Za co utrácím, když ne za knihy

Návraty do práce po dovolené jsou zlo >.<

Člověk v mysli ještě dovolenkuje, ale už se po něm chce, aby vyvíjel nějakou činnost. Pche, bůhví, kde je konec mým mozkovým buňkám - asi jsem je nechala kdysi na Izu, když jsem odvažovala pětikilový pytel těstovin po 120g na porci *krčí rameny*.

Každopádně abych vyjádřila moje počínání v práci: nudááá. Ne že bych vůbec neměla co dělat - jen to není nic, co by aktuálně hořelo, takže se mi do toho nechce. Dost věcí, které jsem čekala, že udělám po dovolené, totiž už buďto nebylo potřeba, nebo je schytala nebohá brigádnice. Na mě zbyly takové ty nicotné špeky, které se sice taky musejí udělat, ale většinou pak nikde není odvedená práce vidět. Takže jak je z minulého příspěvku vidět, šetřím si čas na překlad, čtení fanfikcí a podobných, vysoce užitečných věcí. Společnost mi tu dělá akorát tak Evžen a Alfréd a těm to nevadí. A než se začnete pohoršovat - v pátek šíleně hořelo vytisknout všelijaké seznamy atd. Dnes jsem přišla do práce a hádejte, co tu leží netknuto na stole -_- Takže tak.

A když už se konečně zase prodloužily dny (a s posunem času se mi posunulo i vysílání japonských ranních zpráv), tak mám zase možnost být produktivní alespoň doma. Minulý týden jsem úplnou náhodou vytáhla ze skříně rozdělanou sukni, na kterou jsem přes zimu úspěšně zapomněla. Původně to byla až téměř ke kotníkům dlouhá nabíraná sukně, kterou nosila mamka za mlada. Protože látka to je hezká a je jí dost, tak jsem se rozhodla ji přešít na sebe. Zkrátila jsem ji ke kolenům - svrchu, spodek jsem nechala tak, jak byl -, udělala sklady a ze zkrácené části udělala nový pásek, protože původní byl příliš úzký; nový zip a zapínání, nová kapsa a voilá - mám sukni!
Naštěstí jsem už velikost a sklady měla předpřipravené od minula, takže to šlo ráz na ráz :)

Mimochodem, šli jste v poslední době okolo Orsay? Mají tam takové bílé letní šaty s červeným/růžovým kytkatým vzorem s výstřihem do V a čtyřmi oboustrannými sklady vpředu a čtyřmi vzadu. Tuhle jsem zaplula do obchodu a okukovala to, až si chudák strážný musel myslet, že to chci ukrást. To poslední dobou čas od času dělám - teda ne to kradení, to, že se k něčemu vrhnu a už to obracím naruby. A vždycky se prodavačky či strážní přisouvají rádoby nenápadně blíž. Fakt to nechci ukrást, nechte si to, zvlášť za ty ceny. Já jen potřebovala vidět, jak je to dělané, abych si to mohla ušít.
Doma jsem si to nakreslila, poupravila (protože proč mít letní šaty vzadu až ke krku, když můžete mít véčko) a propočítávala míry. Ušiju to. Ale nemám látku. Co udělám, když nemám látku? Správně - hrábnu do úspor (protože za co jiného utrácet, když ne za knihy a za látky) a vydám se nějakou najít. Na internetových stránkách dumlatek.cz jsem objevila takovou moc hezkou kombinaci modrobílé bavlny, bohužel než jsem se však stihla vydat do obchodu, vyprodali mi ji T_T Škoda, že barvy jsou na každém počítači vidět trochu jinak a koupě přes net tak nepřipadá v úvahu :(

Vyrazila jsem tedy v sobotu do prodejny s mlhavou představou, že chci něco lehce do modra. Tak jsem přišla, okamžitě mi pad do oka motýl a bylo to v kelu XD Možná si pamatujete, že když jsem si loni prvně kupovala látky, byli mezi nimi šedí a červení motýli (viz Jak si Kavi šaty ušila). Z těch šedých už šaty vznikly, červení stále čekají na svou příležitost.
Od stejného výrobce jsem teď opět narazila na motýly, tentokrát v odstínech modré. Neptejte se mě, proč mám ráda zrovna motýly, prostě mám. Opět je to tužší bavlna a zase jenom 110cm široká, ale překrásná! *-* Jednou si už přeci jen koupím nějaký lehký splývavý úplet místo bavlny, ale to by musel být alespoň z poloviny tak hezký jako tohle.

A když už jsem tam byla, vzala jsem rovnou i světle modrou podšívku na vršek šatů a skotskou kostku na skládanou sukni. Ta je o dost lehčí než ta předchozí, takže z toho bude letní sukně, zatímco ta původní zůstane na zimu, poněvadž je teplejší, ale taky těžší. Když už jsme u těch kostek, minulý týden se mnou jela v autobuse dívčina v jedné takové tmavě modré skládané kostkované sukni, která byla úplně úžasně pěkná (ta sukně, dívčinu si nepamatuju). Víc modrých látek! Modrá je dobrá!

Co bych však potřebovala vyrobit doma, to jsou boty. Znovu jsem započala předem prohraný boj s větrnými mlýny a jala se hledat boty. Vzdala jsem lov na jarní/podzimní obuv (díry v podrážce jsou vlastně ještě dobré - znamená to, že nějaká podrážka je. A když je podrážka, dá se to nosit. Takže mé senzační botky se sojovkou zůstávají i na další sezónu, hurá!) a rovnou se zaměřila na léto. Už asi druhým nebo třetím rokem sháním černé letní boty s uzavřenou špičkou, na chození, a tudíž bez podpatku, pokud možno ne baleríny, protože ty se mi vyzouvají - spíš něco s páskem přes nárt, třeba na suchý zip. A to je problém.
Bez podpatku? Baleríny!
Na chození? Tenisky!
Černé? Lodičky!
V mé velikosti? Pánské polobotky!
Řešení? Žabky!
Letos jsem viděla docela dost takových typů bot, co by se mi líbily, ale ouha - pouze v šedé/béžové/bílé barvě, ve velikosti 36, či za hříšné peníze. Takže tak. Nenávidím vás, výrobci bot! Jděte se někdy podívat, jak vypadá lidská noha! Nevnucujte nám, že když mám větší číslo než 39, tak jsem xxl monstrum. Nesnažte se mě přesvědčit, že malíček, popřípadě palec, jsou nadbytečnou součástí nohy. A ne všechny holky chtějí podpatky - já bych je použila akorát tak na to, abych vám je zapíchla do oka!

*hluboce vydechne* *nádech*

Cože jsem to ještě chtěla? Jo! Tuhle jsem se zadívala na svoje jídelní hůlky a se smutkem shledala, že se mi z nich pomalinku začíná uloupávat nátěr. Protože jsou však tak pěkné, nerada bych o ně přišla, takže jsem se rozhodla sehnat nějaké obyčejné na každodenní používání. Vyzkoušela jsem tedy japonský Amazon, zanadávala si, protože ta mrcha nebere české karty a konbini tady vážně nikde nemám, a přešla jsem na ebay. I objednala jsem si a čekala. A čekala. A čekala. A minulý týden se konečně dočkala. Patery hůlky za stovku - no neberte to.

Tak a teď abych šla zase vydělávat - jsem švorc X_x