Vrátila jsem se v jednom kuse!

nálada:  co poslouchám: limpbizkit - Build a bridge

Tak jsem zpátky. Řeknu vám, že to teda byla fakt výprava. První den jsme projeli Mariánský lázně, Cheb, SOOS, nějaký rašeliniště atd. atd. Jsem fakt večer byla ráda, že jsem na Mariánskou dojela celá. Tam jsme se rozdělili do chat - my s holkama jsme bydleli v Matfyzu ;-) Lucka okamžitě zabrala koupelnu, já si šla vařit kafe (nikdy mě nenechávejte půl dne bez kafe - jsem pak nebezpečná) a kluci se vrhli k televizi, jak kdyby ji neviděli tejden. Hrál se totiž nějakej fotbal nebo co. Po Lucce jsem koupelnu zabrala já. Všechno v pohodě. Pak se vypařila třetí z náš - Šárka. Nejdřív koukala s klukama na fotbal a pak se zdejchla k dalším spolužačkám. Já s Luckou jsme zůstaly na pokoji a kecaly asi do půlnoci. Jelikož jsem předchozí noci spala 4 hoďky, tak jsem pak usnula. Šárka furt nikde.
Pak se z chodby začly ozývat divný zvuky a někdo se hystericky smál. Otevřely se dveře, do našeho pokoje vpadlo světlo a kupodivu i Šárka. Totálně zlitá. Bylo půl druhý. Přivedli jí spolužačky a kluci. Všichni v mnohem lepším stavu než Šári. Vogy (moc pěknej kluk - někdy sem musim dát fotku) nám řek, že se jako omlouvá, ale že Šárka to trochu přehnala. Prej trochu! Lucka i já jsme byly šíleně naštvaný. Nejenže nás takhle hnusně buděj ale ještě přitáhnou tohle. To se opravdu nedá nazvat jinak. Šári nedokázala jít rovně ani mluvit tak, abysme jí rozuměli. Pak se zavřela na záchod a zůstala tam asi šest minut. Když se Lucka naštvaně zeptala, jestli tam usnula nebo co, Šárka řvala na celou ubytovnu, že na tom pracuje. Pak jsme ji násilím musely vtáhnout do pokoje, protože se tam začala s jedním spolužákem hádat. Bylo jasný, že do koupelny už netrefí, takže sebou plácla na postel, přičemž nám furt říkala, že měla jen kalíšek fernetu od Vaška (to pak asi po osmym opakování změnila na láhev). Ve skutečnosti ale smíchala víno, vodku a asi tři čtvrtě lahve fernetu. Pak nás tam pořád prosila, ať jí povídáme "fantasmagorie o šestinohejch příšerách". A když Lucka odsekla, že je ožralá jak prase, Šárka na to, že vůbec neni opilá, né, to se musíme zeptat nějakýho jejího kamaráda, jak to vypadá, když je opilá. Nechtěla vůbec dát pokoj, i když se nám s Luckou chtělo spát. Ani už nevim, kolikrát jsem jí poslala do prdele. Pak si tam sedla na postel a prohlašovala, že dokud si s ní nebudem povídat, tak tam bude sedět. Moc dlouho to nevydržela, protože z tý postele spadla na kufr vedle ní. Taky se pokusila někam vydat, ale motaly se jí nohy a spadla tam na mě. Fakt jsem jí měla plný zuby a styděla jsem se, že tohle je moje kamarádka. Když zapadla zas do postele, pořád tam ošahávala Lucce nohy i pod hrozbou kopnutí.
Já pak na štěstí usnula, ale Lucka mi ještě vyprávěla, jak Šári potom úplně šíleně chrápala. Zklamala mě. A myslim, že nejen mě. Lucku taky. I proto, že řekla, že Lucka vlastně vůbec není její kamarádka. V tu chvíli mi Lucky bylo fakt líto. A ráno si to Šárka samozřejmě moc nepamatovala a nedokázala pochopit, proč se s ní nechcem bavit. Málem na nás ječela, jako by to byla naše vina a ještě se na nás za to naštvala. Copak je to tak hrozný, že k zábavě se nepotřebuju ožírat do němoty? Nebo je snad trestný, že když jsem unavená, nechci se cpát do společnosti? Šárce asi vadí izolovanost a volí raději kopu lidí, se kterými se baví tak povšechně než pár kamarádek, který se k ní poutají nejvíc. Je mi líto, že nejsem ten typ, kterej se cpe do společnosti a chce bejt oblíbenej, ten typ, kterej se musí ožrat aby byl in.
Sice se pak několikrát omluvila, ale popravdě - k čemu je omluva, když to nemyslí vážně?! Myslim, že Šárka je na to nějakým způsobem hrdá, že se takhle ztřískala. Kdyby nebyla, proč by se o tom pořád tak mluvila? Samozřejmě, že i nadále je mojí nejlepší kamarádkou (proč taky ne - vždyť jí mám strašně ráda), ale opravdu mě hrozně zklamala a myslim, že už jí nikdy neuvidim jako dřív a vždycky se už asi budu bát, kdy nás s Luckou zas opustí, aby byla s hromadou lidí, kteří jsou jí vzdálení...

Ja ne...

nálada:    co poslouchám: Nelly Furtado - Turn off the light

Zdravim všechny! Dneska jsem konečně po pár týdnech dokončila svůj překlad doujinshi Datte kimi ga sukinanda a nedokážete si představit, jak jsem ráda, že to mám z krku. Zároveň si ale uvědomuju, že mi to bude chybět...
Taky jsem dneska dočetla Spirálu od Kodžiho Suzukiho (jestli jste četli - ČETLI, ne viděli - Kruh, tak si to rozhodně přečtěte). Jestliže ten první díl byl trochu negativistickej, tohle je čirej pesimismus. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu...
No nic. Co chci ale napsat je to, že zejtra odjíždim do Krušnejch hor na zeměpisnou expedici. Takže nebudu na compu a nejmíň tři čtyři dny tu bude pusto prázdno žádná aktualizace. Zároveň se chci omluvit těm, komu dlužím mejl - hold musíte pár dní počkat...
Tak mi držte palce, ať se tam někde neztratim v lesích :-)
PS: Když byste si měli vybrat jeden seminář, byl by to ekonomicko-právní, matika, stylistickej nebo programování? Já se nedokážu rozhodnout...
BTW na stoptazmo.com je 108. kapitola Death note, kdyby to někoho zajímalo...

Pěknej den

nálada :  co poslouchám: KKM - Arigatou (second ending)

Věděli jste, že knihkupectví otvíraj až v 9 hodin? Já tedy ne. Tak jsem tak sebevědomě ve čtvrt na devět do jednoho vyrazila, že si koupim nějakou knížku a koukám, ono zavřeno. Ještě jsem stihla potkat svou třídní, která na mě koukala jak z jara, protože nám škola normálně začíná ve tři čtvrtě na 8...
Když jsem pak dorazila ke škole, koukám, že nám rozkopali chodník. Takže musíme celej ten barák obcházet, což mi tolik nevadí. Co mi vadí je fakt, že s tim nadělaj takovýho rámusu...:-(
No tak jsme alespoň ukecali naší učitelku abysme šli na dvě hoďky na hřiště místo abysme trčeli ve třídě. Tam se naše třída rozdělila na čtyři skupinky - já s holkama jsme si vlezly na písek, kde se obyčejně hraje beach volleybal a já si zase po dlouhý době mohla hodinu a půl vesele pomlčet.
Když jsem si pak teda koupila tu knihu, šla jsem domů a jako obvykle ke compu. Já tu sem snad pořád. Ale dneska se podařilo mýmu bejvalýmu spolužákovi vytáhnout mě ven. Normálně se tu objevil a vyrazili jsme k blízkýmu lesu, kde jsme zase půl hodiny vesele pomlčeli (na mlčení jsem fakt expert :-) Konečně jsem vypadla z baráku do přírody. Byla to fakt změna. Ale dobrá změna. Takže díky, Péťo :-)

První květen...

nálada:   co poslouchám: RHCP - Dani California

Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas...STOP! Tohle už nechci slyšet. Mám plný zuby těhlech veršů. Nic proti panu Máchovi a jeho Máji, ale my jsme to nedávno probírali ve škole a už mi to leze i ušima.
Přesto jsem se dneska vydala ven. Konečně. Tejden jsem byla zalezlá doma a léčila se z nějakýho pitomýho nachlazení. Tak jsem vyrazila do přírody a pátrala po rozkvetlých třešních. Ne, abyste si mysleli, že jsem chtěla odchytit nějakýho vejra a líbat se s nim. Ani mě nehne. Ne, já byla obdivovat krásu rozkvetlých třešní. Viděli jste už někdy něco krásnějšího, než rozkvetlou třešeň uprostřed slunného dne, kdy okvětní lístky poletují ve větru a vzduch je naplněn vůní květů? Já tedy ne.
A teď už zase sedim doma, učim se děják a vůbec mě to nebere. Nemůžu se soustředit. Jsem prostě mimo a přitom nevim z čeho...
Asi mi pořád něco leží v hlavě, ale nemůžu přijít na to, co to je. Asi si půjdu lehnout, jinak ráno nevstanu...
Á, málem bych zapomněla. Donesla se ke mně novina, že se bude natáčet Death note jako anime. Umírám štěstím^^

:-)

nálada:       co poslouchám: NGE - opening

Včera jsem se večer jukla na svůj blog a s jistým překvapením jsem zjistila, že jsem se pár dní pěkně flákala...To jsem celá já. Začetla jsem se do mang, až jsem zapomněla na vše ostatní. Ale dnes jsem zpět! Bohužel moje zobrazování grafiky šlo někam do háje... Můj počítač je prostě nevypočitatelnej... Takže jak tak na to koukám, pro dnešek už jsem zase skončila :-D
Takže ještě než se zdejchnu ke svejm mangám (mimochodem, nevíte, kde by se dalo sehnat Death note v nějakym pěknym jazyce - třeba v angličtině asi od...volume 2-11?) , tak poděkuju Die, že se tady zapojila a taky že na svý stránky www.dia.wz.cz dala odkaz na můj bloček. Díky^^
A úplně nakonec: i když jsem tendle klučina nepřijde (zaplať pánbůh za to - jinak by si o mně myslel ještě horší věci než teď), chtěla bych mu popřát pěkný dnešní osmnáctiletý narozky, protože jsem to dneska ve škole neudělala...

(no schválně, neni pěknej? toho ale asi žádná holka nedostane...jestli víte jak to myslim ;-)

Sobotní setkání

nálada:  co poslouchám: Sukisyo

Dnešek se fakt vyved. A jsem za to ráda. Všechno to vlastně začlo už pár tejdnů zpátky. Sháněla jsem Sukisyo a narazila na jednu holku, která mi doporučila, abych o to požádala její kamarádku - Diu. Takže jsem to udělala a dohodla se s ní, že na Velikonoce přijede do Prahy a Sukisyo mi přiveze. Velikonoce přišly a Dia se ozvala, přesně jak slíbila. Dohodly jsme si sraz na sobotu. Jenže já nejsem zrovna společenskej tvor, takže jsem se toho setkání fakt bála. Pořád jsem si říkala, do čeho jsem se to zase uvrtala až jsem z toho nemohla skoro ani spát. Radši jsem s sebou teda vytáhla kamarádku, abych tam když tak neseděla jak kůl v plotě. Dohodly jsme se na půl jedný v kavárně na Andělu, což jsem stíhala jen tak tak, protože jsem si furt opakovala, že mám času dost. Po půl hodinový cestě autobusem a metrem jsem se s kamarádkou sešla na Andělu a vyrazily jsme do kavárny. Vlezly jsme tam a v přítmí se rozhlížely, jestli ony dvě holčiny uvidíme. Neviděly, tak jsme zabraly stůl. Když jsem pak vyhrabala z baťohu mobil, našla jsem tam zprávu od Dii, že šly ještě někam na japonský velvyslanectví, takže se zdrží. Mezitím jsme si tedy s kamarádkou objednaly koktejly a napjatě čekaly, co se bude dít. Pak se objevily dvě holky přibližně stejně staré jako my dvě. Koukaly na nás a my na ně. Musely jsme vypadat komicky. Přišly k nám, pozdravily jsme se, sedly si k nám a objednaly si. A pak jsme se začly bavit. Asi po hodině to vypadalo, že se známe už bůhvíjak dlouho. Musim se smát, když si vzpomenu, jak strašně jsem se toho bála. Vydržely jsme si povídat až někdy do - já nevim, půl pátý? Prostě skvělý. Ačkoliv vážně nejsem nijak společensky založená, bylo to bezvadný setkání. I kamarádka byla nadšená. Mám z toho fakt skvělej pocit :-)

...

naláda:  co poslouchám: KKM - Opening a druhej ending (furt dokola...)

Co bych dneska tak asi měla psát? Jak proběh víkend? No, nebyl nic moc. Moje matka na mě už zase začíná útočit s tím, že jsem asi blbá a neměla jsem lízt na gympl. Že na něj nemám a měla jsem jít na obyčejnou ekonomku. Nesnášim, když tohle dělá. A že mi to musela říkat zrovna v pátek večer, když jsem měla za sebou fakt děsně kritickej den, tak za to jí vděčná teda fakt nejsem. Měla jsem pocit, že se vše vrací do doby dva roky zpátky - že mezi tím a dneškem neuběh ani den. Tehdy jsem měla svoje "černý období", jestli to tak můžu nazvat... nebudu se rozepisovat, co bylo před dvěma lety - nikoho to nezajímá.
Zase jsem se asi dvakrát řízla. Nevim proč, ale tentokrát to vůbec nebolelo. Ale bylo mi po tom hned líp a zvládla jsem se učit na čtvrtletku z matiky. Nemám ráda, když to dělám, protože pak je těžký to schovat před matkou. Na druhou stranu mi to pomáhá, a proč nevyzkoušet léčbu, když zabírá...
Možná bych se měla dát zase do psaní - to léčí taky a spolehlivějc...
No nic, taky sem ještě můžu napsat, že dneska slavim sedmnáctiny. Už jsem zase o rok starší...to člověka moc nepotěší...

Pátky bych zrušila

nálada:   co poslouchám: YYH - cokoliv, co můj počítač přehraje

Tak dnešek byl přesně tak strašnej, jak jsem předpokládala, jestli ne horší. Do jedný v noci jsem dělala seminárku na zemák a pak jsem vstávala v pět ráno, abych se alespoň trošku naučila prezentaci na ájinu. Sice jsme nakonec nepsali chemii, protože spousta lidí první dvě hodiny zatáhla, ale to bylo tak všechno, co bylo veselý. Pak jsme měli dvě hodiny ZSV (základy společenských věd - pro méně chápavé) a to byl teda fakt nářez. Představte si to nejhorší monotónní mlení, kterýmu navíc není příliš rozumět, trvající dvě hodiny! Já proti ZSV nic nemám, je to strašně zajímavá látka, ale dvě hodiny s našim profesorem - to fakt odrovná. No, a pak přišla moje osudná ájina. Nevim, co jsem si myslela, když jsem tu prezentaci ve středu dělala, ale popravdě - stála za houby. Já navíc nejsem zvyklá mluvit před lidma, ještě k tomu mojí lámanou angličtinou, takže když se mě pak začala ptát na nějaký další svátky a podrobnosti k nim, zasekla jsem se. Doslova. V takovou chvíli nejsem schopna říct jediný slovo a vlastně ani otevřít pusu. Kruci! Jak já tohle nesnášim. Připadala jsem si jako totální magor. No a aby toho nebylo málo, všechno se to na mě sesulo a já se v tý třídě normálně rozbrečela jak malá holka. Naštěstí do naší půlky na angličtinu choděj jen dva kluci - před holkama by mi to tolik nevadilo, ale když mě kluk vidí brečet, tak to beru jako tu největší potupu. Tak trapně už mi sakra dlouho nebylo...
Ale to taky ještě není konec (naštěstí se však už nic tak strašnýho nestalo - co by taky mohlo bejt horší, že jo?). Pak mě a kamarádky ještě čekala prezentace na jihomoravskej kraj. Samozřejmě jsem se to nenaučila a víceméně jsem to četla, což se naší profesorce určitě ani trochu nelíbilo. Ještě s tím však budem pokračovat ve středu, protože ta prezentace je fakt strašně dlouhá. Snad se to stačim naučit...

Už u toho usínám...

nálada:    co poslouchám: KKM - Arigatou (second ending)

Konečně mám kapku času, než si půjdu lehnout. Chtěla jsem se omluvit, že tenhle svůj blog poslední dobou lehce zanedbávám. Jsem v jednom kole a nic nestíhám. V pátek mám mít prezentaci na angličtinu (ještě jí nemám hotovou), prezentaci na zemák (s tim jsem si hrála skoro celej pátek a sobotu) a musim ještě odevzdat seminárku ze zemáku (určitě vás nepřekvapí, že to ani zdaleka nemám hotový - navíc dneska se mi stala taková šikovná věc, že se mi roztrhnul film ve foťáku, kde jsem měla nafocený věci na tu seminárku, takže můžu začít znova). Dneska nám taky ve škole napařili slohovku na téma Kde mám domov nebo tak nějak. Zítra jsem zkoušená z fyziky, kterou mimochodem taky píšem. A je možný, že píšem i španělštinu. Copak já umim nějakej budoucí čas?! Ve středu jsem to chtěla zatáhnout (já normálně nezatahuju, vážně), ale to máme seminář ze zemáku a tam musim (vlastně chci - zemák mě baví). Ve čtvrtek se snad nic neděje... Ale příští pondělí píšem čtvrtletku z matiky (kdyby to někoho zajímalo, tak právě ten den mám narozky - fakt super dárek). No, prostě se mi z toho všecho chce ječet vzteky a zároveň brečet. Takže mě prosím omluvte, že už nestíhám příliš makat na blogu. A pokud vám někomu dlužim mejl - gomen nasai, ale budete muset ještě chvilku vydržet, ju? a teď jdu spát - jsem unavená....ojasumi nasai :-) 

Kecání o ničem

nálada:  co poslouchám: YYH - Smile Bomb

Přepadává mě nostalgie...
Už strašně dlouho jsem neviděla žádnej díl YYH, což mi začíná nějak chybět. Asi budu muset odlízt od toho compu a jít se dívat. Jsem si totiž všechny ty díly, co jsem měla v compu tak šikovně vymazala, a ta stránka, kde jsem je stahovala (makai-nights.net) tak nějak už není...
Poslední dobou taky sleduju, že druh anime/mangy s názvem shonen ai (potažmo yaoi) se nám tu nějak rozmáhá. Já sama v tom vidim opravdu to, co mě zajímá a líbí se mi to (což tahle stránka dokazuje). Ale občas se taky dokonce zamyslim, pročtomu tak je? Holky od nás ze třídy na mě koukaj jak na magora, takže jsem jim radši přestala o svejch zájmech říkat. Nevim jak ostatní, ale já osobně jsem ještě před třema rokama viděla téma homosexuality něco s prominutim dost divnýho. Jasně, v tý době jsem anime neznala a stejně jako většina mejch spolužáků jsem si myslela, že anime jsou jen Pokémoni a takový ty hovadiny. Naštěstí jsem se z tý pitomosti vymanila. Zkrátka jsem spíš uznávala lesbický vztahy. Zdálo se mi to takový přirozenější. Pak přišlo anime. První anime, který jsem viděla, bylo Slayers. Tam to ještě bylo v pořádku, žádný BL. Ale pak jsem zkoukla YYH a napadlo mě Proč by ten Kurama nemoh mít rád Hieiho? Vlezla jsem na net a přečetla si pár fanfictions a už to jelo. A ani ne za tejden jsem si na tom vypěstovala závislost. Obrátila jsem svý názory o 180°. A stále nevím, čím to je. A víte co? Nechci to vědět. Mám z toho takovej pocit jako že je to správný a hrozně romantický. Tuhle větu jsem našla ve wikipedii a moc se mi zalíbila:
Homosexuality, or same-gender romantic love or sexual desire, has been recorded from ancient times in Japan; indeed, at some times in Japanese history love between men was viewed as the purest form of love.