A teď skutečná verze - my vs. Brno.
Round 1
V září přišel podklad, že se musí změnit dokument
generovaný systémem, protože obsažené informace už nejsou aktuální. Uvařila
jsem si a následně i vyžunkla kafe, projela zprávy na bbc, kde se děje co
zajímavého, a pak se tedy dokopala k tomu, abych s tím dokumentem
něco provedla. Cosi jsem tam tedy vyvedla a poslala to vedoucí k připomínkám.
Ta na to jedním okem jukla, zatímco druhým setrvávala někde u nějakého zápisu
z kdovíjaké rady (protože kdo se neporadí, jako by nebyl), a přeposlala to
rovnou na právní, ať se tam s tím vydovádějí. Tam to leželo asi týden, aby
se to aklimatizovalo, neboť ten rychlý přesun ze třetího patra do přízemí byl
až příliš agresivní. Pak se k tomu někdo ze závratného počtu dvou právníků
vyjádřil. Následně se to další týden opětovně aklimatizovalo ve třetím patře u
vedoucí, než ta našla něco, k čemu by se vyjádřila. Kavi se nehádá, kavi
napíše, co jí řeknete. Hotovo
Nastal říjen. Hotové verze se poslaly našemu ajťákovi. Náš
ajťák na oddělení zaprvé není ajťák a zadruhé není na oddělení. Nevadí. Tam to
leželo další týden, protože přesun z budovy do budovy je jistě stejně
náročný jako odlišná nadmořská výška (a co Vám v nepřečtené poště neleží
alespoň 3 dny, jako by neexistovalo). Načež se ajťák ozval, že k tomu chce
průvodní dopis, protože v Brně prahnou po psaném slovu a jistě by
s nadšením přečetli Vojnu a mír, kdybych ji ke svému požadavku připojila.
Tož sesmolila jsem výhrůžně-prosící blábol a poslalo se to do Brna. Nastala
fáze vyčkávání, tedy nejčastější fáze jakékoliv činnosti.
Round 2
Přišel listopad. Chladu a hnusného počasí jsme se dočkali,
reakce ze strany Brna nikoliv. Proaktivně jsem urgovala ajťáka, poněvadž jsem
propadla záchvatu pracovitosti. Na konci listopadu si vyžádal přehlednější
verzi dokumentu s vyznačenými úpravami, aby to kolegové v Brně neměli
moc složité. Tak to s tou touhou po psaném slově asi nebude tak horký.
Letos asi víc letí barvičky a značky. Možná jsem jim k tomu měla nakreslit
nějaký pěkný obrázek, třeba šibenice nebo znetvořených končetin, se kterými
skončí, pokud s tím něco neudělají. Tak příště.
Prý se do týdne uvidí. Do týdne se nevidělo.
Tou dobou nastalo zkouškové a někteří studenti nejspíš
pocítili, že nastal jejich čas zazářit a předvést, co že se to na hodinách
informatiky naučili. A tak se nabourali do systému a pozměnili si známky.
Výborně, děcka, tomu se říká kreativita. Kvůli tomu ovšem nikdo neměl čas ani
chuť zabývat se nepodstatným dokumentem. Chudák e-mail někde zapadl, pokryl ho
prach a společnost mu přes Vánoce a Silvestra dělal jen náhodný kolemjdoucí
šváb.
Round 3
V lednu Brno hlásilo, že se na tom pracuje. To se asi
v rámci novoročního předsevzetí hecli, ale moc dlouho jim to nadšení
nevydrželo. V systému se furt nic nezměnilo.
V únoru mi znění dokumentu záhadně přistálo na stole s poznámkou „potřeba
změn“. Velmi obsáhlé vysvětlení, za které by se ani Balzac se svou grafománií
nemusel stydět. A kdo ví, od koho to vlastně bylo. Třeba to byl vzkaz ze
záhrobí přímo od mistra Balzaca nebo ztracený nedokončený román Radclyffe
Hallové, ve kterém se asexuální hrdinka se svojí milovanou přítelkyní pokusí
změnit svět. Kdo ví. Nakonec se nepřišlo na to, kde se papír vzal, nicméně se
zjistilo, že všechno, co se tu jen šustne, musí jít přes prorektory. Funkce
prorektora je tudíž asi velmi podobná úloze naší sousedky, bez jejíhož vědomí
se člověk ani neproplíží domů, když náhodně skončí v práci dřív/později.
Dokument v nové podobě se tedy poslal prorektorům,
každý měl úplně jiné připomínky. Kavi zapracovala a poslala znovu ke schválení.
Schválení nepřišlo, tak se využila všeobecná pravda, že mlčení je souhlas.
Vyřešilo se, poslalo se ajťákovi, ten to zařídí.
Round 4
Ajťák je nejspíš zkušený pekař, protože to týden nechal
kvasit, než to poslal zpět prorektorovi. Tomu, který se předtím zdržel
komentáře.
Pár dní na to mi někdo volá. Někdo, kdo buďto věří
v technologické zázraky typu displej na telefonu se jménem volajícího (to nevedeme;
můj telefon jen o chlup nepamatuje císaře pána), nebo se pokládá za takovou
celebritu, že ho všichni musejí poznat po hlase. A že je potřeba změnit tohle,
tohle a taky tamto. Ok, whatever. Zvažuji, jestli ten papír vůbec potřebujeme,
ale pak se naštěstí ozve: „Tak já to udělám.“ Výborně! Skvěle! Haleluja!
Ještě pár dní a pak se zčistajasna objeví e-mail, že
dokument je už v systému aktualizován. Zázrak! Změnit jednostránkový
dokument, který má všehovšudy asi 10 řádků tedy trvalo přesně 165 dní.
Teď mám další 3 takové dokumenty. Asi budu plakat.
PS: Jinak se navrátil pocit, že nic není skutečné a všechno
je jen jakési přechodové období, na kterém nezáleží, takže aspoň v tomhle
ohledu je všechno v pořádku a já mám naději, že se mi podaří stihnout přečíst
alespoň ještě kus domácí knihovny :D
Tak tahle dlouho jsem se nezasmála. Popisuješ to velmi čtivě, přímo jsem to viděla. Vzpomněla jsem si přitom na svého šéfa. Snažili jsme se dostat do jedné sítě marketů se svým zbožím a jak je to s markety obvyklé, tak jim trvá měsíc až dva, než se nějak vyjádří, když po nich chceš něco ty, když naopak, tak většinou chtějí odpověď do druhého dne, pokud máme štěstí tak do týdne. Takže cca po 2 měsících mi šéf řekl, že jsme se dostali s jedním druhem zboží, ale který rozvážíme normálně z Polska bez označení pro zákazníky. V tu dobu jsem se ho začala ptát, jak tam budeme to zboží dostávat, když v Polsku nám to nepolepí označením a hlavně nebudou zavážet na tolik míst (cca 60). Na to mi řekl, že se to bude muset navézt na sklad. Já mu zase řekla, že není kam, protože jsme pustili na konci roku část skladů a já mám pravidelně problém s tím, jak nepřervat sklady co nám zbyly (malé). On na to, to se nějak vyřeší, já zpětně smečovala otázkou, jak se to vyřeší, že naše sklady nejsou taška Mary Poppins a on, že se to nějak vyřeší a bylo vidět, že ho otravuju. No samozřejmě proto neudělal nic, takže já s kolegyni jsme se zeptali firmy, u které jsme v areálu, jestli náhodou nemají nějaký volný sklad (původní si vzala už jiná firma), měli a tak jsme si nechali šéfem odsouhlasit, že si jej vezmeme. Bylo vidět, že byl rád, že se tím nemusel zabývat. Tím však problémy neskončily. Centrála marketů nám poslala zalistovací tabulku - tam se píše, jaké zboží u nich budeme prodávat, balení, cena atd. Když market pošle zalistovací tabulku znamená to, že už jsou připravení si objednávat. Šéf po nás samozřejmě chtěl, ať ji rychle vyplníme, abychom už v daných marketech byli. Když jsme ho upozornily na to, že to znamená, že od druhého dne si můžou markety objednávat a my zboží nemáme ještě na skladě (trvá cca týden od objednávky ho dostat + jsme jej museli označit - další 2 dny práce) a že pokud si objednají všechny markety najednou, tak jsme v loji. Šéf na to: Ale ty si hned neobjednají (nahrazujeme zboží jiné firmy) a my na to to: A co když ano? Šéf stále strkal hlavu do písku a tvrdil, že určitě ne a odeslala se zalistovací tabulka. Co myslíš, že druhý den přišlo - 3 objednávky s termínem vykrytí do 5 pracovních dnů. A šéf měl před sebou týdenní dovolenou a jeho jediná reakce byla: No jsem rád, že jedu pryč, aspoň to nemusím řešit. (Kdybych měla místo očí lasery, tak je z něj hromádka popela). Takže my jsme honem vytiskli lepíky s označením, dali je řidiči, co přiváží zboží jednou týdně pro naše zákazníky, objednali zboží v Polsku, řidič to musel chudák polepit cestou a vyložit. Stihli jsme termín, ale těch nervů co to stálo. A když se šéf vrátil z dovolené, jeho reakce byla: No vidíte, že to nebyl zas tak těžké. (Druhá hromádka popela)
ReplyDeleteThis comment has been removed by the author.
ReplyDeleteHehe, administrativa, peklo kancelářské krysy... :D
ReplyDeleteU nás v práci se (u některých, u mě ne, jsem na to moc zbabělá) praktikuje heslo - pokud je email starší než tři měsíce, můžeme ho smazat, protože buď už budu mít reminder mezi novějšími mejly, nebo to vyhnilo.
I miss office life. :D
ahoj, ve starších článcích čtu, že jsi vystudovala japonštinu...chtěla jsem se zeptat, snad to nebude moc na tělo, ale uvažuji o studiu tohoto jazyka a chtěla jsem zeptat, zda vidíš u sebe a u lidí z okolí (asi hlavně spolužáci) zda se dá pouze s japonštinou uplatnit, či spíš kolik lidiček se po ukončení vejšky opravdu živí japonštinou.. nebo jestli je lepší si k tomu ještě něco přibrat (dlaší jazyk nebo třebas ekonomii..)předem děkuji za odpověď
ReplyDeletePokud se v budoucnu vidíš jako tlumočník nebo něco podobného, směle do toho - v tom se točí celkem velký prachy (a prý též mraky přesčasů, ale co bychom od japonských firem taky jiného chtěli).
DeleteJen upozornění - japonština je těžký jazyk a učení se ho zabere fakt moře času, který pak nezbývá na další srandy typu ekonomie. Já osobně si nevzpomínám, že bych se na bakaláři, kde jsem měla dvouobor s anglinou, vůbec kdy vyspala...