...

nálada:  co poslouchám: Orange Range - Sayonara

Většinou sem píšu, když mě něco potěší, nebo rozčílí. Tentokrát se chci především zeptat, jestli tu náhodou není někdo, kdo studuje FF v Olomouci, obor Japonská filologie, nebo Přírodovědeckou f. tady v Praze, obor Geografie, a jestli by mi mohli říct, jaká ta škola je, jestli to k něčemu je a jestli je to baví. Díky mockrát :-)
A teď se ještě vrátim k pátku, protože to byl den, kdy můj pocit, že konečně začínám zapadat do třídního kolektivu, utržil obrovskou ránu. Představte si situaci: je plná třída lidí a hlasuje se o tom, co koupit třídní za dárek; debatu vede spolužák, kterého znáte ze všech těch lidí nejdýl, jelikož s váma chodil i na základku; no a ten se každýho člověka jmenovitě (po lavicích jak jdou za sebou) ptá na jeho názor. Dojde k lidem, kteří sedí za váma, ti mu hezky odpovědí a on uzavře téměř vyrovnané hlasování. Bez vás. A to sedíte v první lavici, víceméně jemu před nosem. Všimne si vás až tehdy, když se ho jinej spolužák, se kterým jste vy snad nikdy nemluvili, dvakrát důrazně zeptá, jestli se opravdu zeptal všech přítomných.
Nějak jsem po tomhle ztratila chuť podílet se na třídnickejch věcech...

Deprese nastupuje

nálada:  co poslouchám: rozhodně ne to, co bych chtěla :(

Depresivní víkend. Jinak se to snad ani nazvat nedá.
Hned v pátek jsme vedly noční debatu s Naty, která by se jinak než pesimistickou nazvat nedala. Zabrečely jsme si, postěžovaly jsme si jedna druhé, a nevím, jak ona, ale já se ještě pro dobrej pocit pokusila opít kombinací rum-vodka-vaječnej likér. Nic moc, ani to nezkoušejte.
Sobota byla ve znamení učení, takže jsem se nijak nemohla odreagovat. A večer jsem si přečetla nějakou lehce depresivně-hororovou povídkou.
No a dneska už samotný probuzení nic moc. To víte, vlezu do kuchyně a klec, kde obvykle vyřvává Pepík, je prázdná. A to jako úplně. Umřel dneska v noci. Když jsem si uvědomila, jak jsem na něj vždycky ječela, když mi ohryzával sešity z matiky a slintal mi na myš, bylo mi do breku. Nějak jsem si na něj za těch 9 let zvykla a teď mě už nikdo nebude vítat, až se připlazim domů z toho ústavu pro slabomyslný :'-(
Takže tu můžu jen napsat Rest in peace...

Exkurzní den

nálada:  co poslouchám: Porno Graffiti - Melissa

Jestliže se ve škole chystá exkurzní den a vás upoutá nabídka návštěvy skleníku Fata Morgana s šílenou profesorkou biologie, důrazně vás varuji: nechoďte tam! Je to past na ubohý studenty.
Nic proti skleníku, ten byl fajn a bylo tam teplo, což je vzhledem k počasí příjemná změna. Navíc jsme jako bonus viděly (ano, samé holky, jedinej kluk, kterej tam měl být, to radši zapích) jednoho zatoulanýho obrovskýho motýla. Sice jsme dostaly na vyplnění asi milion papírů, ale vem to čert. A ještě k tomu to bylo zadara =)
Problém nastal až potom; z toho nádhernýho teploučka nás poslaly do tý kosy venku na tříhodinovou procházku okolí. Nutno dodat, že s tím nikdo z nás nepočítal, takže jedna holka přišla v sukni a nějaký obdobě balerín. Zato průvodkyně si mohla vyskakovat; měla i rukavice. Táhla nás do kopce, z kopce, bahnem, na skálu, do polí... bože, my byly zmrzlý!
Ale přežily jsme a když byl čas jít domů, profesorka nadhodila, že kdo chce, může se ještě jít podívat do japonský zahrady. Jak se dalo čekat, všichni zamířili k autobusový zastávce. Musim říct, že jedinej blázen jsem tu já, jelikož jsem prohlásila, že budu odvážná, a vyrazila přesně opačnym směrem než zbytek skupiny. Musim uznat, že červený javory jsou takhle na podzim překrásný. Zákaz nezákaz jsem si pár listů odnesla domů.
Teplotní rozdíly minimálně o 15 stupňů ale přeci jen nejsou pro mě, jelikož tu teď sedim obložená kapesníkama a místo kafe se napájim čajem s citronem, protože mě bolí v krku... Měla jsem vědět, že je to past.

Katastrofický týden

nálada: co poslouchám: Oh! Naruto Nippon!

Tak tohle byl ten nejhorší tejden, co pamatuju! Stihla jsem získat celou stupnici známek, předvíst jazykářům, že jsem beznadějnej případ atd. atd. Já věděla, že do tý školy nemám lízt...
V pondělí jsem přišla po nemoci do školy a angličtinářka se vytasila s jakýmsi testem, o kterym jsem neměla tucha. Čtyřka. A hned o hodinu později jsem získala jedničku z testu ze zemáku. To ještě bylo fajn.
V úterý na mě čekalo zkoušení z fyziky, který jsem tušila, takže jsem se na látku ze třeťáku dokonce i koukla. Jenže při zkoušení to vypadalo, že to ve mně nezanechalo ani stopu. Trojka. Nezasloužená, moje znalosti polarizace světla se rovnaj nule, takže z ní mám pořád špatnej pocit. A na odpoledním tělocviku jsem si narazila prst, kterej mi opisování sešitů nijak neusnadňuje.
Ve středu jsme psali opakovací test z češtiny, na kterej jsem se učila celej zatracenej víkend. To nebylo zlý, až na Jamese Joyce, jehož literárnímu odkazu pro svět jsem se nějak vyhnula. Ovšem španělština byla totální katastrofa. Opakujeme rozkazy, kterým docela i rozumím, ale když mě nechal časovat nějakou frázi, najednou jsme měla v hlavě vzduchoprázdno. Nic novýho, to se mi stává často, ale já byla tak nervózní, že jsem si u toho ještě zlomila tužku, s kterou jsem si hrála. Profesor koukal dost divně :-/ Pak ještě následovala konverzace v angličtině, kde jsem úspěšně dokázala, že nějaká posloupnost časů mě nepoznamenala. Při poslední hodině, zase ájina, jsme dostali zpátky eseje, co jsme psali v pondělí. Dvojka. To není zlý. Jen mě trošku rozhodilo, když profesorka napsala na tabuli největší chyby, který se vyskytly, a všechny byly moje, ani o jednu víc...*zlej pohled*
No a dneska jsem to fakt stylově zakončila. Protože vím, že profesorka na děják nesnáší, když si někdo chce dojít pro učebnici do skříňky, tak jsem se radši ani neobtěžovala zeptat. Jenže pak nás nechala dělat výpisky a ti, co neměli z čeho, byli zkoušení. Chytla jsem to jako první a vůbec jsem to nečekala. Pětka. Pak jsme ještě psali fyziku, která mi kvůli blbýmu mínusu nevyšla ani jen přibližně, takže do dalšího tejdne už mám čtyřku jistou.
Já se snad půjdu odprásknout....

Nový strávník ^^

nálada: co poslouchám: Prince of Tennis - Make you free

O své mamce vim, že sbírá všelicos, ale dneska mě fakt dostala. Domů donesla ptáče rorýse. Ten nezbeda po mně okamžitě začal šplhat jak po větvi. Takový probuzení jsem fakt nečekala. Ještě v polospánku jsem se snažila dát mu napít, což nebylo zas tak těžký. Horší je to s hmyzem. V takovym vedru jsem nenašla jedinýho brouka, všechno se to někam schovalo. Tak jsem aspoň nachytala pár berušek, ale moc se na ně nehrne :-(
Vždycky když sleduju přírodopisný pořady, tak to vypadá hrozně jednoduše postarat se o takový ptáče, ale je to dřina. Ten malej lotr by nejradši zdrhnul a taky by strašně rád lítal, jenže to ještě neumí. Ale je hrozně roztomilej! Tak pěknej kukuč už jsem dlouho neviděla.
Za pár dní ho plánuju vrátit do přírody, a tak doufám, že se mu zlepší pravá nožka, která je nějaká trošku nešikovná. Snad mi mezitim nezdrhne a snad se mu nic nestane...

edit. 18.7.07:
Tak už jsme ho vypustily. O něco dřív než jsem čekala, ale nejspíš je to dobře. Po neúspěchu berušek jsem mu dneska ráno přizabila mouchu a vynaložila veškeré sebeovládání na to, abych ji chytila za křídlo, když ještě třepetala nožičkama, ale stejně si nevzal. Donesly jsme ho na louku za barákem a pustily ho. Nejdřív jenom koukal, nejspíš nevěřil, že je už vážně volný, a pak najednou frnk a byl pryč. Doufám, že se mu nic nestane a že se o sebe dokáže postarat sám. Ale dýl už jsem ho mít nemohla, protože kdyby nežral, nejspíš by nám doma chcípnul. Snad si dokáže něco chytit sám.
No, samozřejmě jsem to obrečela. I za tu krátkou chvíli mi přirost k srdci a bylo mi líto, že už ho neuvidim. Ale potřeboval svobodu, a tu mu nemůžu odepřít...

Sobotní setkání se spolužačkou

nálada:  co poslouchám: Frekvenci 1

Fuj, takový vedro dneska a já se celejch pět hodin plahočim v lesích na houbách. To by se mělo zakázat!
Aspoň že včerejšek byl fajn. Po dlouhý době jsem šla s Naty "opít se frappém." Můj pojem o čase se odporoučel, takže jsem dorazila asi o 20 minut pozdějc, což ale bylo vlastně dobře, protože jsem v metru potkala Šári, která šla s rodiči do kina na Piráty. No, a Naty zas říkala, že viděla Dominiku od nás ze třídy.
To je hrozně zajímavý: já jsem dva tejdny na prázdninách, nepotkám ani nohu a jednou vylezu ven a hned se tam všichni shromažďujou. Fakt zajímavý.
S Naty jsme probraly všechny její tak trochu vypatlaný kámoše (nic proti nim, ale taky někdo máte pocit, že byste měli odjet do Himalájí, jelikož je tam halucinogenní vzduch a rostou tam modrý rostlinky??), prohlídly si všechny možný botky na léto ale pouze v nelidskejch velikostech, prohledaly knihkupectví ve snaze najít knihu o rakovině (optimistické, že?) a taky zkoukly nejnovější bižuterii (sdílíte někdo názor, že lidé, co vymýšlejí módní trendy, jsou krvežízniví komunisti - lebky a třešně - ?). Pak jsme to naše uskupení zas rozpustily s tím, že se zas někdy uvidíme...:-)

Otaku u nás ve škole?!

nálada: co poslouchám: Gotta knock a little harder - Cowboy Bebop OST

Dnešek probíhal kupodivu velmi podobně jako včerejšek s tím rozdílem, že jsme na kafe šly ještě se Šári a hospoda se nekonala. Ale to není to nejpodstatnější z dneška.
Se třídou a s druhou D jsme byli na Portheimce na takový minipřednášce o překladatelství. Přednášející, profesorka z literární akademie, se nás zeptala, kdo má zkušenosti s překládáním. Já se ke svejm pokusům nepřiznala, nějaká dívčina v první řadě však ano. Na otázku co překládala, odpověděla "takovej komiks". Všecky alarmy mi v hlavě spustily pořádnej brajgl. Ono když se řekne komiks, tak si pod tím okamžitě představim mangu. Jenže já stále žila v domnění, že u nás na škole žádnej blázen do anime či mangy není, protože prostě nikdo nereagoval na vzkazy na lavicích, které si vždycky čmářu, když se nudim. Když jsem jednou někam napsala sloku písničky od linkinů, další tejden byla lavice popsaná texty a iniciálami LP. Když jsem zas napsala jméno Takeshiho Kaneshira, nějaká dívčina se ozvala s tim, že ho prostě miluje a asi měsíc jsme si takhle dopisovaly. Ale s tímhle jsem neměla štěstí.
Celou dobu mi teda vrtalo hlavou, jestlipak tahle "Markéta Nevimjakdál" je taky fanda. Nejspíš jsem tim lezla Šári krkem, protože ta se pak prostě sebrala a šla se jí zeptat. A ono jo! Dívčina přiznala, že tím "komiksem" opravdu myslela mangu. Dokonce Loveless. Já vim, vypadá to nedůležitě, ale jakmile objevím někoho, kdo má stejný zájmy, vždycky mě to hrozně ohromí a rozveselí.
Po příchodu domů jsem jukla na mangacesky.wz.cz v domnění, že tam určitě bude, jenže ejhle - ono nic. Po menšim průzkumu jsem žádnej českej překlad Loveless nenašla.
Ale i tak jsem ráda, že jsem objevila nějakýho toho cvoka u nás na škole :-)

Konečně jsem zas vytáhla paty z domu

nálada:  co poslouchám: L's theme B

Už se vám stalo, že jste přišli do školy a tam nikdo?
Dneska ráno jsem totálně nic nestíhala, na autobus jsem běžela, metro mi ujelo... Připadalo mi trošku divný, že směrem k naší škole skoro nikdo nejde, ale říkala jsem si, že ještě spim, tak se mi to zdá. Jenže ani ve škole nikdo nebyl. Třídy prázdný, učitelů pomálu. Na nástěnce bylo u naší třídy napsáno mimoškolní akce. No bezva. Tak volám Naty, co se jako děje, a ona že máme sraz až v devět na zastávce tramvaje. Nevadí, hodinu jsem strávila na školních kompech, a teprve pak se vydala zpátky k metru, u kterého je tramvajová zastávka. A tam zase nikdo!
Nakonec se tedy objevili, Naty snad jako poslední. Vyrazili jsme na Mrázovku, i když to vypadalo, že bude lejt. Nelilo, což bylo jedině dobře. Při čekání na třídní profesorku si šla elita třídy hrát beach volejbal a spolek milovníků fantasy trénoval. Zbytek holek (mezi nimi i já) dělal čumily, což nám šlo perfektně. Kluci se oblíkli do úžasnejch oblečků, vzali po domácku vyrobené meče a mlátili se hlava nehlava. Naty si zatím našla luk a šípy s molitanovými konci a začala se učit střílet, což jí ze začátku vůbec nešlo, ke konci se ale rozhodně zlepšila - šíp odletěl asi metr a půl daleko XD (btw já na tom byla jen kapánek líp - dva a půl metru^^)
Profesorka nikdy nedorazila, takže jsme se po nějakých dvou hodinách sebrali a odešli. Říkala jsem si, že ten den teda dost rychle skončil a že už zase pojedu domů. Jo, tůdle. Odtáhla jsem Naty na kafe, kde jsme strávily dost dlouhou dobu povídáním, a to především o výletě naší třídní elity na spolužákovu chatu, kam Naty jela; já to privilegium neměla. Když jsme to po nějaké době zabalily, znova jsem si začla říkat, že to bylo nějaký krátký, ale to už mě Naty táhla do H&M, kde viděla slevy. Ono ostatně kdekoliv bylo napsáno slevy, tam jsme vlezly. Pak jsem ji zatáhla do knihkupectví, kde jsme narazily na Adama, což je náš spolužák. Ten hledal nějakou vhodnou knihu k narozeninám jiného našeho spolužáka, a protože ji v tom knihkupectví nenašel, zatáhl nás do jiného. A zatímco tam Naty s Adamem hledali bůhví co, já narazila na Deník pána démonů, od kterého jsem se nechtěla ani hnout, dokud mě neodtáhli pryč.
Pak Naty zavelela, že nám musí ukázat "kurevský boty", a zatáhla nás do obuvy, kde si zkoušela jasně červený botky na podpatku, ze kterejch jí lezly příliš dlouhý ukazováčky XD. Asi dvacetkrát se nás ptala, jestli jsou pěkný, a když jsme jí to konečně odkejvali, zase si je zula a vyrazili jsme do hospody. Naty sice tvrdila, že je od rána abstinent, ve vypití půllitru piva jí to ovšem nezabránilo. Spíš to vypadalo, že jedinej abstinent jsem tam já, protože pivo nepiju. A zase jsme se zakecali. Nikdy bych nečekala, že se s Adamem dá tak skvěle bavit. Uteklo to celý hrozně rychle a najedou koukám - ono půl třetí. Tak jsme se teda zvedli. Natálii ovšem to pivo nějak vlezlo do hlavy (nebo že by to bylo to frappé?), takže jsem s ní jela na Florenc, a pak céčkem až na Kačerov, odkud se sice dostanu domů, ale je to docela zajížďka. Domů jsem se dostala někdy po půl čtvrtý. Což je fajn, protože jsem furt měla strach, že ten den bude hrozně krátkej a já nebudu mít do čeho píchnout.

Pohled do budoucna

nálada: co poslouchám: linkiny

Jsem se byla juknout na maturity. Nejdřív jsem zkoukla zemák - ten vypadal vcelku dobře. Naše matikářka byla zkoušející a Libuška (tu máme na zemák) přísedící. Vypadalo to vcelku v pohodě, Libuška se občas smála, občas kulila oči, co to tam ta dívčina mele. Řekla jsem si "to zvládnu". Následovala angličtina. To byl taky zážitek. Já nejsem nijak zvlášť ukecanej tvor - na konverzaci jsem dosud řekla snad pět vět celkem, a to jí máme každej pátek od začátku školního roku. Takže tohle je zákonitě předmět, kterýho se děsim nejvíc, jelikož ta čvrthodina se táhne jak smrad. Holka dostala téma "transport". Nechci být zlá nebo tak něco a vím, že u ní hodně působila nervozita, ale věřim, že bych dala dohromady kapku sofistikovanější věty (jen počkejte za rok - budu ráda, když jim povim alespoň něco nehledě na sofistikovanost).
Jen tak pro zajímavost jsem se byla podívat i na maturitě ze španělštiny, jelikož na naší škole dlouho působila učitelka, která nikoho nic nenaučila. Vážně; po třech letech nejsem schopná dát dohromady větu - na druhou stranu docela úspěšně sleduju Naruta se španělskejma titulkama. Tak jsem chtěla vidět ty odvážlivce. A fakt, ta holka normálně mlela španělsky jako by se nechumelilo. Kristýna od nás ze třídy, která z toho chce taky maturovat, jen zírala.
Pak mě čekalo asi dvouhodinový čekání ve škole, než začnou odpolední maturity. Chtěla jsem totiž vidět i matiku, abych viděla, do čeho to polezu. První holka mě totálně dostala. Naklusala k tabuli a už to jelo. Ani jsem ji snad nestačila sledovat, jak tam psala logaritmy a pak i nějaký integrály....Prostě senzační (budu držet palce, ať je to jednička). Pak už se kvalita jen zhoršovala, takže po posledním maturujícím z matiky jsem šla domů a češtinu si nechala na zítra.
P-Á-N-I! Jak to ti všichni zvládaj, to vůbec nechápu. Ale doufám, že se jim to povedlo/povede (i když Libuška už prozradila, že dva včera dostali za 4 ze zemáku. chudáci *hug*). No, a za rok tam budu já a všichni ti otravní třeťáci budou okukovat, jak mi to nepůjde...

Návštěva v Domě světla

nálada:  co poslouchám: Ima made nandomo (z Naruta)

Světe, div se, dneska jsme se třídou byli zas na jedné přednášce o aids. Pomalu mi začíná připadat, že už jsem jich za život viděla až až a můžu si je odpustit, což si řekla i spousta lidí ze třídy, a zdejchli se. No jo, ale já, vytrvalec, jsem samozřejmě zůstala.
Tahle "přednáška" ale byla trošinku jiná. Ze všeho nejdřív si přednášející vybral moji spolužačku, Renatu, která měla za úkol vyjmenovat ochranu před HIV v sexuálním životě. Renata, značně rudá, si ovšem nevzpomněla na sexuální abstinenci, takže ji Láďa (myslim, že se tak jmenoval) přinutil sehrát scénku, ve které ho žádá o sex. Věřim, že hódně holek si říkalo "že já jsem sem lezla". Já bych na jejím místě rozhodně nechtěla bejt; Renča chudák připomínala raka a bylo na ní vidět, že by se nejraději vypařila.
Pak následovala druhá část, ve který Láďa vybral dvě dívčiny - obě byly jakoby nakažené HIV, jedna ovšem od narození, druhá (Terka z naší třídy) byla jakoby bývalá feťačka. A ten zbytek si měl stoupnout buď na jednu, nebo na druhou stranu. Nic proti, ale od Terezy jsem se odklidila hezky na druhou stranu. Další otázku už si tak docela nevybavim - důležitý ale je, že přibližně 6 lidí si smělo sednout a zbytek utvořil řadu. Tereza si sedla na židli a my jí postupně měli říct "můžeš si za to sama". To šlo docela dobře. Pak ovšem Láďa povídá, že teď si na tu židli sedne bývalej feťák, co má už 7 let AIDS. A dřepnul si tam sám. A znovu měla následovat od každého z nás věta "můžeš si za to sám" plus vysvětlení, jak jsme se přitom cítili. Můj rádoby sebevědomý hlas se zdejchnul. Nějak mě nic nenapadalo, co bych řekla, takže jsem v podstatě jinými slovy zopakovala názor Adama, co stál přede mnou.
Docela zajímavý. Doporučuju zajít si tam a poslechnout si to na vlastní uši.