Červencové prázdniny... じゃないすよね。仕事、仕事!

V práci máme zas napilno, všechno musí být hotovo co nejdřív a nic se nestíhá. S koncem měsíce nám navíc odešli hned tři zaměstnanci (z těch zhruba šesti a půl co naše dvě spřátelené firmy mají), takže paráda. Ti tři navíc byli ti klíčoví, na které jsem informačně spoléhala, takže když teď něco nebudu vědět, tak holt smůla.
Kdyby vás zajímalo, co poslední dobou dělám, tak to řekněme tak, že kdybyste chtěli vědět, co je potřeba k vytvoření soukromé školy, nebojte se zeptat - už mám zkušenosti s vytvářením řádů, pokynů rektora, záměru školy a dalších písemností. Teď momentálně dělám na anotacích předmětů, což je taky sranda, když o oborech nevím ani ň. Znovu chci poděkovat vysoké škole, že mě naučila psaní blábolu na libovolné téma.
Zároveň jsem si uvědomila, že nejspíš není potřeba dělat přesčas nebo dokonce v noci - stejně mi to nikdo nezaplatí a dřív z práce mě taky nepustí. Takže když mi kolega nabídl, že mě z horoucích pekel, kam momentálně jezdím pracovat, odveze autem někam k metru, brala jsem to. Jinak tam totiž vždycky zůstávám až tak do sedmi, jelikož mi za prvé jezdí jen jeden autobus za hodinu a za druhé nerada nechávám práci rozdělanou. Ale proč bych se furt snažila, když ostatní na to kašlou a nic z toho nemám krom práce navíc, protože jsem se zapsala jako ta svědomitá a spolehlivá. Už takhle mám volného času málo, tak proč se o něj ještě připravovat.

Abych furt neseděla v práci nebo doma, rozhodla jsem se po dlouhé době vylézt ven. Znovu jsem ovšem přecenila své sociální schopnosti a proseděla většinu večera bez jediného slova, protože k probíraným tématům jsem jaksi neměla co dodat. Naštěstí už se tím zas tolik nestresuju - zaspím to a jako by se nestalo. Otázkou zůstává, jestli to ostatní berou jako běžnou věc a neřeší to. Kdo ví... občas se někdo dlouho neozve a to si pak říkám, že to přeci jen byla poslední kapka...
No a týden nato jsem byla v čajovně, jen ve dvou, a naprostá pohoda.

Po velice dlouhé době jsem se dohrabala ke sledování anime. Může za to třetí řada Džundžó Romantiky (zastánci anglické transkripce trpte! XD) a druhá řada Durarara. Zatímco první zmíněné je úžasně přeslazené a já se o poledních pauzách rozplývám, druhé je takové ještě víc čotto než první řada, na kterou nedám dopustit. No uvidíme, kam to dotáhnou...
Taky jsem se vrátila ke čtení nějakých těch yaoi mang, když už jsem je objevila. A taktéž jsem zjistila, že nějaký nadšenec přeložil komplet celé No. 6! Můj hrdina! *-* Já teda celou sérii četla v originále, ale tu navazující knihu nemám, takže mi to udělalo neskutečnou radost.
A kdo za tenhle návrat ke kořenům může? Ti pitomci, co mi soustavně mažou druhou řadu Dollhouse a já jsem líná ji furt hledat. A taky to, že tahle sezóna jdramat stojí za starou belu.

Umřela mi mptroska, takže mám novou a sarkasticky jí nazývám Kazehaja, protože při zapnutí nabíhá rychlostí mrtvýho šneka v koloně. Ale hraje dobře a má dispej - víc ke štěstí nepotřebuju. Na mptrosku teda ještě mám, ale pomalinku nám odchází sporák a to už je horší, na to už budu muset při svém platu trochu šetřit.

Místo vaření se tak teď věnuju spíš šití - a tradá, mám druhé šaty. Opět mi tvorba trvala celou věčnost a horní a spodní část jsem sešívala třikrát, než jsem s tím byla spokojená. Ale naučila jsem se tu vytvořit a přišít podsádku výstřihu a skrytý zip. Kapsu to teda tentokrát nemá, avšak v případě nouze se dá schovat do jednoho ze záhybů.

Teď si musím ušít kapsy k saku (protože tam mám akorát falešné a leze mi to krkem) a pak snad začnu nějaké další šaty, když už máme takhle teplé léto. Látku mám, střihy taky, teď už jen najít čas...