Ne, dnes se opravdu nic neděje ;P

nálada:   co poslouchám: Bleach - 5th Opening

To by bylo, abych tady dneska něco nesesmolila! Sice mě žene čas, jelikož chci ještě vidět dva díly Bleach, než se přiřítí mamka z práce, ale to se přežije.
Jestli jste mě dneska potkali, mohli jste si všimnout, že se usmívám (tedy pokud jste mě nepotkali, když jsem odpoledne letěla domů že školy, abych stihla Hvězdnou bránu, to jsem se trochu mračila). Nevyhrála jsem ve Sportce ani jsem nestáhla další díl Heroes. Ne-e. Tomu se říká vyrovnanost. A ta přichází s čím? No s čím?......No s věkem přeci. Oficiálně mám tedy pubertu za sebou a jsem adolescent. Já ovšem něco takového říct nemůžu (to pozná každý, kdo se mnou mluví víc jak pět minut, protože za tu dobu se v hovoru jistě objeví něco, na co můj mozek najde nějakou asociaci, kvůli který dostanu záchvat smíchu).
Vždycky jsem slýchala, že až budu dospělá, tak budu mít rozum. ....Ne, pořád nic :D
- budu umět vařit (podívá se na večeři, kterou měla za úkol jen ohřát, ale nějak zčernala). ...Ne, ani omylem 
- budu pořádnější (*topí se v bordelu a pro ten binec skoro nevidí klávesnici*). ....Ne-e -_-
- budu zodpovědná (*má nohy na stole, je u compu a kašle na úkoly na zítra*). ....Hihi ^^;;
Takže suma sumárum - někdo udělal v kalendáři chybu a mně ještě není 18. Ne-e, ani zdaleka *kroutí hlavou*

Všem, kteří mají mnohem lepší paměť než já a vzpomněli si -> ARIGATOU 

 

A Naty, tohle udělám jako první věc až zítra přijdu do školy --> *hug*

Ještě dodatek k našemu výletu

nálada:   co poslouchám: smyčku loituma

Tady jsou ty slíbené fotky z výletu! Všechny jsou Naty (jelikož já nevlastním foťák)...

              

Když elita 3.D vyrazí na venkov

nálada: &  co poslouchám: Jpop (nespecifikováno)

Dnes se konal ten ne příliš dlouho očekávaný výlet. Sraz byl v půl osmý před školou; já si to špatně vypočítala a už 7:05 jsem podupávala před vchodem. Naštěstí chvilinku po mně dorazila i spolužačka Bára a pak i nějací kluci, takže jsem tam alespoň nestála jak tvrdý Y. Kluci ale jeli do Temelína, takže se po nějaký době zdejchli a já už je neviděla. Přifařila jsem se tedy ke skupince holek. Pak se okolo přehnala naše profesorka na zeměpisnej seminář, že jsou ještě dvě volný místa na Temelín. V tu chvíli se blížila Šári s Luckou. Tahle novinka je chytla dřív než já, a protože návštěva jaderné elektrárny je jedním z jejich velkých snů, hned po pozdravu se mě Šári zeptala, jestli chci jet s Vojtou na Kuks (jen tak pro upřesnění: Vojta je náš velice "oblíbený" spolužák). Rezolutně jsem prohlásila, že ano, tak se holky zbalily a běžely na bus do Temelína samy.
O chvíli později začalo i naše naloďování. Nám, jakožto 3.D, bylo dáno privilegium, že 15 lidí může jet mikrobusem (tzn. bez dozoru profesorek). To byste koukali, jak se po těch místech zaprášilo. Byla jsem jednou z těch šťastlivců. Nejdřív to byla celkem prča, protože Bára vyprávěla příhody ze života, jenže asi po hodině cesty všichni usnuli, tak mi nezbývalo než se vytasit s empétroskou a začíst se do knížky.
První zastávkou byl Kuks. Připojila jsem se tady k Naty a Martině a společně jsme se doslova hnaly k hospitalu, abychom tam byly první (jsme hold aktivní děvčata^^). Náš průvodce sršel vtipem, takže už asi po pěti minutách jsem se trochu v rozpacích nad výkladem řehnila jak magor. Byla to asi ta nejlepší prohlídka, na jaký jsem byla, a to i přes to, že nebylo zas tolik věcí, na kolik se zírá při jinejch prohlídkách. Celou tu dobu jsem poslouchala každý slovo a tlemila se. Když nás potom pustili na sluníčko, necítila jsem už konečky prstů, jaká tam byla kosa. Rychlochůzí jsme zase s holkama štrádovaly k busu, kde se mezitím inteligence z 3.B vozila na kolotoči a zkoušela houpačky.
Další zastávka Hradec Králové. Řeknu vám, že tam chci bydlet. Ne, vážně. Maj tam kafe za 25 Kč! Já tu za něj platim nehoráznou sumu kolem pajsky. A není tam zas tak moc lidí (i když to mohlo být způsobeno tím, že jsme tam byli ve všední den okolo poledne). Chvilku jsme se motaly různejma uličkama a zjistily, že tam maj tolik kaváren, hospod a restaurací, až oči přecházejí. Vůbec na nás nebylo poznat, že jsme jen turistky; Naty se vrhala ke každýmu cukrářství, který jsme míjely, a nadšeně si fotila trolejbus XD. Zvláště si oblíbila obchůdek s roztomilým názvem Mňam Mňam ;-) Taky jsme narazily na obchod Koh-i-noor, což bylo docela fajn, protože v Praze o něčem takovým nevíme. Zjistilo se, že Naty má úchylku na gumy a já zase na obyčejný tužky (jsme to ale divný lidi). Chvíli jsme se motaly jak nudle v bandě, střihly jsme to okolo divadla (myslim, že bylo Klicperovo nebo tak nějak) a dostaly se zpět na nábřeží. Holky si v nějaký restauraci daly oběd. Já měla svůj oblíbený nudlový salát z domova, který jsem tam ale nechtěla vytahovat, takže jsem seděla nad kafem a trošku závistivě slintala (přiznám, že jsem jim pár hranolek ukradla^_~). A potom jsme vzali Mňam Mňam útokem! Ještě jsem stihla poslat pohled a už se jelo dál.
Poděbrady. To bylo jen tak na otočku, takže jsme se vrhly na oplatky (já zas jen ukusovala ostatním), proběhly šíleně nevzhledným parkem či co a ozkoušely dost nechutnej minerální pramen. Potom jsem vrhla smutný oči na spolužáka Vaška a psychickou manipulací ho donutila si se mnou vyměnit místo, takže jsem se dostala do busu. Zase jsem obrala holky o nějaký jídlo a konečně už jsem se mohla pustit i do svýho oběda - bylo půl pátý. Pak jsme zkejsli v šílený zácpě na Jižní spojce a rozjeli se až za hódně dlouho.
Protože jsem nechtěla jet domů sama, zavrhla jsem metro a jela tramvají s pár spolužákama, včetně Naty a Báry. S Naty jsem se rozloučila na Kačerově, s Bárou o pár zastávek autobusu dál. Dotrmácela jsem se domů po šestý hodině.
Musim říct, že mě bolej nohy jako svině. Ale rozhodně to stálo za to; takovou srandu už jsem dlouho nezažila a i počasí se vydařilo.
PS: Snad budou i fotky ^_~

Jsem zpět...

nálada:  co poslouchám: Candy Lo & Wang Lee Hom - Hao Xin Fen Shou

Poslední příspěvek 18.3.?? No ty bláho, to jsem byla mimo docela dost dlouho.
No jo, byl to bláznivej měsíc, ten březen. Všichni učitelé se rozhodli, že teď je ta pravá chvíle vrhnout se na studenty a požadovat, aby něco dělali. Příkladem za všechno budiž seminární práce ze zeměpisu. Zadání znělo napsat esej o světovém problému na 5 stránek. Termíno odevzdání: březen 2007. Však to znáte; něco máte udělat a máte na to móře času. Co uděláte?
Správně, necháte to na poslední chvíli XD A pokud byl někdo tak línej jako já (a že nás bylo hodně *smirk*), tak tu seminárku dělal až tenhle víkend. I když po pravdě jsem začla už někdy v půlce března - postahovala jsem si všechny možný články o kácení deštných lesů v Amazonii a v knihovně si půjčila náklaďák knih. A četla jsem a četla a četla. V jednu chvíli jsem dokonce měla pocit, že bych se měla přidat ke Greenpeace a přivázat se někam ke stromu ;-)
Každopádně jsem to teda včera smolila až do půl druhý ráno - to bude krása, až otevře tu moji disketu a tam čas 1:36 XD
Jen tak pro zajímavost, dnes profesorka prohlásila, že to nemělo být 5 stránek, ale 1800 znaků včetně mezer. Že já se s tim patlala!
Jenže to není vše. Ještě jsme, jakožto zeměpisný seminář, měli udělat nějaký výtvor vstahující se k projektu Abeceda OSN. Když jsem si zapisovala téma, tak jsem asi byla duševně mimo - nášlapné miny. Fakt nádhera. Takže jakmile jsem včera dodělala tu prokletou seminárku, začala jsem kreslit miny (jelikož už jsem nebyla schopná kloudně psát). Spala jsem asi tři a půl hodiny a jsem skoro mrtvá - při životě mě drží kafe a skutečnost, že po víc jak dvou týdnech se zas můžu dívat na anime. Sláva! Jediný, co jsem totiž viděla, bylo Okane ga nai (ale o tom až jindy, ju).
PS: nebudete tomu věřit, ale dostala jsem dvojku z chemie! To nejspíš bude můj životní úspěch!
BTW Zítra jedeme na výlet! Dostali jsme na vybranou, jestli na Kuks (Šári rozhlásila, že jedeme do koksáren a překvapivý množství lidí tomu i uvěřilo) nebo do Temelína. Já dávám přednost Kuksu, což je spojený ještě s Poděbrady a Hradcem Králové.

Sobotní nákupy

nálada:   co poslouchám: co mptroska dá^^ (momentálně Fountains of Wayne - Red dragon tatoo)

V pátek jsem vyhrožovala, že se v sobotu budu učit a udělám si úkoly, jenže člověk míní a osud mění. Celej den jsem běhala s mamkou po městě a sháněla botasky. Vůbec to není tak jednoduchý úkol, jak se může zdát. Nejprve se totiž musí najít nějaký ten obchod, kde se ceny nešplhaj do astronomických výšek (tzn. od 800 výš). Když už něco takovýho najdu (a nejsou to zrovna vietnamci), tak nastává další potíž. Tou je moje nelidská noha. No, která holka má v 17 letech nohu číslo 42/43?? To mě rovnou staví do pozice, že dámskou obuv zdaleka přehlížim jak rodný lány. Ani to však není konec; poštěstilo se mi mít vysoký nárt a široký chodidlo, takže zpočátku jednoduchý úkol sehnat botasky se protahuje na celodenní pochoďák.
Z nudy už jsem se byla podívat i do Paláce knih Luxoru (ne kvůli botám - na knihy samozřejmě). Výběr knih od Stephena Kinga celkem dobrý, zásoby mangy mě nijak neuchvátily (především proto, že první díly prostě neexistují, a pak také pro nedostatečnou pestrost titulů - no jo, co bych taky v Čechách chtěla, že?).
Ale jedním úlovkem se pochlubit můžu. Vlastně dvěma. V dost odpudivě vyhlížejícím krámku s optimistickým názvem Bankrot jsem našla přívěšky s Narutem. Ta prodavačka si musela myslet, že jsem se asi pomátla, když jsem se tam začla nadšeně přehrabovat v těch desítkách, ne-li stovkách věciček za účelem vybrat si něco. Celý jsem jim to tam přehrabala vzhůru nohama a nakonec jsem spokojeně odcházela s dvěma přívěšky - na jednom je Sasuke a Naruto v ne příliš přátelském postoji a na druhym Shikamaru. Marně jsem se snažila vyhrabat třeba Kakashiho nebo Leeho; nanejvýš tak Sakuru, kterou moc nemusim, nebo - a to byl fakt vrchol mého hledačského umu - Iruku. Mamka jen povytáhla obočí a raději nic neřekla, zato já se celou cestu tlemila jak dement. Hned v pondělí se vrhnu na každýho, koho ve škole potkám, abych jim ukázala, co jsem sehnala, a protože to ani jednomu nic neřekne, tak ještě přidám dlouhosáhlý vysvětlení, na koho to vlastně zíraj a proč, a budu až do zničení mlít tak, že už se mi pro příště radší vyhnou. 

zas jeden obyč den...

nálada:   co poslouchám: Sukisyo Drama CD First limit Truth

Se školou jsme dneska byli na akci "Jeden svět" v Lucerně. Nejdřív jsem se těšila, že mi odpadne hodina angličtiny, takže si test napíšu až v pondělí, jenže nakonec bylo všechno jinak.
Po angličtině tedy většina lidí mířila spokojeně domů, zatímco zeměpisné semináře se plácaly k Lucerně. Termín byl při nejmenším šibeniční, takže to "plácání" vlastně bylo pěkně ostré tempo chůze bez nároku na zastávku.
Nicméně jsme to všichni stihli a film o afghánské ženě, kandidující do parlamentu, mohl začít. Před ním teda ještě reklamy, které většinu sálu rozesmály (prý jsou na www.ceskatelevize.cz/jedensvet/ , kdyby to někoho zajímalo), a pak už film samotný.
Slovo, které by ho vystihovalo, zní Působivý. A taky dlouhý, zvláště když sedíte na tvrdých sedačkách a za váma se baví banda znuděnejch výrostků. Jediné, co zkazilo dojem, a dílo tak dokonalo, byla následující debata. Táhla se půl hodiny, i když nikdo neměl nějak obzvláště kloudný dotaz.
A konečně vytoužená svoboda! Se dvěma spolužačkami jsme zamířily do bůhví jakého obchodu s bagetami (obsluha tam má takové fakt šik čepičky, že bych taky jednu chtěla). Pro obě to asi bylo docela normální, takhle někam zajít, ale já z něčeho takovýho mám vždycky svátek. I když teď už o něco častěji...
Celkově to byl docela fajn den, jen jsem dost unavená, a to mě ještě čeká ta zatracená chemie :-(

Na přednášce

nálada: co poslouchám: Sukisyo drama CD

Zase se mi povedlo někoho zmanipulovat. Včera jsem zatáhla Šari na přednášku o japonských svátcích a zvycích, a to dokonce až na Japonské velvyslanectví v Praze. Abyste se nedivili, proč říkám "až" - já tam ještě nikdy totiž nebyla. Mimochodem, maj to tam moc pěkný, i když tam, kde jsem byla, taky dost malý.
Se Šari jsme fakt super dvojka; já přijela na Anděl o pět minut dřív, ona o dvě a stejně to vypadalo, že přijdeme pozdě. Nepřišly, stihly jsme to. Pak jsme zjistily, že jsme zas až tak spěchat nemusely. Přednášející R. S. Heřman se totiž zpozdil o čtvrt hoďky, takže nám tam mezitím pouštěli nějaký video o bonsajích, endoskopu a sýrech ^^.
Když se tedy připlahočil, show začala. Nejdřív jsem měla pocit, že jsem vlezla někam, kam jsem neměla. Lidí tam totiž bylo docela dost, ale jen minimum v našem věku. Pak se také přednášející stále oháněl poznámkami "ale to jistě znáte". Neznala. A ani Šári. Takže jsem si připadala jako nevzdělanec, ale to mi zas až tak nevadí. Vždyť v hodinách dějepisu taky nevím, o co jde :-)
Z původně myšlené hodiny se rázem stala hodina a půl, venku se setmělo. Těsně před koncem nám ještě pan Heřman pustil oficiální video z oslav svátku aoimatsuri, jenže to už Šári asi nervově nevydržela (anebo někam spěchala, což jí nezazlívám, protože z tý školy jsme teď všichni unavení), takže zadupávání ďáblů do země jsem už hold nezkoukla. Žádná škoda. I když... Přednáška to byla zajímavá, to se musí nechat. Tolik poznámek si snad nepíšu ani o bižuli.
No a tim naše dobrodružství pro včerejšek více méně končilo, až na tu ujetou tramvaj - tedy ona nebyla ujetá, ona jen ujela (ujetý jsme my). Ale žádný strachy, domů jsme se úspěšne dostaly.
Jo, a pro zájemce: v dubnu začíná nový cyklus přednášek :-)

prázdniny zase v čudu...

nálada:  co poslouchám: Naruto - asi 4th opening (Go! - Fighting dreamers)

No teda, přijít po prázdninách do školy a hned mít zase 7 hodin včetně takových zabijáků, jakými jsou dějepis, bižule (snad celá třída už mým přičiněním ví, že poslední látkou v mém sešitě jsou zuby :P) či ZSV, to je tedy opravdu horor. Už první hodinu jsme tam všichni přeživší usínali, což se matikářce samozřejmě ani trochu nelíbilo.
Ale jak den postupoval, přestávalo to být takové peklo. O španělštině se rozdávaly testy, které jsme psali před prázdninama. Asi jsem měla nějaký záchvat inteligence - mám za jedna :-) Konečně začínám mít pocit, že vim, co se to v tý hodině děje (i když jen mlhavě).
Taky jsem zjistila, že v pátek máme školní akci s názvem "Vítězný únor", což zahrnuje takové ty nudné přednášky, tentokrát v duchu komunismu a o něm. Bezva. Sice se bojim, že tam usnu, ale zase nám tím odpadne konverzace, což je přímo zázrak a já za něj děkuju.
A to nejzajímavější na konec. Pořádá se taková celorepubliková akce, kde na základě pohovoru v angličtině bude vybrán jeden zájemce, který se účastní studijního kurzu japonštiny, a to přímo v zemi vycházejícího slunce (pro návštěvníky naší nedávné zeměpisné přednášky - ne, opravdu tím nemyslím Východní Timor :P). No, co říkáte, nestojí za to to zkusit? Šance je sice celkem mizivá, ale zkusit se prý má všechno^__^

...

nálada:   co poslouchám: NIGHT HEAD GENESIS ending - Kotoba

Tak jsem konečně viděla své vysvědčení. No žádná sláva to tedy nebyla - šest dvojek a jedna trojka (z chemie - ten předmět mě zničí). Ale na druhou stranu to zas není tak špatný - moji bývalí spolužáci se chlubí i čtyřkami (a hned několika).
Známky mě ale v tuhle chvíli zas tak moc netrápí. Ve třídě jsme byly čtyři kamarádky: já, Šári, Kamča a Lucka. Šári s Luckou se pohádaly, což u nich není nic neobvyklého, a přestaly spolu mluvit. No budiž, do toho je mi prd. Vím totiž, jak si pořád jedna na druhou stěžovaly, protože to občas šlo přese mne. A nejhorší na tom bylo, že jedna událost, slyšená od obou stran, vypadala pokaždé jinak, takže jsem nakonec stejně nevěděla, co je vlastně pravda a co už ne. Ale každá jejich hádka poměrně rychle vyprchala a tyhle dvě se zase daly dohromady. Jenže tentokrát ne. Šári si odsedla k třídnímu magorovi (to se jinak napsat nedá) a Lucka vypadá, že jí to příliš nevadí.
Tahle jejich hádka se udála, když jsem nebyla ve škole, takže s tim opravdu nemám nic společného. Jenže Lucka přestala mluvit i se mnou. Ne že bysme se předtím nějak zvlášť vybavovaly, ale teď se ani nenamáhá pozdravit, což mě docela mrzí. A přitom s Kamčou se baví normálně.
Tak jo, končim s těmahle výlevama, protože si tím stejně nepomůžu a Lucka se se mnou stejně bavit nebude. Někdo by mohl poznamenat, že to zas není taková škoda, ale ona dokázala být občas i milá, když zrovna měla dobrou náladu.

Víkend za námi

nálada:  co poslouchám: Naruto - 2nd opening (to je fakt návykový!)

O víkendu proběhl Pragocon. Bohužel vám o tom nějak zvlášť moc napsat nemůžu, jelikož jsem tam "oficiálně" nebyla. To ovšem neznamená, že jsem tam skutečně nebyla. Dia vyhrožovala, že u mě přespí, zůstalo však jen u toho vyhrožování. V pátek jsem jí neviděla vůbec, zato v sobotu jsme se večer měly sejít. Jenže po esemesce, že ještě dvacet minut bude na přednášce, jsem neměla zrovna ideální náladu. Takže jsem ven vytáhla Šári, která bydlí kousek odtamtud. Nejdřív jsme si daly kolečko okolo jejího baráku (^^) a pak procházely sídliště při příležitostných pohledech na hvězdy.
Potom (o hodinu později - to byla sakra dlouhá přednáška) jsme tedy přišly k osvětlené škole a za pomoci Dii jsme se se Šari dostaly dovnitř, ani jsme nevěděly jak. Ještě jsme stihly konec nějaké přednášky o mecha (ne, fakt netuším o co šlo, pointou však bylo, že se to dá postavit XD). Chtěla jsem se rozepisovat, jak to ti lidi úplně hltali a já nevěděla, jestli jsem divná já nebo oni, ale to si nechám na jindy. Zato poznamenám, že jsem se konečně setkala s jednou z mých menších božstev - gladness.
Chvilku jsme tam pobyly a pak se zase rozešly, já s 34 dývýdýčkama v tašce, z čehož dvě byly moje, zbytek Dii. Hned jak jsem přišla domů, začala jsem vypalovat a vydrželo mi to celou noc až do devíti do rána, kdy si pro ně Dia zase přišla. Řeknu vám, že jsem se asi nejvíc bála, že to můj compík nevydrží. Vydržel, zato já měla v sedm ráno dojem, že na mě ta obrazovka mává O_o. Každopádně jsem si nasyslila nějaký to anime do zásoby, takže nemusim pořád hltat toho Naruta (btw víte, že od pondělka 12. bude Naruto na Jetixu? jsem zvědavá, jak ten překlad zase zmrvěj...)
Ale teď už musim zase padat, jelikož se dneska psala školní slohovka, každej to krásně stihnul a já tam nemám ani čárku :-/