prázdno? Přitom je spousta věcí, který bych chtěla napsat - dostat je ze sebe. A nic.
Dobře, začnu tedy něčím neutrálním: konečně mám uzavřený zimní semestr. Ve čtvrtek jsem se doplahočila na zkoušku z Úvodu do jazyka a dala ji na dvojku (poděkování všem andělům strážným a božstvům, co stáli při mně). Jen tak pro zajímavost, zase jsem dostala otázku generativní gramatika. Moje aura asi prostě na zkoušející ječí Zeptej se na generativní gramatiku, protože jinak to nechápu *pokrčí rameny*.
Ale vypadá to, že to je tak jediný úspěch posledních dnů/týdnů. Znaky se (celkem úspěšně) svým množstvím pokoušejí zlomit moji vůli. Sice nechodím na hodiny (ve stejnou dobu mám fonetiku, jak jsem se už jednou zmiňovala), ale držím se učebního plánu, odevzdávám všechny zadané úkoly a ještě k tomu i cvičně psané znaky, aby mi Hirota-sensei když tak opravila, co dělám špatně (což zatím neudělala i přes to, že většinou píšu pro jistotu několik verzí téhož znaku, abych zjistila, co ještě projde a co už ne - jak má potom člověk vědět, jak to psát?!) - by mě zajímalo, jestli na to vůbec koukne, než mi tam prskne razítko. Tak mi nezbývá, než se pokoušet přimět našeho druhého vyučujícího k něčemu podobnému v úkolech na jazyková cvičení (zatím také bez úspěchu). Jak já ten závěrečnej test ze znaků napíšu na 90% je mi záhadou...
Než se pustím do samotných JCéček, zabrousím do fonetiky. Stále si nejsem jistá, jestli ten předmět budu zbožňovat nebo nenávidět. Každý druhý týden píšeme minitestíky na kapitolu, kterou budeme v hodině probírat (takže se vlastně učíme dopředu to, co nám Jonáš odvykládá). Že pak nemá cenu chodit na samotnou hodinu? Omyl. Jak má Jonáš ve zvyku, stejně se vždycky mluví úplně o něčem jiném než bych čekala. Jestli je to přínosem, to je otázka. Abych se vrátila k testíkům - když napíšem 4 ze 6 správně, závěrečnej test by měl být jednodušší. Moje skóre: 3:0 pro mě, aneb ještě jeden a mám to v kapse (prozatím). Fonetický přepis je pro mě však stále velkou neznámou; to je pravidlo sem, pravidlo tam a já pak jen zírám. Kor ty samohlásky jsou děs X_x Ale snažím se, každý týden vypracovávám zadaných 20-30 otázek a skripta čtu nejmíň na čtyřikrát.
Ještě ve zkratce: konverzace je furt děs, PC3 - anglická gramatika mi připomíná středoškolskou ájinu (a ta byla fajn!) a v souboji úterní morfa vs. čtvrteční morfa vítězí ta čtvrteční (néé, nemá to nic společného s tím, že na úterý se chystá zkoušení a já na zadaný text ještě ani nekoukla... ;-)
A konečně - JCéčka. No, to je děs.
Ne že by se něco změnilo - všechno je při starym, jen... Jen prostě to tempo nějak přestávám stíhat. Momentálně jsem se sekla lekci pozadu a nemůžu to dohnat. Teď o víkendu jsem nad tím seděla, večer se jdu zeptat T-Sal na překlad jedné věty v domácím úkolu a zjistím, že moje znalosti jsou furt nulové. Po dvou dnech zírání do skript! To snad ani není možný. Kdybych se neznala, tak řeknu, že se prostě neumim učit, ale to není ten případ. V hlavě tu teoretickou rovinu mám - ale nejde ani použít a vlastně se mi ani nevybaví, dokud na ty gramatický poučky nezírám znova. Tak hell už ale! Přece jsem nedošla až do stádia, kdy W-sensei místo svých motivačních proslovů trousí poznámky o tom, ať vydržíme, že to zvládneme, abych to teďka zabalila. Zítra se ukáže - jestli ten minitestík nenapíšu... tak se budu hodně vztekat, dost depkařit, a pravděpodobně i víc učit. Tak to možná není zas tak špatnej nápad... (ale jak se znám, tak pro samý depkaření už nebudu mít čas ani sílu se učit)
Tak mi, prosím, popřejte hodně zdaru a já se jdu zas ponořit do pasiva, potenciálu, kauzativa a kauzativa-pasiva.
(btw Ano, B-T je vliv T-Sal; dejte si na ní pozor, jinak taky skončíte u sledování celého koncertu místo původně myšleného pětiminutového juknutí) XD