Japonská literatura minulosti, současnosti a budoucnosti

Nevýhodou sledování stránek vaší staré katedry je, že se vám po škole sem tam zasteskne (pokud se tedy nevyhlašuj data státnic – to jste najednou strašně rádi, že už jste v zaměstnání). Výhoda je pak ta, že občas, ale opravdu jen občas, objevíte akci, na kterou jste i schopní se dostat, protože se neodehrává 250km daleko. Takhle jsem objevila konferenci o japonské literatuře, kterou pořádala Karlovka. Šance, že uvidím někoho známého, tak byla mizivá, ale téma znělo zajímavě (literatura – na tom se taky nedá nic zkazit), tak jsem se hecla, že půjdu. Bohužel informační hodnota poskytnutých propagačních materiálů mi přišla taková… japonská (aneb s mlhavostí nejdál dojdeš), takže jsem ještě narychlo psala organizátorům, jestli se falešný laik může též zúčastnit. Prý jo. No tak tedy jo.

Prosincové novinky

Zhruba v půlce minulého týdne jsem si mohla oddechnout. Konečně mi uběhla zkušební doba, za kterou jsem naštěstí nestihla udělat větší průser (ale že to občas vypadalo hodně bledě!). Což mi připomíná – už jsem vám vyprávěla o prvních promocích, které jsem zařizovala? (a kterých jsem se kdy zúčastnila, páč v době těch bakalářských jsem trajdala kdesi v Londýně a v době těch magisterských jsem pro změnu trajdala kdesi v Japonsku)

Achilleova píseň - Madeline Millerová

O těch nejlepších knihách se dozvídám z tumblru vlastně úplnou náhodou. Stejně tak tomu bylo i v tomto případě, protože koho by napadlo, že moderní převyprávění řecké báje o Achilleovi může být takhle chytlavé. Vidět to v knihovně, ani po tom nešáhnu, protože já a dějiny - brrr! Ale to by tedy byla chyba!

Nerozžatá lampa - Radclyffe Hallová

Občas se ke mně dostane kniha, na kterou kdybych narazila v knihovně, tak si jí ani nevšimnu, a přesto se z ní vyklube příjemné počtení. I když slovo „příjemné“ se zrovna na tohle dílo příliš nehodí – „frustrující“ by asi atmosféře knihy odpovídalo více.

Práce, práce, samá práce

Měsíc uběhl; než se kdo nadál, přišla zima a místo prosluněného kanclu nás sužuje déšť a chlad. A tak nějak se dá popsat nejen počasí, ale i moje pocity z toho všeho. Čím víc se ponořuji do práce, tím víc zjišťuji, že absolutně netuším, co dělám, a nejhorší na tom je, že okolí to taky neví.

Nové začátky

pozornost podniku

S koncem prázdnin se přiblížil i konec mého působení ve starém zaměstnání. Po dlouhém boji se podařilo najít za mě náhradu, která však, chudák, měla jen týden na zaučení. A za učitelku mě, která nejsem schopná podávat věci souvisle a chronologicky, takže z toho musela mít docela mišmaš. Vůbec jí to nezávidím. A to jí svěřili ještě víc práce než mně - protože proč najímat chudáky studenty (a platit jim), když to zvládne "provozní oddělení" za běžný plat. Když se to vezme kolem a kolem, jediné, co mi asi bude chybět, je Evžen.

Zrůdnost s názvem viskóza

Moudro na dnešní den: Viskóza je ztělesněním zla a na seznamu ohavných věcí je v první pětce, hned vedle pórkové omáčky, ranního vstávání, rozmašírovaného špenátu a na koberci rozsypaného lega uprostřed noci.

Everything happens so much

Další z mouder tumblru tvrdí, že všechno se děje hrozně moc. Já mám taky ten pocit.

Jako vždy budeme ignorovat zprávy o amerických prezidentských kandidátech, brexitu či rozřezaných mrtvolách v Japonsku, protože toho je všude dost, a soustředíme se na ty nejtitěrnější starosti jedné duševně nevyrovnané osůbky - tedy mě :D

Nová sukně, nové látky

Pro skládané sukně mám prostě slabost. Možná je to tím, že furt sleduju japonské školní doramy (nebo mám skrytou zálibu ve Skotech, těžko říct). Každopádně už když jsem si šila svou první skládanou sukni (loni na konci roku), tak jsem tušila, že si chci udělat nejmíň ještě jednu - lehčí, letnější a víc skládanou.

Mini-krize (středního věku)

(stárnu)(a nadpisy se nezlepšují)(yay)

Jedno úžasné moudro na tumblr tvrdí: "I used to think that adulthood was one crisis after another. I was wrong. As it turns out, adulthood is multiple crises, concurrently, all the time, forever." (Vždycky jsem si myslel, že dospělost je jedna krize za druhou. Mýlil jsem se. Jak se ukázalo, dospělost je hromada krizí, všechny najednou, pořád a navždy) Já můžu dodat jen: ámen.