Tenhle týden: kino!

Pátky jsem vždycky měla ráda, ale upřímně - tenhle bych okamžitě zrušila, kdyby to šlo...
Ale všechno hezky popořádku - v pondělí měl mít manžel přednášku na střední škole, což znamenalo, že nepůjde na vyučování, což mi ale v tu chvíli až tak nevadilo - ráno totiž přiběhl, jestli umím vázat kravatu (což neumím - manuál už mám staženej, začnu trénovat XD), a zbytek té hodiny se táhl ve znamení velmi domácké atmosféry - jestli jsme v tu chvíli nepřipomínali manžele, tak už nikdy XD

nervózní Niko-sensei vraždící pohledem

S úsměvem jsem ho vyprovodila až k hlavním dveřím, kde ho Džo Džo okázale ignorovala (kdybych tvrdila, že mě to nepotěšilo, lhala bych).
Čekala mě však škola, tak jsem ještě rychle dosmolila úkol a jela. Jenže hodina nám odpadla, tak jsem si s Ninou sedla v jídelně a četly jsme si. Další hodinu jsem měla přípravu na ikkjú testy, kde normálně sedím s Ósan a manželem, ale ani jeden tentokrát kvůli té přednášce nebyl. Nicméně jsem neměla čas připadat si opuštěně - čekal mě další test (který jsem zase nepásla - tentokrát jen o 11 bodů, ale to je náhoda).
Ještě rychle na nákup a hurá zpátky domů - čekala jsem, že manžela potkám prakticky okamžitě, ale nestalo se tak. Jak jsem za chvíli zjistila, vykecával se o patro výš s Mirou, tak jsem tam za ním přišla a osvobodila nebohého sempaie ze spárů manžela (jakmile jednou začne mluvit, je téměř nemožné se ho zbavit). Vyslechla jsem si, jak měl potíže s technikou, jak mu to nešlo a hlavně jak dostal jako na potvoru třídu plnou kluků a ani jedinou holku, což bylo vlastně to, kvůli čemu tam šel (děkuji komukoliv, kdo se na tom podílel :D).
Večer jsem smolila jednu pitomou esej na hodinu kulturálních studií a jeden příběh na kaiwu a Niko mě otravoval tím, že mi furt posílal nějaká videa. Zvlášť jedno se fakt uchytilo (nelekejte se, jde o přesouvání velice důležité utsunomijské sochy gyozy XD):

Úterý jsme spolu měli jednu hodinu a pak šli na oběd, já těžce nevyspalá, jelikož jsem šla spát až v 6 ráno. Večer jsem se bohužel nemohla moc vykecávat, protože jsem musela dosmolit tu esej (a další video, tentokrát vinou T'Sal - tady už se tuplem nelekejte XD):

Jak vidíte, esej byla psána za opravdu velmi seriózních akademických podmínek, takže podle toho taky vypadá. Dotvořila jsem ten paskvil ve 4 ráno, celá spokojená zalehla - a ráno po příchodu do školy zjistila, že mi ona hodina odpadla...-_- Nicméně nálada se mi rychle zlepšila, když jsem se vrátila na intrák a stavil se manžel (btw nemůžu se rozhodnout, jestli bych radši, kdyby si už přede mnou tu košili nevyhrnoval, nebo jestli mu mám dát do prádla svědící prášek, aby se musel drbat častěji XD). Ten den jsme spolu a ještě s Miki měli naplánováno kino - Japonci se totiž rozhodli natočit Gendžiho.

Nejdřív jsem chtěla, aby se Miki s manželem potkala, ale nakonec jsem usoudila, že chci Miki přeci jen pouze pro sebe (a ano, částečně je důvodem i to, že manžel je prostě na japinu a další jazyky machr a já vedle něj vypadám jako slintající idiot s IQ houpacího koně -_-;). Koupili jsme si lístky (byl nějaký spešl den, tak nás každého vyšel lístek jen na tisícovku), a protože ještě zbýval čas, trochu se konverzovalo. Tedy - oni dva si povídali a já tam seděla a snažila se chápat obsah diskuze. Později jsem se od Miki dozvěděla, že manželova japina je sice dobrá, ale že takhle by to normální Japonec nikdy neřekl.
V kině jsem seděla uprostřed, takže jsme si s manželem mohli šeptem sdělovat dojmy. Film sám byl dost strašný, já tomu nerozuměla ani slovo, ale naštěstí jsem kdysi dávno četla knihu, takže jsem alespoň věděla, o co jde. Manžel byl příšerně otrávený, a kdybych nebyla celá nedočkavá konce, měla bych z toho škodolibou radost. Ty náznaky radosti mě však rychle přešly, když se někdy v druhé půlce odehrávala fakt romantická scéna, já naměkko a manžel se ke mně naklonil a zašeptal mi, že mu to připomíná sebe a Džo Džo -_-
Po 2 a půl hodinách utrpení jsme byli milosrdně propuštěni a něco mi říká, že by to lidem měli pouštět za trest. Dokázali tam totiž zkombinovat uměle vypadající císařský dvůr s téměř hollywoodskými efekty, protagonista zvládal jen jeden výraz a celé to bylo dost čotto. A to jsem tomu ani nerozuměla - třeba by to bylo ještě horší, kdybych znala dialogy X_x

Pak Miki navrhla, že bychom mohli zajít na purikuru. Chudák manžel netušil, do čeho leze, takže ochotně šel - což mi konečně umožnilo vyměnit fotky v peněžence :-P
Nicméně se později zmínil, že to bylo poprvé a naposledy, protože ho to totálně znechutilo. Tak jako jo, je to lehce čotto a vždycky se cítím dost trapně, ale jakmile je po všem, tak je to v pohodě a ty fotky ani nevypadají špatně.

Tímhle riskuju vlastní život - jestli to někdy najde, je po mně XD

Pak jsme to radši rozpustili, Miki se vydala na opačnou stranu a my šli zpátky ke kolům. Cestou se však rozpoutala vášnivá diskuze o Gendžim a jeho "svádění" žen - co si budem povídat, nazvala bych to spíš rejpnutím než sváděním. Manžel se mnou nesouhlasil, že prý ty ženy stejně byly svolné a bránily se jen naoko a že když bylo po všem, tak se jim to líbilo. Dost jsme se rafli a já byla označena za feministku - budiž, pokud to, že si myslím, že muž nemá právo ženu k čemukoliv nutit, ze mně dělá feministku, budu hrdou feministkou >.< (mimochodem, s přihlédnutím k tomu, že je křesťan, mě tohle dost překvapilo O_o)

Čtvrtek se vezl na vlně blbé nálady z předchozího dne, s manželem jsem neměla jedinou společnou hodinu a když jsem přišla na intrák a už to vypadalo nadějně, že se rozběhne nějaký hovor, objevila se Kó Hei Bon-sama, která připravovala párty, a manžel na mě zapomněl a šel se vykecávat s dalšíma organizátorama. Kdyby to bylo jen trochu možné, naštvaně bych za sebou práskla dveřmi - bohužel moje dveře mi práskání neumožňují, což je tu asi největší nedostatek.
Když jsem se jakž takž uklidnila, objevil se zas a měl chuť bavit se o Džo Džo - jak ho ignoruje, jak už ji dlouho neviděl a snad nechce spáchat sebevraždu (upřímně o tom pochybuju) a mně zatím docházela trpělivost, tak jsem odsekla, že nevim, nejsem její kamarádka a ani nechci být, což ovšem podnítilo jen další otázky, tak jsem se naprdla a více méně ho z pokoje vyhodila. Totálně mi to zkazilo náladu a nijak mi nepomohlo, ani když jsme se asi po dvou hodinách potkali u kuchyňky, Niko se ptal, jestli jdu na párty, já mu řekla, že tam je na mě moc lidí, tak tam nechci jít sama, což on totálně nepochopil a mumlal si něco o tom, že jsem přeci posledně říkala, že chci jít, tak proč sakra nejdu a tak. Mimochodem se mi snaží celý týden namluvit, že rozdělení na extroverty a introverty je hovadina a že bavit se s lidma je přeci úplně normální a snadná věc a nechápe moje problémy s komunikováním -_-
Prostě se to nakupilo, já byla naštvaná, tak jsem si otevřela pivo a celý večer jsem nebyla schopná cokoliv dělat - jen jsem se stočila do klubíčka a pustila si linkiny, kteří jsou moje poslední naděje (takže když se zmíním, že poslouchám linkiny, znamená to, že jsem na tom fakticky hodně blbě, případně jsem sakra hodně naštvaná).

Dnes ráno jsem se nedokázala vzbudit včas, zmeškala jsem hodinu a vstávala jsem až někdy ve 12. Jenže i když jsem se probudila, jela jsem na autopilota - uvařit jídlo, zaplatit účty a rychle zpátky do pokoje. Někde mezitím jsem potkala Nika, ale jediné, co jsem mu byla schopná říct, bylo, že jsem zaspala a zameškala hodinu. Nic víc jsem nedala dohromady, mozek mi nepracoval. Od dvou odpoledne, kdy jsem se vrátila, jsem až do 7 ležela na posteli a poslouchala linkiny - toť vše. Žádné čtení, žádné filmy, žádné učení, žádné přemýšlení - nic. Mozek vypnutý. Probrala mě až zpráva od Miki, že zítra nemá čas, jelikož má brigádu. Pak jsem byla schopná vstát, po celym dnu se poprvé napít a jít si připravit večeři. Tu chvíli si vybral manžel k otravování, ale já ho bez milosti vyhodila, protože jsem se potřebovala dát kompletně dohromady, než mu budu čelit.

Někdy v 10 večer jsem se cítila dostatečně sebevědomě, abych se zvedla a šla mu zaklepat na dveře - no a zůstala jsem tam až do půlnoci. Probrali jsme školu, (ne)znalosti japonských studentů, literaturu, jeho nový účes (v kterém mi připomíná mafiána, ale všem okolo se to děsně líbí) a samozřejmě i Džo Džo (proč mu pořád radím, co by bylo dobré udělat pro záchranu vztahu? Můj masochismus nezná  mezí...).

Zítra mu jdu koupit dárek, ale pořád netuším, co by bylo nejlepší. Kdyby vás ještě něco napadlo, dejte vědět.
Na závěr ještě jedno vánoční video: http://thenizu.tumblr.com/post/14166174991 XD