Be my valentine ^^

14. únor 2012 se zapíše do historie jako den, kdy Kavi předala svou první valentýnku ^__^
Ano, nakonec jsem to dokázala, ale už to vypadalo velice bledě. Kdo by čekal, že stvoření toho malého balíčku bude mnohem jednodušší než samotné předání...

První přípravy začaly už na konci ledna a psala jsem o nich tady. Od té doby proběhly ještě asi dva pokusy, než jsem byla s výsledkem jakž takž spokojená - víc možností jsem už stejně neměla, protože jsem měla dost práce a nechtělo se mi kvůli tomu ráno vstávat dřív. Minulý týden jsem nakoupila čokolády, kakao, mléko, formičky, potravinovou fólii na zabalení a sáček, do kterého ten můj výtvor měl přijít. V neděli ráno jsem vstala v 7 (původní plán byl 6, ale zaspala jsem), zavřela se do kuchyně a vrhla se na rozpouštění čokolády. To šlo poměrně v pohodě. Pak jsem do toho ovšem přidala rum a málem dostala infarkt - směs mi totiž začala hezky rychle tuhnout. Naštěstí jsem to přidáním mléka zachránila, nalila do misky s plochým dnem, dala do lednice šla si zase lehnout. Odpoledne jsem formičkami vykrojila hvězdičky a srdíčka, posypala kakaem a vrazila zpět do lednice. Co jsem tak ochutnala zbytky, tak i když vím, že samochvála smrdí, musím říct, že to bylo opravdu výtečné a povedlo se mi to *je na sebe hrdá a když selže v japonštině, dá se na cukrařinu* XD

Včera přišla ta nudná část - balení každého kousku zvlášť do fólie, aby se tomu něco nestalo. Měli jste vidět ten bordel - kakao na kalhotech, na zemi, na posteli... všude! Pak už jen naházet do pytlíčku, převázat mašlí a hotovo. Vše připraveno na den D.

Jenže den D vůbec nedopadl, jak jsem si ho představovala. Mým plánem bylo dát určitým lidem jednu čokoládu před manželovýma očima a dělat, že pro něj nic nemám, abych mu nakonec předala celý balíček. Bohužel zrovna tenhle den si všichni vybrali k tomu, aby odjeli bůhvíkam, takže koleje byly naprosto mrtvé. Navíc manžel zrušil dnešní doučování (ano, chodím na doučování, ale o tom až jindy) a uzavřel se do své kobky, z které odmítal vylézt. A já neměla chuť tam jít, zaklepat mu na dveře a čelit jeho vražednému výrazu, proč otravuju, když má moc práce. T'Sal měla moc hezký nápad: "Jestli bydlíte nízko, tak to přivaž na cihlu a prohoď mu to oknem XD", ale nakonec jsem se rozhodla ho přeci jen nerealizovat (i když bych teda chtěla vidět jak by se na to tvářil XD)
Nakonec někdy kolem půl osmé tedy vylezl, jenže jen na okamžik a navíc nebyla ta správná příležitost se s tou čokoládou vytasit, takže nic. Okolo deváté jsem si málem omlacovala hlavu o zeď, že jsem propásla jedinou příležitost, což vyústilo v headdesk, když jsem slyšela, že zamknul pokoj a odešel. Už jsem to viděla bledě. Vyčítala jsem si, že ani nemám odvahu předat mu jeden blbej balíček.
Naštěstí osud se slitoval a po půl hodině mi ho vrátil. Schválně jsem se šla projít do kuchyňky, protože pohyb na chodbě ho většinou vyláká ven (jednou vydám knížku o vzorech chování podivných jedinců z mého okolí) - a měla jsem úspěch! Manžel vylezl a začal mi zadávat učivo na zítra, já se snažila udržet hovor co nejdéle, abychom přešli z úsečného tónu k něčemu normálnějšímu, což se mi nakonec povedlo. Pak už stačilo jen doběhnout do pokoje a vytasit se s balíčkem. Chudák manžel vypadal hrozně překvapeně, na tváři široký úsměv a pořád dokolečka mi děkoval a že prý úplně zapomněl, že je Valentýn atd. A pozor - prý mi to za měsíc oplatí! ^___^
Já samozřejmě byla úplně rudá, ale myslím, že to můžu nazvat úspěchem :)

Moje první valentýnská čokoláda

btw ta modrá je manželova oblíbená barva ;)

Tak šťastného Valentýna i vám!

Edit.: Po pár hodinách mě přišel děsit s množstvím kanji, co se musím našprtat, a zatímco mě strašil, z kapes mu padaly obaly od čokolád, takže hlásím úspěch XD