Od té doby, co nám zavřeli školu a my najely na home office, ztratila jsem veškeré pojetí o čase. Netuším, co je za den, pracovní doba je buďto extrémně krátká (to když není do čeho píchnout a já akorát odpovídám na mejly v záblescích pracovitosti v 8, v 16 a ve 22 hodin), nebo naopak mega dlouhá (asi jako teď, když zpracovávám tabulky a dělám na tom do půl 7 do večera, přestože pracovní doba mi normálně končí ve 4). V kanclu jsem byla asi dvakrát, většinou jen něco vyzvednout (noťas! dostala jsem pracovní noťas! *-* Ale ajťáci mají smysl pro humor - dali mi ho úplně prázdný, stylem Zařiď si sám, tak jsem jim to omlátila o hlavu a už mám systém i programy a funguju ^^), případně něco vytisknout, a liduprázdná škola i mhd navozují atmosféru letních prázdnin, což je v rozporu s teplotami venku. Jsem z toho nějaká zmatená.
I tu zavřenou knihovnu ustojím - doma mám čtiva až až a asi bych s ním vydržela pár let. Ještě než všechno tohle šílenství začalo, rozečetla jsem další z Kišiho hororů, jenže jelikož jsem zvyklá číst v dopravních prostředcích a teď nikam nejezdím, prokousávám se tím obzvláště pomalu a čtu do toho další věci, které po mně nevyžadují takovou soustředěnost jako ty zpropadené znaky. Zatím jsme s autorem stihli projít různé druhy opic, léčbu AIDS, tanatofobii neboli strach ze smrti a další zábavná témata se spoustou neznámých složenin. Jop, už jenom to číst je horor (kecám, prý to má být hodně dobré, jen se těmi úvodními kecy musím prokousat).
A nesměly by mě tolik lákat fanfikce. A podcasty. Rada do života - nezačínejte s The Magnus Archives, pokud nechcete trávit hodiny přikovaní k noťasu ve snaze poslechnout si všech dosavadních 160 epizod v co nejkratším čase.
Látek na šití mám taky dost (a galanterie jsou očividně páteřními obchody v téhle době, takže i když mi něco dojde - zipy, knoflíky atd. - můžu si je v klidu koupit. A ano, využívám prodlužující se dny - dodělala jsem vínovou manžestrovou sukni se svítivě zelenými knoflíky (podle stejného modelu jako tu žlutou manžestrovou, ale tahle je z o něco lehčí látky, takže spíš na podzim/jaro) a během minulého pátku a soboty ušila letní proužkovanou sukni s kapsami, kterou jsem měla v plánu už alespoň rok. V mezičase jsem si střihla pár roušek ze zbytků látek jako asi každý v tomhle státě.
Teď mě čekají rozevláté letní šaty a po všech těch hnusných tabulkách (které mě budou trápit ještě alespoň měsíc) se na to teď o víkendu těším. V zásobě mám další zapínací sukni na knoflíky, tentokrát letní, z lehkého viskózového materiálu, co jsem sehnala loni v Barceloně, a dál potom šaty z dvou různých, ale barevně sladěných látek, které jsem sehnala ve výprodeji, líbily se mi, ale pořád jsem nevěděla, co s nimi. Když jsem však tuhle dělala pořádek ve skříni s látkami, objevila jsem našpendlený zkušební model, na který jsem úplně zapomněla, ale byl připraven tak dobře, že stačí změřit a můžu začít šít na čisto. Jop, asi se v následujících týdnech/měsících nudit nebudu.A upeču si mazanec - záviďte, sehnala jsem droždí, krájené, heč :P
Mimochodem, když začínalo nákupní šílenství a všichni se vrhali na mouku a těstoviny, já sháněla sojovku, protože ta moje litrovka mi zrovna docházela. Priority... *krčí rameny*
Tak pevné nervy a ať to všichni ve zdraví přežijeme :)