Od té doby, co nám zavřeli školu a my najely na home office, ztratila jsem veškeré pojetí o čase. Netuším, co je za den, pracovní doba je buďto extrémně krátká (to když není do čeho píchnout a já akorát odpovídám na mejly v záblescích pracovitosti v 8, v 16 a ve 22 hodin), nebo naopak mega dlouhá (asi jako teď, když zpracovávám tabulky a dělám na tom do půl 7 do večera, přestože pracovní doba mi normálně končí ve 4). V kanclu jsem byla asi dvakrát, většinou jen něco vyzvednout (noťas! dostala jsem pracovní noťas! *-* Ale ajťáci mají smysl pro humor - dali mi ho úplně prázdný, stylem Zařiď si sám, tak jsem jim to omlátila o hlavu a už mám systém i programy a funguju ^^), případně něco vytisknout, a liduprázdná škola i mhd navozují atmosféru letních prázdnin, což je v rozporu s teplotami venku. Jsem z toho nějaká zmatená.
I tu zavřenou knihovnu ustojím - doma mám čtiva až až a asi bych s ním vydržela pár let. Ještě než všechno tohle šílenství začalo, rozečetla jsem další z Kišiho hororů, jenže jelikož jsem zvyklá číst v dopravních prostředcích a teď nikam nejezdím, prokousávám se tím obzvláště pomalu a čtu do toho další věci, které po mně nevyžadují takovou soustředěnost jako ty zpropadené znaky. Zatím jsme s autorem stihli projít různé druhy opic, léčbu AIDS, tanatofobii neboli strach ze smrti a další zábavná témata se spoustou neznámých složenin. Jop, už jenom to číst je horor (kecám, prý to má být hodně dobré, jen se těmi úvodními kecy musím prokousat).
A nesměly by mě tolik lákat fanfikce. A podcasty. Rada do života - nezačínejte s The Magnus Archives, pokud nechcete trávit hodiny přikovaní k noťasu ve snaze poslechnout si všech dosavadních 160 epizod v co nejkratším čase.
Látek na šití mám taky dost (a galanterie jsou očividně páteřními obchody v téhle době, takže i když mi něco dojde - zipy, knoflíky atd. - můžu si je v klidu koupit. A ano, využívám prodlužující se dny - dodělala jsem vínovou manžestrovou sukni se svítivě zelenými knoflíky (podle stejného modelu jako tu žlutou manžestrovou, ale tahle je z o něco lehčí látky, takže spíš na podzim/jaro) a během minulého pátku a soboty ušila letní proužkovanou sukni s kapsami, kterou jsem měla v plánu už alespoň rok. V mezičase jsem si střihla pár roušek ze zbytků látek jako asi každý v tomhle státě.
Teď mě čekají rozevláté letní šaty a po všech těch hnusných tabulkách (které mě budou trápit ještě alespoň měsíc) se na to teď o víkendu těším. V zásobě mám další zapínací sukni na knoflíky, tentokrát letní, z lehkého viskózového materiálu, co jsem sehnala loni v Barceloně, a dál potom šaty z dvou různých, ale barevně sladěných látek, které jsem sehnala ve výprodeji, líbily se mi, ale pořád jsem nevěděla, co s nimi. Když jsem však tuhle dělala pořádek ve skříni s látkami, objevila jsem našpendlený zkušební model, na který jsem úplně zapomněla, ale byl připraven tak dobře, že stačí změřit a můžu začít šít na čisto. Jop, asi se v následujících týdnech/měsících nudit nebudu.
A upeču si mazanec - záviďte, sehnala jsem droždí, krájené, heč :P
Mimochodem, když začínalo nákupní šílenství a všichni se vrhali na mouku a těstoviny, já sháněla sojovku, protože ta moje litrovka mi zrovna docházela. Priority... *krčí rameny*
Tak pevné nervy a ať to všichni ve zdraví přežijeme :)
Tak já rozdíl pociťuju, protože jsem akorát začala chodit plavat a do něčeho jako je kreativní klub, takže to mi teď trochu chybí. Já jsem měla 11 dní dovolené a protože jsou hobby markety, které jsou našim hlavním zákazníkem zavřené, tak jsme přešli na 4 denní pracovní týden a od příštího týdne, dokonce už jenom 3 denní pracovní týden, takže já se úspěšně propracovávám starou dovolenou, abych nedostala jen 60% už takhle malého platu. Ale vypadá to, že pokud se obchody neotevřou do konce dubna, tak firma lehne a já si budu hledat novou práci. My jsme mouku atd. nekupovali, protože můj otec nakupuje věci v akci, takže zásob máme dost. Jsme to tak zkoumali, že kdyby se najednou zavřeli i potraviny, tak jsme schopní 14 dní přežít, pravda po cca 10 dnech už bychom museli být poměrně dost kreativní s kombinacemi jídla. 8D Co spíš teď přemýšlím, je zda koncert Scooter, který je v půlce května, jestli vůbec bude a zda ho nebudu absolvovat v roušce. Potom jsem chtěla jet v půlce července do Berlína na koncert korejské grupy, ale nejsem si jistá, zda bude vůbec možné vycestovat, respektive, zda bych potom nemusela strávit 14 dní v karanténě. A to nemluvím o problému všech brejlatců, že se nám zamlžují brýle s rouškami. 8D
ReplyDeleteJežiš, to mě mrzí, že máš problém s prací. Teď jsem, myslím, slyšela, že by hobby markety měly otevřít, tak snad bude zase líp :)
DeleteTy zamlžené brýle nezávidím - už takhle se v té roušce blbě dýchá a pořád leze do očí, takže se blbě čte :-/
A pomalu mi dochází nápady, co pořád vařit. Zlatá menza...
Jen malý update. Poté co se markety otevřely, tak jsme se v práci málem zbláznili, moji skladníci nestíhali, já byla přepracovaná a nejlepší byl šéf, když jsme si stěžovali, že nestíháme: "Vždyť jste teď nic nedělali, musíte být odpočinutí." Moje vnitřní reakce byla: "Ne, my jsme konečně dělali v klidu na věcech, které normálně děláme po půl hodinách, když náhodou si najdeme volný čas v normálním dni. A i kdybychom se dloubali v nose, tak prostě člověk zvládne najednou jenom určitý objem práce." A pomyslela jsem si něco o píp a píp a píp.
DeleteScooter koncert přeložili na leden příštího roku, což je fajn, protože na začátku května mi feťáci narazili čelně do auta bráchy a má zlomené obě nohy. Původně jsem měla jít na koncert s ním, což asi zvládneme, v lednu už by mohl chodit, pravděpodobně teda ještě s berlema. No a koncert korejské grupy byl odvolán, ale příští víkend dělají online koncert, takže fajn.
jn, takhle nějak fungujeme v práci i my - když si myslíme, že konečně bude klidnější období a my se budeme moct věnovat běžným úkolům, které jinak nezvládáme, přijde nějaká nečekaná záležitost a my se můžem zbláznit, děláme po večerech a o víkendech...
DeleteJežiš, to zní hrozně to s tvým bráchou. Ještě že to přežil a že to odnesly "jen" nohy, ale teda dostávat se z toho celej zbytek roku, to musí být dost strašný :-/
Můj život je taky furt stejný. Akorát z HO začínám solidně padat do poustevnické nálady a bude trvat, než se z ní zase dostanu zpátky. A taky jsem imrvére napružená z toho, jak všichni vykládají o tom, kolik teď mají času. Já ho mám furt stejně. Ani nevím, kam ho dávám, ale rozhodně ne do něčeho produktivního >.>
ReplyDeleteThe Magnus Archives nahazuji do záložek a dám ti vědět, jak moc tě případně nesnáším xD
A za droždí tě nesnáším. Už dva týdny jsem bez domácího chleba a s vánočkou a buchtami se taky můžu rozloučit. A to jsem teď furt doma a dost dlouho vzhůru na to, abych je nechala správně nakynout -.-
Není ten nedostatek času tím, že vysedáváš s kočkou na balkoně? :D
DeleteAle jako jo, s tím časem je to takové všelijaké - já mám sice čas šít, ale zase na úkor seriálů. Holt nemůžeme mít všechno...
Chleba mě teda neláká, ale ten mazanec jsem si upekla. Doufám, že mi droždí vydrží pobyt v mrazáku, protože jezdit pro něj pořád do toho jediného obchodu hodinu od baráku, kde ho mají a kde ho prodávají max. po dvou kostičkách, se mi teda nijak extra nechce.
A až se po mně bude chtít, abych zase šla mezi lidi, tak si nejsem jistá, jestli to všichni ve zdraví (hlavně tom psychickém) zvládnem - na izolaci si zvykám velmi rychle; byla bych skvělá hikikomori :D
Já tam s kočkou nevysedávám, já si tam odškrtávám denní půlhodinku čtení nebo tam s ní pracuji! Na balkoně jsem produktivní xD
DeleteMazanec jsem letos taky chtěla poprvé zkusit, ale jestli ukořistím droždí, bude nejdřív Vánočka. Mám na ni chuť už přes měsíc >.< Wait, droždí se může dávat do mrazáku? Já myslela, že ho cokoliv krom stabilní lednicové teploty zabije O.O
Taky si zvykám rychle. Moje velmi iracionální a hloupá část už si týden přeje, abych takhle mohla žít až do konce života. Občas výlet někam mimo lidi do hor, jednou týdně protrpět nákup a pak už jen já, kočka, čtyři stěny a vypnutelní lidé na netu xD
Já teda nevím, jak děláš/hodláš dělat mazanec, ale já na to mám stejný těsto jako na vánočku, akorát to nepletu a kydnu to na plech tak, jak to je, takže chuť stejná...
DeleteJá jsem si to o droždí myslela taky, ale internet tvrdí, že to prý zmrazit jde, tak vyzkouším a uvidím.
Moje drožďová krize je úplně zbytečná... FML...
DeleteA ani já zatím nevím, jak hodlám dělat mazanec. Jaksi je zatím zbytečné shánět recepty xD
Btw, právě poslouchám 1. díl The Magnus Archives a popis těch uliček by nebyl ani z poloviny tak strašidelný, kdybych nevěděla, jak to v Edinburghu vypadá a jak malé, strmé a divné ty uličky vážně jsou xDD
ReplyDeleteŽe jo? Já jsem si to taky živě vybavovala :D
DeletePardon, že teraz budem mega odveci, ale kedysi som ako krpec ešte, chodievala na tvoj blog, pradavno ked este boli bohovia kruty a nemilosrdny, zazila tu svoje prve poviedky.... A dnes v tejto karantennej dobe, som si spomenula, ze niekto kedysi takyto existoval, a hla tvoj blog stale funguje a mna to neskutocne potesilo! :D
ReplyDeleteTak prajem vela sily do tohto sialeneho kolobehu @_@
Já jsem vážně dinosaurus O_o
DeleteTuhle jsem si taky vzpomněla na blogy, které jsem kdysi dávno čítávala, a ani jeden už není funkční! Všichni to postupně vzdali, všichni se někam posunuli, jen já se tu držím jako ten šváb a dělám si tady z toho svůj deníček.
Lepší už to se mnou asi nebude *kroutí hlavou* :)