Wouldn't it be nice ♪

"Do we have to suffer in order to be happy?"

Upřímně doufám, že odpověď na výše uvedenou otázku zní Ne, protože jinak mě čekají zlé časy.
Při psaní tohohle příspěvku musím konstantně klepat na dřevo, protože nechci o tohle dobré období přijít.

Dnes asi okolo půl sedmé ráno jsem dodělala diplomku. Asi nemá cenu říkat, že jsem od včerejška nešla spát. Tenhle týden již po druhé. Ale vyplatilo se a to 90 (!) stránkové monstrum je hotovo a dáno do xeroxu na svázání (750,- v prdeli, jen to hvízdlo). Co si budem povídat, je to blábol, a jediné, co jakž takž považuju za uspokojivé, je samotný překlad (který se vlastně vůbec nepočítá). Docela mě překvapilo, že napsání téhle slátaniny nebylo náročnější - sice jsem si stěžovala na všechny strany, ale spíš než složité to bylo nezáživné. Díky bohu za literární témata. Každopádně jsem se dnes v xeroxu cítila naprosto úžasně (i po té probdělé noci), zvláště, když mi na desky psala slečna to Bc. (ne že bych nebyla Bc. už asi třetím rokem). A Sylvě se ten blábol prý líbí. Sice nevím, co se jí na tom zamlouvá, ale jestli to znamená, že prolezu u obhajoby, tak budiž.
Dneska jsem se rozhodla už nic nedělat, jen se trochu prospat a juknout na nějaký film nebo tak. Proto tu teď sleduju Hidamari no kanodžo s Macudžunem, požírám tu hermelín a popíjím frisco - dnes se nepracuje, dnes se slaví.

Úplně mimo mísu - určitě jste zaznamenali, že tuhle středu byl den knih bez dph - a to by nebyla kavi, aby si nešla nějakou tu knížku ulovit. Takže jsem přišla, vítězoslavně ukořistila Doktor Spánek od Kinga a celou cestu domů se tlemila. Stejně jako všechny kingovky z posledních let to ale jen odložím na poličku a v dohledné době to nebudu číst - šetřím si je totiž. Posledních téměř deset let si říkám, že jsem toho přečetla už moc, a když si nedám pozor, tak mi ty knížky dojdou, a co pak, že ano. Tak si je syslím a čtu jiné věci. Teď mám zrovna období knížek pro 'young adult', tedy teenagery až začínající dvacátníky. Projela jsem takové ty populární věci typu The Fault in Our Stars od Johna Greena, Divergent od Veronicy Roth či trilogii Maze Runner od Jamese Dashnera, ale i neznámé věci typu Suicide Watch od Kelley York, Rules of Survival od Nancy Werlin či Two Boys Kissing od Davida Levithana. Kdybyste měli doporučení na něco takového, sem s tím. Pokud se to bude týkat duševních nemocí, depresí a sebevražedného chování, tím líp. A s těmihle tématy to ani nemusí být tenhle žánr - beru cokoliv. Nějak pořád nemůžu sehnat to pravé, co by mi sedlo - třeba poměrně dobře přijímaná knížka Impulse od Ellen Hopkins mě nudila a téměř okamžitě jsem se ztratila v postavách.

Znova úplně mimo mísu: léto a plány na léto. Jistě jsem se už zmiňovala, že mám v plánu vykašlat se na hledání práce a vyrazit na poslední prázdniny dobrovolničit do Japonska. V současné době mám zajištěny všechny základní věci - mám letenku (a vyšlo to tak, že poletíme spolu všechny tři spolubydlící) a mám dohodnutý pobyt s hostitelskými rodinami. Červenec strávím v prefektuře Óita na severu Kjúšú v rodinném penzionu, srpen pak v prefektuře Mijazaki, taktéž na Kjúšú, kde sice tak úplně nevím, co mě čeká, protože jediná informace, kterou jsem z majitelů vytáhla, je, že je tam spousta japonských vysokoškoláků (a pouze kluků). Bůhví co mě čeká, každopádně se těším, že odsud zase vypadnu.

Mimochodem, zrovna tu dokoukávám to Hidamari no kanodžo (zatímco mi tu vedle pochrupává Warrion) a je to fakt dobrý, tak vám to doporučuju (protože love story a Macudžun - co víc byste chtěli?).

Jestli se vám zdá, že jsem dnes nějaká roztěkaná, tak si toho nevšímejte - to je ten nedostatek spánku. Jestli se vám zdá, že tenhle příspěvek nemá pointu, tak se vám to nezdá - jen mám dobrou náladu a chuť se o to podělit, ale nevím jak. Prostě a jednoduše se mám dobře, což mě těší. Musím si to užít, dokud to trvá - studentská léta se totiž blíží ke svému konci. Ale že to bylo úžasných šest let *-*