After the storm

Tajfuny jsou konečně v čudu, takže mi dokonce i schne prádlo a já se můžu vydat ven!
Od posledně se událo pár zajímavých věcí - první z nich byla grilovačka. Venku zuřil tajfun, takže na terasu se jít nedalo, ale ani tak jsme to nevzdali a uchýlili se do přízemní garáže. Ti ostýchaví kluci, kteří se drží zpátky a radši se jdou najíst k sobě do pokoje, než aby se mnou zůstali v jedné místnosti, tak přesně ti samí viděli maso, zablesklo se jim v očích a najednou se drali dopředu, div se nepozabíjeli, jen aby si ukořistili kus žvance. Krom první várky, kdy mi jeden ze staršího osazenstva sararímanů věnoval pár kousků masa (protože jsem na gril jen smutně koukala zpovzdálí), jsem se spokojila s opečenýma houbama, zelím a lilkem, protože zeleninku hoši nemusejí. Po pivu taky skočili jak slepice po flusu, tak nebylo divu, že se muselo jet pro další. Což ovšem neskončilo zrovna slavně, jelikož maník se nějak zapomněl ohlédnout, kam že to couvá, a napálil to do projíždějícího taxíku.

Přijeli policajti, vyšetřovalo se, všichni zůstali na suchu (Kavi si prozíravě koupila velký čúhai, který přede všemi popíjela s vítězoslavným výrazem). Než dorazilo pivo, objevil se jeden ze synů paní majitelky a přitáhl s sebou různorodou sbírku alkoholu - namátkou nějaký kávový likér či polský spirytus s 96 % alkoholu. Furt se to snažil někomu vnutit, nikdo to nechtěl, tak jsem se odhodlala dělat testovacího panáka. Kluky uklidnilo, že to se mnou neseklo, tak to zkusili taky - a dusili se, kašlali a chraptili, že jim to sežere jícen XDD No bavila jsem se úžasně, jen co je pravda, tak jsem se ani nenadála a už jsem pila druhé pivo. Upřímně netuším, jak jsem vůbec byla schopná vylézt do třetího patra a stále ještě fungovat. Zalomila jsem to v jednu prostě tak, že jsem padla na postel a bylo po mně.
Ostatní podle všeho vydrželi až do sedmi do rána - vím to tak přesně, protože pařili na druhé straně skleněných dveří, takže jsem každý hlasitější projev samozřejmě slyšela, a zrovna v sedm sebou sekli na zem, kde bylo zrovna volno a šli spát. Já zrovna vstávala. Bylo jasné, že ten den se hned tak uklízet nebude, protože nejdřív bych se musela zbavit všech těch mrtvol. Tak jsem se rozhodla zkouknout seriál o zombících In the flesh - doporučuju!! - což se ovšem neukázalo jako zas tak dobrý nápad, protože jsem pak procházela opuštěnými a tichými chodbami kolejí (všichni mrtví ještě ve dvě odpoledne) a bylo mi krapet úzko :D

Další událostí byl včerejší výlet kamsi do města Hjúga, kde jsme s paní Aojamou, jejím synem a její kamarádkou Noriko zavítali do jakési restaurace, která se nacházela ve starém rodinném domě s přilehlým pozemkem. Jelikož uvnitř bylo vedro, bylo rozhodnuto jíst venku na břehu potůčku. Chudák pan majitel se mohl uběhat, protože prostě Japonci a jejich miliarda mističek. Abych pravdu řekla, bylo těch mističek tolik, že vlastně ani nevím, co že byl hlavní chod. Ale bylo to dobrý, to jo. Mimochodem bych touto cestou chtěla vyjádřit můj obdiv všem, kteří jsou schopní jíst rybu či pečené kuře hůlkami - já na to potřebuju velmi podrobný návod se spoustou obrázků a videem, protože to absolutně nezvládám.

A asi nejdůležitější událost - vyprosila jsem si kolo! Takže už se nemusím plahočit kilometry a místo toho si to tu frčím na cizím kole. Doufám, že mě nechytnou policajti, protože to vysvětlování by bylo sakra složitý a možná bych tentokrát už vážně skončila ve vazbě. No každopádně dneska byl podle předpovědi jediný den, kdy má prý být hezky, tak jsem sice nakonec vyjela na pláž se opalovat, ale neskutečně mě štve, že se zrovna nemůžu koupat >.<
Zítra se chystám k vodopádu, tak uvidíme, kde skončím.

(btw fotky si syslím v novém albu: http://kavi3.rajce.idnes.cz/Nobeoka/)

Mimochodem, dokoukala jsem výše zmíněné In the flesh (2 série, celkem 9 dílů; kde je má třetí série? já ji chci! *razí na fanfikce*), nadále se prokousávám Amačan a teď i letošní 27džikan terebi, což znamená 27 hodin Smapu (momentálně jsem u 23. hodiny, kde zavřeli členy do prázdné místnosti a nechali je dělat, co chtějí - tohle by měli udělat i Araši *-*) btw proč se Araši tak přátelí s Kandžani8 a Smap to naopak táhne s Kisumai? Všecko je to jedna společnost - docela by mě zajímalo vidět, jak by na sebe reagovali Araši a Kisumai a Araši a Smap.
Ano, mám až příliš volného času a nějak mi to nesvědčí - nejen, že jsem stihla požádat o práci v pohřebním ústavu, ale už tu zase přemítám o smyslu života a jak nic nemá cenu a nestojí to za to...