Nové začátky

pozornost podniku

S koncem prázdnin se přiblížil i konec mého působení ve starém zaměstnání. Po dlouhém boji se podařilo najít za mě náhradu, která však, chudák, měla jen týden na zaučení. A za učitelku mě, která nejsem schopná podávat věci souvisle a chronologicky, takže z toho musela mít docela mišmaš. Vůbec jí to nezávidím. A to jí svěřili ještě víc práce než mně - protože proč najímat chudáky studenty (a platit jim), když to zvládne "provozní oddělení" za běžný plat. Když se to vezme kolem a kolem, jediné, co mi asi bude chybět, je Evžen.


Poslední tři dny v měsíci jsem si vzala volno, takže jsem si udělala krásný prodloužený víkend, za který jsem sice nic neudělala, ale aspoň jsem se vyspala, došla si do knihovny a splašila zimní boty a kabát. Zimo, jsem na tebe připravená (ale ještě nechoď).

ty knihy mě jednou zruinují

1. září jsem se připojila k dítkám školou povinným a taky vyrazila do školy. Postupně se dozvídám, co že to vlastně budu dělat, jak to budu dělat (a že musím rozšířit anglickou slovní zásobu, abych to zvládla). So far so good. Mám milé kolegyně, příjemnou vedoucí, hezké místo u okna a vyfasovala jsem fialku k opatrování (té se bojím asi nejvíc - vlastní fialky jsem všechny už dávno povraždila). Bloudím, zoufale si snažím zapamatovat, která fakulta je která, a pročítám se zákony, řády a návody a hlavu mám jak pátrací balón.
Tak jak mě měl Evžen rád, tak mě nová tiskárna nesnáší - nechce mě, netiskne mi a pro jistotu ani neskenuje. Takže se furt volá na IT helpdesk, kde už naše oddělení asi nenávidí.
Už jsem vyfasovala i kartu zaměstnance, ale klíče ještě ne, jelikož náš útvar obrany a ochrany, jinak taky známý jako klíčník, je bůhvíkde. Oběd v menze jsem si zatím taky nedala, ale zato jsem se jinému oddělení vloupala do kuchyňky a zneužila jejich mikrovlnku, kterou si asi zapojují do zadku, protože nikde poblíž není zásuvka (jestli tam někde mají kamery, tak se pobavili, jak jsem tu mikrovlnku tahala tam a zpátky po kuchyňce).

Nemám pocit, že bych věděla, co dělám, ale ten se snad dostaví, až něco opravdu začnu dělat a zvyknu si na to. Protože já to zvládnu. Doufám, že to zvládnu. Musím to zvládnout. O tohle místo nesmím přijít, jelikož vypadá fakt dobře. A mám svůj stůl! *-*

Takže tak. Žiju. Čtu (doporučuju Pan Kaplan má stále třídu rád - se pobavíte :D A How to Be a Normal Person od T.J. Klunea - taky sranda). Koukám na seriály (hej, už jste viděli Stranger Things? Zkoukněte Stranger Things. Stranger Things je skvělé!). Šiju (zatím spíš chňapky, jelikož šaty, jež mám zužovat, mi furt nejdou správně nastehovat).

Celkově to, myslím, ujde.