Na začátku totiž máte spoustu na sobě nezávislých osob, které na první pohled nevypadají, že by měly cokoliv společného: OL se slabostí pro sladké, dědula mířící na sraz s přáteli, malá holka účastnící se konkurzu na roli v divadle, dva nadšenci do hororových filmů nebo třeba maník, který využívá svoji sestřenici, aby mu pomáhala rozcházet se s přítelkyněmi.
Zdá se to jako jednotlivé celistvé příběhy, ale než se čtenář dostane na konec, všechny se v nějakém bodě protnou a vytvoří tak komplexní obrázek jednoho neobyčejného odpoledne v Tokiu. A protože se osudy jednotlivých postav v určitých časových horizontech dozvídáme postupně v čase (nikoliv v závislosti na postavě tak, že nejdřív celý příběh vypoví jedna, pak další atd.), navozuje to očekávání dalšího pokračování a čtenář zůstává celou dobu napnutý, jak to bude pokračovat a jakou úlohu bude mít ta která postava v celé této šarádě.
No comments:
Post a Comment