Vzpomínky na září

Pro začátek si dovolím podotknout, že jakmile se v rádiu objevila ta písnička, že je venku na nule, tak se okamžitě ochladilo a je (krom skromných výjimek) hnusně. Doufám, že ten song zahrnou do kampaně jak přilákat víc zahraničních cizinců – takové krásné vyhlídky na zdejší podnebí je zajisté ohromí, že zapomenou i na dechberoucí destinace typu Sibiř.

Trapná rána opilcova

Víte, jaká je nejlepší rada, kterou můžete sami sobě dát, když jdete s někým pít?
,,Nežvaň a drž, proboha, hubu."
Jinak vás čeká pěkně awkward ráno, ale o tom až za chvilku.

Hurá, léto

Léto, doba dovolených, studenti a vyučující mají prázdniny a já mám 17 dní dovolené, které si musím vybrat, a nevím, co s nima.

Fune o amu - Šion Miura

Pokud se zajímáte o japonskou populární kulturu, asi jste zaregistrovali, že v nedávné době proběhla jakási vlna nadšení okolo knihy/filmu/anime Fune o amu (v anglině The Great Passage). Ano, i já jsem zaznamenala, byť pouze z důvodu toho, že hlavní roli ztvárnil ve filmu můj velký oblíbenec Rjúhei Macuda. Vše, co jsem o tomto díle věděla, bylo to, že půjde o vytváření slovníků. Film jsem stáhla, ale zatím jsem si ho nepustila. Místo toho jsem přepadla kamarádku, uviděla u ní na stole knižní zpracování a drze si ho přivlastnila (vrátím, slibuju).

Po přečtení vám můžu směle říct svůj fundovaný názor: nejsem o nic chytřejší než na začátku – prostě to celé bylo o vytváření slovníků.

(Následující odstavce obsahují spoilery a nelíčenou nevraživost vůči dílu)

Jarní střípky

Nějak jsem se zamyslela a hnedle je tu konec června a s ním přijímačky a promoce (v jeden týden, abych si nemohla stěžovat na nedostatek nárazové práce). Takže pobíhám po škole, máchám podpisovou knihou a diplomy a snažím se věci zorganizovat, což není zrovna moje silná stránka. A taky řeším dotazy typu: „Já vim, že deadline byla minulý týden, ale nemohli byste udělat výjimku?“ Nemohli; přijďte za rok. S přáním pěkného dne…

Už je to tak – odbyla jsem si svou první pracovní cestu a – světe div se – přežila jsem ji ve fyzickém i duševním zdraví.

Ich gehe ...nach(?) Deutschland nebo tak nějak

(Němčina nebyla moje silná stránka ani před těmi x lety, kdy jsem ji na základce měla...)

Velmi mě baví ta fejsbukovská funkce, kdy se můžete podívat na svoje příspěvky z toho určitého dne v předcházejících letech. Díky tomu jsem narazila na status z před x lety, který zůstal pravdou až do dneška: „Nikdy mě neposílejte nic vyřizovat. Měla jsem vyřídit 3 věci, takže jsem jednu nevyřídila, druhou zapomněla a třetí zmrvila.“

(název příspěvku nevymyšlen)

Všichni si dělají srandu, že když gůglíte nemoci, stejně vždycky zjistíte, že umíráte. Mně se takhle před pár lety povedlo zjistit, že zaručeně do pár měsíců přijdu o všechny zuby. No, proč ne, dřív nebo později to stejně musí přijít. Jen tak mimochodem, jestli se někdy někdo zeptá, na co že to šetřím, tak na zuby – tahle sranda je zatraceně drahá a těžko si budu moct zničehonic dovolit zub, který je dražší než moje měsíční výplata :-/

Aneb dnes o nemocech, domácích pracích, s lehkým zamyšlením na závěr.

Na sklonku roku

Uběhly tak plus mínus čtyři měsíce a už jsou tu zas Vánoce a nový rok (nebo mi to tak alespoň připadá). Čím jsem starší, tím rychleji vše ubíhá, a než se naděju, bude zas další rok touhle dobou. Nu což - furt lepší, než kdyby mi jeden rok připadal jako dvacet.
Na začátku roku jsem si vytyčila několik bodů, kterým jsem se chtěla věnovat, tak se pojďme podívat, jak mi to šlo:

N no tame ni – Kanae Minato

Na tuhle knížku jsem poprvé narazila v podobě seriálu (který jsem promptně vypla asi v polovině

první epizody, možná dokonce ještě dříve). Když jsem ji tedy uviděla na blešáku, neochotně jsem ji vzala, že třeba knižní verze bude lepší. A kdyby ne, alespoň měla pěkný obal, který bych si v přetékající knihovničce vystavila.