...a z bláta do louže

Člověk si vždycky říká, že hůř už nebude, a vždycky jako na potvoru je.

Po napsání minulého příspěvku jsem se statečně rozhodla vytrvat minimálně do výplaty. Přeci jen mi vynaložené náklady přišly trošku vysoké na to, abych z toho nic neměla (od kdy je lítačka tak drahá? O_o).
Strávila jsem tedy tři týdny tím, že jsem jako stalker postávala každý den od rána do odpoledne na stejném místě a naháněla lidi převážně četla. Po prvních dnech mi bylo celkem jasné, že se ze mě komunikativní obchodník nejspíš nestane. Na oslovování lidí prostě nemám dostatečnou odvahu a denně jich zvládnu tak 10, než mi dojde odhodlání. Je tedy v podstatě zázrak, že se mi podařilo jednoho chudáka ukecat (wow, prémie -_-). Pochválila jsem se a zbytek týdne strávila čtením Hunger Games.
Nadřízeným poměrně rychle došlo, že firmě asi moc přínosem nebudu, a začali mě posílat na nejrůznější místa od čerta k ďáblu. Prodejní talent se ovšem nedostavil, takže nakonec bylo rozhodnuto, že si s naháněním lidí dáme pauzu.

Konečně jsem se tak po třech týdnech podívala do kanclu. Jelikož jsem však už zaměstnancem přes tři týdny, nikdo se mě neobtěžoval provést, takže mi trvalo zhruba týden zjistit, kde jsou záchody nebo třeba kuchyňka. A stále nemám přístup do žádných systémů, takže v podstatě nemůžu nic moc dělat. To vede k tomu, že například jeden den sedím zcela zbytečně v kanclu celých 8 hodin a musím předstírat, že něco dělám (protože, jak mi bylo řečeno, "žádná minuta nesmí přijít nazmar") a druhý den dostanu tolik práce, že jedu přesčas až do 8 do večera místo dané pracovní doby do 17:00. Ona vůbec pracovní doba je spíš 24/7 než od půl deváté do pěti. Nadřízená má ve zvyku probírat věci zásadně až po pracovní době, už jsem pro ni musela něco dělat i v neděli (a podle všeho to nejspíš nebude výjimka). Navíc vytvářím materiál k něčemu, o čem jako lingvista vůbec nic nevím. Nejsem si proto jistá, jestli má moje úsilí vůbec nějaký smysl. Vzhledem k tomu, kolik mě nechávají dělat zbytečné práce, tak jsou mé obavy asi oprávněné. Vysokou informovanost zaměstnanců ilustruje následující příklad: jeden den mi napíšou, že mám dělat bod 4 podle zaslané šablony. Když už jsem za polovinou, tak mi řeknou, že bod 4 asi dělá někdo jiný, tak mám dělat bod 5 a podle úplně jiné šablony. Tak se dělám s bodem 5, jen aby mi někdo jiný řekl, že bod 4 nikdo nedělá a že mnou použitá šablona není správná. To mám vždycky chuť dělat opakovaný headdesk.

Mimochodem, když jsme nastupovali, byli jsme tázáni, co opravdu nechcem dělat, že to dělat nebudem. Moje odpověď zněla "telefonování". Pokaždé když zazvoní telefon, vyděsím se, srdce se mi rozbuší strachem a v duchu ho přemlouvám, aby toho nechal. Když mám někam volat, musím si v hlavě několikrát zopakovat přesnou frázi, kterou použiju, a duševně se na to připravuju od několika minut do několika hodin. Tak teď v pátek mi bylo řečeno, že mi milosrdně dají služební telefon a budu obvolávat potenciální klienty, abych jim tak mohla vnutit náš skvělý výrobek. Takže jsem z naháněče lidí povýšila (nebo ponížila - jak se to vezme) na zaměstnance call centra. Awesome ¬_¬ A to ze mě chtěli udělat i kontaktní osobu pro styk s médii - ze mě! Ha ha ha -_-

Kdybych měla nějakou naději, že seženu jinou práci, hned bych zmizla, ale řekněme si upřímně, že když jsem nic nesehnala během toho půl roku na pracáku, tak nic neseženu ani teď. Nic neumím, praxi nemám a jsem k ničemu. Takového zaměstnance nikde chtít nebudou. Děsím se toho, že tu budu muset zůstat, dokud mě nevyhodí (což při mé komunikativnosti asi nebude trvat zas až tak dlouho - tedy pokud vyloženě neprahnou po příspěvcích z pracáku, které za mě dostávají).

...ještě čtyři pracovní dny do konce měsíce a osm do výplaty. Ganbarimašó!

Ale abych nebyla pořád jen negativní - v tom zbylém volném čase, který jsem schopná si uhájit, se věnuju šití (zrovna dneska jsem došila už druhou kuchyňskou zástěru), takže jsem se rozhodla jako svůj další projekt vytvořit letní šaty obal na knihy - letní šaty přijdou na řadu až pak. Ale abych byla připravená, vyrazila jsem dneska koupit si nějakou hezkou látku na ty šaty popř. na sukni a narazila na hotový zlatý důl.

Kdo by čekal, že najdu takovéhle vyloženě japonsky vypadající vzory! *-* Ti motýlci jsou úplně kjáá! Akorát se teda bojím, že to zkazím a všechna ta látka přijde na zmar. A taky jsem se ještě úplně nerozhodla, jaký střih bych chtěla... jn, švadlena ze mě asi hned tak nebude.

A ještě jedna věc - když jsem se vracela domů, narazila jsem na nějaké trhy a při bližším pohledu zjistila, že je tam i skupina Japonek, které nabízejí kde co - včetně knih! Oči mi zasvítily a hned jsem se vrhla zkouknout, co že to tam mají za veledíla. Většina mi nic neřekla, ale nakonec jsem si přeci vybrala - 2x Mijuki Mijabe a jednu Kaneharu. Každá za 5 Kč - neberte to!

Asi se mi karma rozhodla vynahradit ten mizerný včerejšek :)