Novinky ze života maturantky

nálada: depresivní co poslouchám: Vampire Knight opening

Můj život je horská dráha: je den, že je mi fakt dobře a mám pocit, že je všechno v pohodě, udělám spoustu práce, stihnu si i odpočinout a tak, a jsou dny, kdy mi nic nejde, mám pocit, že nic nemá cenu, jsem unavená k smrti. Takovej den je i dneska. I když mám takovej pocit, že dneska je to způsobený tím, že jsem si ráno omylem vzala jinej prášek, než jsem měla. Abyste rozuměli, já jsem na antidepresivech a uklidňovácích. Úplně slyším volání: Vítej mezi cvoky! No jo no, nedá se nic dělat, jsem hold magor a s maturitou před sebou se moje "divnost" projevila naplno. Nedokážu mluvit, to je můj problém. Oficiálně se to jmenuje generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie a depresivní porucha. Netroškařim, že?
Ale neposlouchejte mě, to je jen takovej zoufalej výkřik ospalýho človíčka, co sedí ve škole, má tři hodiny volnýho času a je příliš unavenej, aby se učil nebo dělal něco podobně prospěšnýho.
PS: taky jsem se chtěla zmínit, že už mám za sebou maturitní písemku z češtiny. Témata byla opravdu boží: význam knih v 21. století, Naší republice k narozeninám, Zpověď internetového maniaka (to jsem kupodivu nepsala) a citát o tom, že když lezem na hory, tak nepřekonáváme ty hory ale sami sebe. Fakt nářez. Jen je škoda, že jsem to nestihla...:-(
No a letošní Animefest taky nestíhám - 10. mám v Brně zkoušky, a protože moje mamka jede se mnou, tak mi asi nedovolí, abych si hned poté nalezla do kina na anime :-(
To je vše, co jsem chtěla. Tak zas někdy až bude chvilka času :-)

Dodělávám

nálada:  co poslouchám: sama sebe

Existuje vůbec den, kdy bych se neztrapnila? Jestli jo, tak dnešek to zaručeně nebyl. Ale vezmem to popořadě.
Minulou sobotu jsme s mamkou vyrazily na další nákupní den - to je vždycky horor, jelikož nesnášim nakupování. Ale tentokrát jsem to nějak zázračně přežila - zastavily jsme se totiž i v Lucerně, kde byl zrovna Japonský den - ukázky ikebany, kimon, troška kaligrafie, nějaká ta ochutnávka a skládání origami. Já, neprůbojná, jsem se tak plácala kolem a fotila si ikebanu (případně jednoho moc pěknýho Japonce, co si tam hrál s papírovejm jeřábama), mamka, ta průbojná, všude byla, všechno viděla, a odkud to šlo, i něco přinesla.
Když už jsem tam byla, tak jsem taky byla ukecána do toho, abych si koupila lístek do kina (o filmu vám něco povim příště), a koho nevidim - kluka, co byl na dni otevřenejch dveří na FF (samozřejmě jsem ho potkala i ve středu v kině, mám to ale štígro *úšklebek*).
Kromě lístku do kina jsme konečně sehnaly zimní boty, flashku atp.
To byla sobota. Pak následovalo utrpení v podobě všech možných testů, než nadešla středa (po víc jak dvou letech jsem šla do kina, představte si to! jenže jsem se vybodla na matiku a ze čtvrtletky jsem dostala dvojku =(
No, a konečně dnešek. Horor už od rána. Nejdřív jsem zas byla tasená k tabuli o matematickym semináři (já mám pocit, že mi ta tabule ruší myšlení; kdykoliv jsem u ní, nic nevymyslim), pak jsem jako magor přepisovala maturitní otázku Moje kulturní zájmy, kterou se mi povedlo napsat na 4 strany (jak jsem to dokázala, netuším, ale určitě nikoho nepřekvapí, že jsem psala o japonský literatuře 20. století). Pak mi hrozilo zkoušení ze špániny, ale tomu jsem se vyhla - bohužel se to neobešlo bez podivných poznámek profesora k mý ubohý žvejkačce, kterou jsem si nalepila na obal sešitu, abych mohla líp mluvit (stejně jsem mlčela). Co sakra má proti mý žvejkačce?! No nic; potom jsem narazila na holku z nižšího ročníku, kterou jsem potkala v tom kině, a chtěla jsem s ní trošinku pokecat, ale ve chvíli, kdy jsem to měla udělat, jsem to vzdala (antisociální člověk, kopněte mě do hlavy). O chemii jsem se hroutila; že jsem dostala dvojku z matiky, i když mám pocit, že to umim, a že Naty, kterou jsem doučovala, dostala 4 (a Adam, kterýho doučovala ona, taky, ale to je její věc). Selhala jsem *svěsí hlavu*
Ale tím to nekončí. O AKC (v podstatě příprava na FCE testy) jsem sice dostala jedničku, ale dorazila mě Kristýna, která prohlásila, že se přihlášky na FCE odevzdávaly do včerejška *headdesk* Já jsem magor, že mi není rovno! Takže mi nezbývalo, než se modlit, že se nebudu hlásit na víc než 5 vejšek, vzít o tisícovku navíc a zamířit na British Council. Ulici jsem našla, barák ne. Ono je to takový zastrčený nic, nikdo mi neporadí, ale nakonec jsem to našla. Ten kluk mě určitě okamžitě proklel, že jdu těsně před zavíračkou, a odkázal mě ke kompu. A v tu chvíli se projevil můj technickej antitalent, kterej číhá na ty nejlepší příležitosti. Po pár minutách lopotění se, jsem usoudila, že to asi sama nezvládnu. Poraženecky jsem se musela přiznat, že jsem ten jejich systém nepochopila *klopí hlavu* Kluk nejspíš v duchu zaprosil o trpělivost a jal se to antitalentovi vysvětlit.
Tak jsem se nakonec přeci jen přihlásila. Teď to prostě nesmim zvorat, ať se děje, co se děje, když už to tolik stálo *brečí nad peněženkou*
Já vim, že tohle už začíná bejt dlouhý, ale mám ještě jedno téma, na který se chci vykecat: nikdo mě neposlouchá. Ne, vážně. Poznala jsem to ve čtvrtek, když jsem chtěla každýho nadšeně obeznámit s filmem, co jsem viděla. Typickou reakcí bylo, že mě nechali asi tak 10 sekund žvanit, a pak se zeptali na úplnou pitomost, která nijak nesouvisela s tématem. Já chápu, že to neviděli, a tak jim to nic neříká, ale stejně mě to mrzí. To, že mám zájmy, jako nikdo z mých známých. Víte, jak ráda bych přišla do školy, někomu řekla, že budou dávat na Animaxu Bleach, a onen dotyčný by odpověděl něco na způsob: ,,Vážně? Já teď viděl/a díl 1XX, ten, kde Ichigo udělá tohle, Ishida tamto a na chvilku se objeví Byakuya a stejně si myslim, že Inoue by měla být s Ishidou, místo aby bláznila po Kurosakim... atd. atd."? Většinou nemám chuť se s někym bavit, ale poslední dobou docela jo, takže mluvim sama se sebou, protože není nad to, pohádat se sama se sebou. Aspoň je jistý, že vás druhá strana poslouchá...

Krátké shrnutí uplynulých svátků

nálada:  co poslouchám: Jonathan Cain - Back to the Innocence
Jejda, to už je leden...? Sakra, to to utíká... Takže ve zkratce: Vánoce celkem v pohodě až na skutečnost, že se všechno dělo na poslední chvíli (kromě nakupování dárků - představte si, že jsem je všechny koupila před 24. :-P) - stromeček jsem například zdobila až do šesti do večera (toho Štědrýho) a večeřely jsme až v devět. Dárků nebylo moc, ale stály za to - mou milovanou nokii nahradila jiná nokie, tzv. Brouček, kterýho jsem si hned upravila podle svého nejlepšího vědomí (svědomí se někam zašilo) - když zavoláte, uslyšim Yatta od tý trhlý party Happa-tai, na displayi se mi usadila gejša a někde v hlubinách paměťový karty už střádám svoje oblíbený bishíky. Kromě toho mi ještě přibyly do sbírky dvě kingovky, na který bohužel nemám čas.
Pak jsem trávila necelej tejden ve Varech u dědy, což zas byla otrava, takže jsem si pro jistotu vezla tři knížky, abych se nenudila. S radostí oznamuji, že jsem je i přečetla :-)
Novej rok mám trošku zamlženej, jelikož z našich zásob, čítajících asi 6 litrů vína (pro 2 osoby!), zbyl tak necelej litr a tři táci chlebíčků se taky odporoučely až překvapivě rychle...
První den po prázdninách už jsem zase přišla pozdě, protože mi ujely dva autobusy (prostě jsem neschopná přijít včas), ale jinak nic zajímavýho, nuda.
Dneska jsem byla na dni otevřených dveří na FF UK - ty bláho, takovejch lidí, chce na ty japonský studia, až jsem si myslela, že jsem snad vlezla někam na psychologii nebo tak něco, ale ono ne, byla jsem tam správně. Tak nejdřív jsem se dozvěděla, že se svojí španělštinou se můžu jít leda tak klouzat, pak mě zas děsilo, že druhý kolo je pohovor (tak daleko se ale stejně nedohrabu, takže by mě to mělo nechat v klidu) a nakonec mě dorazila představa, že kdybych se (nedej bože) dostala, tak za tři roky by po mně u státnice chtěli půlhodinovej pokec v japonštině (po mně! chápete to? já, takovej fakt ukecanej člověk, co prohodí tak tři věty do tejdne, aby se neřeklo, že jsem němá...).
No, vypadá to bledě. Ještě to nevim určitě, ale nejspíš to nebude mít cenu. Radši si zalezu někam ke geografii a budu ráda, že jsem ráda...

6 důvodů, kterýma se obhajuju, že nejsem magor

Opakuju svoji výzvu: nachází-li se tu někdo studující FF v Olomouci, obor Japonská filologie, nebo P(řírodovědeckou)F tady v Praze, obor Geografie, nechť mi prosím napíše o tom, jak se mu studuje, jak náročná škola je atp. Mockrát díky!

nálada: je mi všechno jedno co poslouchám: Orange range

Podle Šári dnes dělám velkej krok zpátky. Dnes se totiž koná "náš" maturiťák. On je opravdu náš, jelikož jsme čtvrťáci, takže ty uvozovky by tam být neměly, ale já o maturiťáku neuvažuju jako o "našem" - spíše jako o "tom" nebo "tom vašem" (potažmo jejich, ale to jste určitě pochopili). Zkrátka já si ho nepřivlastňuju, protože mě se stejně netýká. Já tam nejdu.
A to je podle Šári ten krok zpátky v mym procesu socializace. Zase se stranim kolektivu, zase jsem na okraji, zase si radši zalezu doma ke kompu. Za poslední tejden se mě aspoň pět lidí zeptalo, proč tam nejdu, a dalších pár mi poradilo tam přeci jen jít (včetně mý matky). Vypadá to, že takovej ples je pro všechny hrozně důležitá událost, a když tam někdo nejde, je nejspíš marťan (tímto se omlouvám Martině, která s tím nemá nic společného...). Co si o mně asi myslej? Myslej si vůbec něco? Třeba se jen hrozně přeceňuju, když si myslim, že by mi věnovali byť jen jedinou myšlenku. Samozřejmě, že někteří si něco myslej - zas tak mimo nejsem, abych si myslela, že jsem vzduch. A zajímá mě vůbec, co si myslej? Nejspíš jo, protože pokaždý, když se mě někdo zeptal, proč tam nejdu, bezmyšlenkovitě jsem nasadila obrannou reakci a začala se obhajovat, aniž by mě z něčeho vinili. Mám pocit, že mám pravdu - ne, mám určitě pravdu: ples není důležitou událostí v životě středoškoláka. No dobře, tak pro někoho asi ano, ale pro mě ne.
Proč ne, ptáte se? (neptáte, ale to je vcelku jedno; dneska se potřebuju vykecat a neni komu, jelikož všichni jsou na tom plese a matka v práci, takže jsem zase kompletně sama) Tak prvním důvodem je to, že je to škoda peněz. Slyšíte dobře; vyhodit pár tisíc za šaty, který si vezmu jen jednou na sebe, nebo za půjčovnu mi přijde nezodpovědný. K tomu připočítejte kabelku (protože pochybuju, že bych tam šla se školním báglem) a boty (kromě tý ceny vemte v úvahu shánění plesovejch bot velikosti 43...uh). A to nepočítám kadeřníka (česat se ještě dokážu sama, děkuju mockrát), manikúru (nehty si taky umim nalakovat; co myslíte, že jsem dělala na základce?!) a nějakýho maníka na mejkap (prostě podmáznu oči černou tužkou a jdu).
Za druhý: má to cenu, když si každej zve celý příbuzenstvo včetně tetiček ze čtvrtýho kolena a kamarády, a já nemám nikoho, kdo by přišel? Kromě spolužáků jiný kamarády nemám, matka musí pracovat a zbytek rodiny je buď dávno pod kytkama a nebo je nesnášim. Komu bych se tam asi tak předváděla? Spolužákům? Na co? Vždyť se s nima vidim téměř denně a ano, mám je ráda, ale sami nejspíš budou dost zaměstnaný předvést se před těmi, koho si pozvali. A jako kůl v plotě můžu bejt i doma, nemusim se kvůli tomu vláčet do Lucerny.
Když už jsem u těch lidí, tak je tu - tadá - třetí důvod: nemám ráda lidi! Zvláště když jich je moc. To si vždycky (nejen) v duchu říkám: Zabít! Postřílet! Ukamenovat! Nemůžu za to, že jsem z nich děsně nervózní a nejradši bych se schovala v koutku, kam by na mě nemohli. A vsadim se, že na takovym plese je jich hodně. Tak proč bych tam lezla?
Čtrtý důvod:....počkejte, něco vymyslim....dobře, když vynechám, že v šatech vypadám fakticky děsivě, tak mi zbývá...ano! už to mám! Děsně bych se tam nudila. Ne, vážně. Nechodila jsem totiž ani do tanečních, takže tancovat neumim (to pro případ, že by se někdo ožral do té míry, že by si se mnou zatancoval), a jinak nevim, co bych tam dělala. Napadlo mě, že bych si vzala knihu, ale ukažte mi někoho, kdo jde na ples si číst. Vždyť to můžu i doma.
A speciální důvodu ohledně afterparty: nechci se ožrat na veřejnym místě, jelikož sama nevim, co bych prováděla, a na ztrapňování mám talent i bez alkoholu; navíc je to na mě příliš dlouho, mamka by strachem o mě snad ani nespala (ne, to beru zpátky; ona by klidně spala, ale druhej den by se mnou nejspíš ani nepromluvila, protože bych jí jen přidělávala starosti).
Myslim, že to je vše k důvodům. Potvrďte je, nebo je vyvraťte, je mi to fuk. Stejně mám podle sebe pravdu, ať už řeknete cokoliv. Proč to sem teda píšu? A proč ne, vždyť je to můj blog a přece nebude jen tak zevlovat.
...Vidíte, už zase obranný postoj *achjo*. Asi jsem magor...

...

nálada:  co poslouchám: Orange Range - Sayonara

Většinou sem píšu, když mě něco potěší, nebo rozčílí. Tentokrát se chci především zeptat, jestli tu náhodou není někdo, kdo studuje FF v Olomouci, obor Japonská filologie, nebo Přírodovědeckou f. tady v Praze, obor Geografie, a jestli by mi mohli říct, jaká ta škola je, jestli to k něčemu je a jestli je to baví. Díky mockrát :-)
A teď se ještě vrátim k pátku, protože to byl den, kdy můj pocit, že konečně začínám zapadat do třídního kolektivu, utržil obrovskou ránu. Představte si situaci: je plná třída lidí a hlasuje se o tom, co koupit třídní za dárek; debatu vede spolužák, kterého znáte ze všech těch lidí nejdýl, jelikož s váma chodil i na základku; no a ten se každýho člověka jmenovitě (po lavicích jak jdou za sebou) ptá na jeho názor. Dojde k lidem, kteří sedí za váma, ti mu hezky odpovědí a on uzavře téměř vyrovnané hlasování. Bez vás. A to sedíte v první lavici, víceméně jemu před nosem. Všimne si vás až tehdy, když se ho jinej spolužák, se kterým jste vy snad nikdy nemluvili, dvakrát důrazně zeptá, jestli se opravdu zeptal všech přítomných.
Nějak jsem po tomhle ztratila chuť podílet se na třídnickejch věcech...

Deprese nastupuje

nálada:  co poslouchám: rozhodně ne to, co bych chtěla :(

Depresivní víkend. Jinak se to snad ani nazvat nedá.
Hned v pátek jsme vedly noční debatu s Naty, která by se jinak než pesimistickou nazvat nedala. Zabrečely jsme si, postěžovaly jsme si jedna druhé, a nevím, jak ona, ale já se ještě pro dobrej pocit pokusila opít kombinací rum-vodka-vaječnej likér. Nic moc, ani to nezkoušejte.
Sobota byla ve znamení učení, takže jsem se nijak nemohla odreagovat. A večer jsem si přečetla nějakou lehce depresivně-hororovou povídkou.
No a dneska už samotný probuzení nic moc. To víte, vlezu do kuchyně a klec, kde obvykle vyřvává Pepík, je prázdná. A to jako úplně. Umřel dneska v noci. Když jsem si uvědomila, jak jsem na něj vždycky ječela, když mi ohryzával sešity z matiky a slintal mi na myš, bylo mi do breku. Nějak jsem si na něj za těch 9 let zvykla a teď mě už nikdo nebude vítat, až se připlazim domů z toho ústavu pro slabomyslný :'-(
Takže tu můžu jen napsat Rest in peace...

Exkurzní den

nálada:  co poslouchám: Porno Graffiti - Melissa

Jestliže se ve škole chystá exkurzní den a vás upoutá nabídka návštěvy skleníku Fata Morgana s šílenou profesorkou biologie, důrazně vás varuji: nechoďte tam! Je to past na ubohý studenty.
Nic proti skleníku, ten byl fajn a bylo tam teplo, což je vzhledem k počasí příjemná změna. Navíc jsme jako bonus viděly (ano, samé holky, jedinej kluk, kterej tam měl být, to radši zapích) jednoho zatoulanýho obrovskýho motýla. Sice jsme dostaly na vyplnění asi milion papírů, ale vem to čert. A ještě k tomu to bylo zadara =)
Problém nastal až potom; z toho nádhernýho teploučka nás poslaly do tý kosy venku na tříhodinovou procházku okolí. Nutno dodat, že s tím nikdo z nás nepočítal, takže jedna holka přišla v sukni a nějaký obdobě balerín. Zato průvodkyně si mohla vyskakovat; měla i rukavice. Táhla nás do kopce, z kopce, bahnem, na skálu, do polí... bože, my byly zmrzlý!
Ale přežily jsme a když byl čas jít domů, profesorka nadhodila, že kdo chce, může se ještě jít podívat do japonský zahrady. Jak se dalo čekat, všichni zamířili k autobusový zastávce. Musim říct, že jedinej blázen jsem tu já, jelikož jsem prohlásila, že budu odvážná, a vyrazila přesně opačnym směrem než zbytek skupiny. Musim uznat, že červený javory jsou takhle na podzim překrásný. Zákaz nezákaz jsem si pár listů odnesla domů.
Teplotní rozdíly minimálně o 15 stupňů ale přeci jen nejsou pro mě, jelikož tu teď sedim obložená kapesníkama a místo kafe se napájim čajem s citronem, protože mě bolí v krku... Měla jsem vědět, že je to past.

Katastrofický týden

nálada: co poslouchám: Oh! Naruto Nippon!

Tak tohle byl ten nejhorší tejden, co pamatuju! Stihla jsem získat celou stupnici známek, předvíst jazykářům, že jsem beznadějnej případ atd. atd. Já věděla, že do tý školy nemám lízt...
V pondělí jsem přišla po nemoci do školy a angličtinářka se vytasila s jakýmsi testem, o kterym jsem neměla tucha. Čtyřka. A hned o hodinu později jsem získala jedničku z testu ze zemáku. To ještě bylo fajn.
V úterý na mě čekalo zkoušení z fyziky, který jsem tušila, takže jsem se na látku ze třeťáku dokonce i koukla. Jenže při zkoušení to vypadalo, že to ve mně nezanechalo ani stopu. Trojka. Nezasloužená, moje znalosti polarizace světla se rovnaj nule, takže z ní mám pořád špatnej pocit. A na odpoledním tělocviku jsem si narazila prst, kterej mi opisování sešitů nijak neusnadňuje.
Ve středu jsme psali opakovací test z češtiny, na kterej jsem se učila celej zatracenej víkend. To nebylo zlý, až na Jamese Joyce, jehož literárnímu odkazu pro svět jsem se nějak vyhnula. Ovšem španělština byla totální katastrofa. Opakujeme rozkazy, kterým docela i rozumím, ale když mě nechal časovat nějakou frázi, najednou jsme měla v hlavě vzduchoprázdno. Nic novýho, to se mi stává často, ale já byla tak nervózní, že jsem si u toho ještě zlomila tužku, s kterou jsem si hrála. Profesor koukal dost divně :-/ Pak ještě následovala konverzace v angličtině, kde jsem úspěšně dokázala, že nějaká posloupnost časů mě nepoznamenala. Při poslední hodině, zase ájina, jsme dostali zpátky eseje, co jsme psali v pondělí. Dvojka. To není zlý. Jen mě trošku rozhodilo, když profesorka napsala na tabuli největší chyby, který se vyskytly, a všechny byly moje, ani o jednu víc...*zlej pohled*
No a dneska jsem to fakt stylově zakončila. Protože vím, že profesorka na děják nesnáší, když si někdo chce dojít pro učebnici do skříňky, tak jsem se radši ani neobtěžovala zeptat. Jenže pak nás nechala dělat výpisky a ti, co neměli z čeho, byli zkoušení. Chytla jsem to jako první a vůbec jsem to nečekala. Pětka. Pak jsme ještě psali fyziku, která mi kvůli blbýmu mínusu nevyšla ani jen přibližně, takže do dalšího tejdne už mám čtyřku jistou.
Já se snad půjdu odprásknout....

Nový strávník ^^

nálada: co poslouchám: Prince of Tennis - Make you free

O své mamce vim, že sbírá všelicos, ale dneska mě fakt dostala. Domů donesla ptáče rorýse. Ten nezbeda po mně okamžitě začal šplhat jak po větvi. Takový probuzení jsem fakt nečekala. Ještě v polospánku jsem se snažila dát mu napít, což nebylo zas tak těžký. Horší je to s hmyzem. V takovym vedru jsem nenašla jedinýho brouka, všechno se to někam schovalo. Tak jsem aspoň nachytala pár berušek, ale moc se na ně nehrne :-(
Vždycky když sleduju přírodopisný pořady, tak to vypadá hrozně jednoduše postarat se o takový ptáče, ale je to dřina. Ten malej lotr by nejradši zdrhnul a taky by strašně rád lítal, jenže to ještě neumí. Ale je hrozně roztomilej! Tak pěknej kukuč už jsem dlouho neviděla.
Za pár dní ho plánuju vrátit do přírody, a tak doufám, že se mu zlepší pravá nožka, která je nějaká trošku nešikovná. Snad mi mezitim nezdrhne a snad se mu nic nestane...

edit. 18.7.07:
Tak už jsme ho vypustily. O něco dřív než jsem čekala, ale nejspíš je to dobře. Po neúspěchu berušek jsem mu dneska ráno přizabila mouchu a vynaložila veškeré sebeovládání na to, abych ji chytila za křídlo, když ještě třepetala nožičkama, ale stejně si nevzal. Donesly jsme ho na louku za barákem a pustily ho. Nejdřív jenom koukal, nejspíš nevěřil, že je už vážně volný, a pak najednou frnk a byl pryč. Doufám, že se mu nic nestane a že se o sebe dokáže postarat sám. Ale dýl už jsem ho mít nemohla, protože kdyby nežral, nejspíš by nám doma chcípnul. Snad si dokáže něco chytit sám.
No, samozřejmě jsem to obrečela. I za tu krátkou chvíli mi přirost k srdci a bylo mi líto, že už ho neuvidim. Ale potřeboval svobodu, a tu mu nemůžu odepřít...

Sobotní setkání se spolužačkou

nálada:  co poslouchám: Frekvenci 1

Fuj, takový vedro dneska a já se celejch pět hodin plahočim v lesích na houbách. To by se mělo zakázat!
Aspoň že včerejšek byl fajn. Po dlouhý době jsem šla s Naty "opít se frappém." Můj pojem o čase se odporoučel, takže jsem dorazila asi o 20 minut pozdějc, což ale bylo vlastně dobře, protože jsem v metru potkala Šári, která šla s rodiči do kina na Piráty. No, a Naty zas říkala, že viděla Dominiku od nás ze třídy.
To je hrozně zajímavý: já jsem dva tejdny na prázdninách, nepotkám ani nohu a jednou vylezu ven a hned se tam všichni shromažďujou. Fakt zajímavý.
S Naty jsme probraly všechny její tak trochu vypatlaný kámoše (nic proti nim, ale taky někdo máte pocit, že byste měli odjet do Himalájí, jelikož je tam halucinogenní vzduch a rostou tam modrý rostlinky??), prohlídly si všechny možný botky na léto ale pouze v nelidskejch velikostech, prohledaly knihkupectví ve snaze najít knihu o rakovině (optimistické, že?) a taky zkoukly nejnovější bižuterii (sdílíte někdo názor, že lidé, co vymýšlejí módní trendy, jsou krvežízniví komunisti - lebky a třešně - ?). Pak jsme to naše uskupení zas rozpustily s tím, že se zas někdy uvidíme...:-)