Leah Thomas: Because You'll Never Meet Me & Nowhere Near You

Taky jste někdy chtěli mít kamaráda na dopisování? Já svého času ano. Představovala jsem si, jak si budeme psát o všem možném - o životě, zážitcích apod.

Napsala jsem asi dva dopisy a tím to skončilo. 

Tahle kniha (či vlastně dvě) jsou ovšem zářným příkladem toho, že občas takovéhle vztahy na dálku fungují.

Olliemu se kamarád na dopisování hodí - žije totiž hluboko v lesích, kde není zrovna snadné najít si kamarády. Zvlášť, když člověk nemá ani telefon, počítač a další vymoženosti moderní doby. Ollie ovšem není odpůrce pokroku, jen je prudce alergický na elektrickou energii. Dává tudíž smysl, že se i v dnešní době věnuje psaní dopisů.

Jeho dopisovacím partnerem je o dva roky starší Moritz, u něhož se o zálibě v psaní dopisů zrovna moc hovořit nedá. Narodil se bez očí, a přestože se mu ostatní smysly vytříbily do dokonalosti, číst a psát nezvládá. Ačkoliv si chlapci brzy porozumí, je jim jasné, že se nikdy nesetkají. Moritz má totiž kardiostimulátor, bez kterého se neobejde.

Málokdy mám možnost číst knihu v dopisech a možná i proto jsem tuhle neobvyklost docela ocenila. Rovněž mě potěšilo téma vzájemné pomoci a prospěšnosti přátelství pro obě strany. Sice mám ráda příběhy, kde jedna - většinou ta optimističtější a společenštější - postava pomůže druhé, méně obdařené, ale absolutně miluju, když si nakonec postavy pomůžou navzájem, protože každá z nich má nějakou slabost, ale rovněž nějakou přednost. 

Příběh sice balancuje na hraně fantastična, což není zrovna můj šálek čaje, avšak balancuje tam tak vyváženě, že jsem neměla námitek (minimálně v té první knize). Druhá kniha bohužel nedosáhla kvalit té první, ale když už zvládnete tu první, byla by škoda nepřekonat i tu druhou.