Sice jsem se s novinkami delší dobu neozvala, ale mrtvá ještě nejsem.
Jinak v práci jsme měli dalšího divného studenta, kterého jsem se nemohla zbavit a měla ho každý den v kanclu (na úřední hodiny nehledě). Tentokrát Rus na vládním stýpku, co dělal všechno pro to, aby tady mohl zůstat a nemusel se vracet do Ruska. Furt mi vykládal, že když se vrátí, tak skončí ve vězení, nebo že ho zabijou, odchytával mě na chodbě s nekončícími dotazy furt na to samé, posílal stížnosti na všechny strany (a tím myslím na VŠECHNY strany) a dělal si ze mě svou sekretářku. Mimo jiné po mě chtěl, ať mu zaplatím poplatek za přihlášku a pak dokonce letenku pro jeho rodiče kamsi na Balkán, páč on se ke svým penězům v Rusku nemohl dostat a české nechtěl použít, protože "by ho sledovali a pak to použili proti němu". Docela se vztekal, když jsem to odmítla udělat. Jako ke konci už jsem chtěla, ať už ho prostě vezmou, ať už je to problém někoho jiného. No nevzali. A báli se mu to říct. Chápu - já se pro jistotu ihned po přijímačkách zdejchla, a když mu to měli oznamovat, vzala jsem si dovolenou (a ano, podle kolegyň mi neodbytně ťukal na dveře a nemohl se smířit s tím, že tam taky jednou nejsem). Nakonec jsem to teda přežila a on ještě rozdal další vlnu stížností a odlétl kamsi fuč. Snad. Upřímně doufám, že už o něm nikdy neuslyším. Byl to s ním teda fakt náročný rok.
Abych odvedla myšlenky od práce, hecla jsem se a v březnu se zúčastnila tzv. March Flash Fiction, kde každý den dostanete nějaké slovo/větu a máte na to za ten den napsat nějakou krátkou fanfikci či vlastní povídku do 500 slov. A světe div se, to mi docela šlo. Jako co si budeme povídat – žádné zázraky to nejsou. Chybí mi jakákoliv představivost, slovní zásoba mizerná a žádné světoborné téma se ode mě nedá očekávat. Ale baví mě to. A to je asi to hlavní.
Jakýsi človíček se jen tak mimochodem proklikal na jednu moji ff z fandomu, který prakticky neexistuje na úplně neznámé korporátní jdrama a zanechal mi tam dlouhý komentář, který mi dodal dávku serotoninu alespoň tak na týden. A když už jsem si myslela, že líp být nemůže, ten samý někdo viděl, že jsem spatlala pár fanfikcí na japonský film, kde fanouškovskou základnu tvořím tak maximálně já a možná čísi houpací kůň po prababičce, a šel a zkouknul ho, aby si to mohl přečíst! Jako já nemám slov a toho někoho prostě a jednoduše miluju! <3
V květnu mě ale skolilo nějaké nachlazení a od té doby jsem se k psaní nevrátila – řešila jsem totiž skluz v práci, vrátila se po delší době k šití a rozečetla samé dlouhé fanfikce (po očku mrká na tu současnou – 900 stran), takže nezbyl čas. Ale mám před sebou léto, v práci snad bude klid a nikam na dovolenou se nechystám (ale jela bych – pojeďte se mnou někdo k moři, já se k tomu nemůžu dokopat T_T).
Tak to je, co mě teď čeká na čtení, a co zajímavého jsem četla?
Po nevídaném úspěchu Bídníků (doteď čtu fix-it fanfikce a odmítám přijmout cokoliv, co se stalo po barikádě; zato můžu vřele doporučit A Reflection of Starlight od AutumnGracy) jsem zkusila i Chrám matky boží v Paříži a jo, nebylo to vůbec špatný, ale je to prostě příliš depresivní s minimem postav, které byste si oblíbili (koza! Koza byla fajn!). Nadchnul mě Dámský gambit od Waltera Tevise, autora Zpěvu drozda. Očividně si od něj musím přečíst i další věci, jestli nějaké jsou, protože píše vážně dobře. A nemůžu nezmínit mého oblíbence, Sósekiho, od něhož jsem teď nedávno četla Horníka. Výborná věc, moc se mi to líbilo, jen ten konec byl takový hodně rychle utnutý.
 |
| Zapíchnutá Máňa |
Předtím jsem jen stihla dodělat jednu lehkou sukni ze žlutého viskózového zbytku, ale to bylo už bůhví kdy. A teprve v polovině práce na těch viskózových šatech jsem si uvědomila, že jsem z té látky vlastně chtěla udělat kalhotovou sukni. No tak nic, no.
Tak to jsou asi všechny novinky z mého tichého života. Přejme si pěkné, klidné léto, abychom načerpali nové síly. Budou potřeba.
Kolega asi není společenský typ, mě odešla kolegyně, protože se musela jít postarat o syna, kterému najednou zjistili mega velký tlak (je mu 6 let) a on v podstatě nesměl dělat nic, což u tak malého dítěte je téměř nemožné - teď už je na tom líp a místo ní přišla jiná kolegyně a musím říct, že i když s oběma jsem si rychle potykala a tak, tak ta druhá mi vyhovuje víc, protože mi přijde schopnější - nesnáším učit něco lidi a když to ani po 5 zopakováních nedávají. S tím Rusem to zní pěkně na palici, kdyby mě takhle stíhal, tak snad už řeknu policii, že mě stalkuje. Já mám jiný problém s Rusama, prodáváme od nich jeden druh zboží, no a jak vypukla válka, tak kromě toho, že přešli zpět na platbu předem, tak dostat peníze k nim bylo umění, postupně jsme to posílali na 5 účtů, doprava netrvala týden, ale 14 dní, z toho 5 dní to strávilo na bělorusko-litevské hranici a když jsem navezla zboží, tak Hornbach, který nám tvořil polovinu odběru, tak nás informoval, že kvůli nařízení německé centrály, to musí přestat prodávat, takže taky trochu peripetie. Závidím ti, že chci schopná, byť se zadaným slovem něco napsat, já jsem schopná poznat dobře napsaný příběh, ale kdybych to měla psát, tak to vypadá, jako psaní ze čtvrté třídy ZŠ. A je fajn, že máš své fanoušky, kteří ti říkají, že píšeš dobře. Já měla podobný pocit, když moje video na Instragramu s pohledy z okna během zimy získalo nějaké like (mám veřejný profil): Já mám rozečtených hafo webtoons - naštěstí ty přibývají po kapitole, ale i tak jich mám už asi 15. Potom mám rozečtené 2 webnovely o 900 kapitolách - v té na mobilu jsem na kapitole 569, v té na počítači 159 - na počítači mě rozptyluje Youtube, stážené filmy a seriály apod.
ReplyDeleteJá mám teď týden dovolenou, protože skoro všichni ve firmě (já zrovna ne) chtěli dovolenou a i šéf, takže jsme ho ukecali na zavření firmy na celý týden, když to tam tak blbě půlí ty svátky. Nikam nepojedu, bude to moje staycation a maximálně pojedu na jeden nebo dva denní výlety. Co takhle udělat si výlet ke mě? Plánuji si vzít dovolenou, ale možná až začátkem září, ale ne k moři, moře mě nijak netankuje, jsem spíš už na zážitky a válení u moře a válení u sladké vody tady v ČR mi přijde skoro stejné. 8D
Při plastice Máňy si hlavně neubliž. 8D
Plastika Máňi dokončena, prsty mám všechny, ale ty šaty na ni stejně nenatáhnu a asi budu plakat a holt to šít postaru - se zkoušením každých pět minut -_-
DeleteDo mě tak dlouho hustili, že si většinu dovolený musím vybrat v létě a že žádné prodloužené víkendy jako vloni nebudou, že jsem se nakrkla a tu dovolenou si fakt objednala - v srpnu se jedu válet na Mallorcu. Teda pokud letecké společnosti/covid/žraloci/lesní požáry apod. dají. Cestování po známých v Čechách si asi nechám na září/říjen (pokud nadřízený dá) - jarní vlnu cest už mám za sebou, zásoba socializace zatím stačí a teď na mě padla lenost.
Hele, já psát neumim a vím, že to neumím a nikdy se to nenaučím. Asi jako to šití, kde taky nikdy nebudu na nějaké výborné úrovni. Ale baví mě to a jsem sama se svými bídnými výsledky více méně spokojená. A to je hlavní - to, že se to líbí mně, že mě baví se tomu věnovat a že mi to přináší radost. Ať už je kvalita jakákoliv :)
Koukám, že problémy v práci má každý - to mě uklidňuje, že nejsem sama. Ale tak hlavně že máš čím se odreagovat. Jak se v tom všem čtivu vyznáš? Já mívám rozečtené tak 3 věci a stačí bohatě. 15 různých věcí bych asi v hlavě neudržela X_x
Můj mozek si prostě všechny ty příběhy pamatuje, ale je fakt, že jsou to různé druhy, krimča, BL, historické BL, historická, isekai a tak - teda musím je číst minimálně jednou týdně, zrovna včera vyšla nová kapitola k webnovele, která měla půlroční hiatus a musela jsem si přečíst posledních pár kapitol znovu, abych si vzpomněla, co je to za děj. 8D Svým způsobem mi to pomohlo i při absolutoriu - měla jsem přeložit článek z angličtiny a byl to článek, co jsme překládali tak dva roky zpátky v předmětu, takže po prvních dvou větách jsem to říkala skoro zpaměti. 8D Ale potřebuju takhle nápovědu, když se mě zeptáš na to samostatně, tak si nevzpomenu.
ReplyDelete