Japonské vrtochy III.

1) Sanitky
Ne že bych se v nějaké osobně projela, to ne, ale když vidím, jak jezdí, tak ani nechci. Těžko říct, jestli okolním řidičům nikdo nevysvětlil, že když jede sanitka, tak mají uhnout a pustit ji, nebo jim na tom chudákovi absolutně nezáleží; každopádně jakmile se ozve sanitka, okolní auta ji víceméně ignorují, v lepším případě zastaví přesně tam, kde jsou. Nic naplat, že saniťáci mají megafon a hlásají, že jedou, aby jim všichni uvolnili cestu - pustí je jen velmi, velmi neochotně a sanitka se tak pohybuje téměř krokem. Docela by mě zajímalo, kolik lidí to tak zhruba nepřežije, protože cesta do nemocnice trvala příliš dlouho.
A neříkám to jen proto, že jsem viděla jeden nebo dva takové případy - pokaždé, když jsem viděla sanitku, bylo to to samé. O hasičích či policistech se nemůžu vyjádřit - policajti většinou nikam nespěchají a hasiče jsem viděla jednou a to byla cesta zrovna volná.

2) Eskalátory vs. schody
Tohle není ani zdaleka pouze japonský trend - u nás v Čechách to máme taky. Máte schody a vedle eskalátor: co si vyberete? Většina lidí zamíří na eskalátor, někteří mladí si ovšem odvážně troufnou na schody; o to víc, pokud vedou dolů. Chcete se v Japonsku vyhnout davu? Zamiřte na schody. Pokud je vedle eskalátor, je obrovská šance, že schody budou jen vaše. Japonci si radši vystojí šílenou frontu na eskalátory a je jedno, jak dlouho jim to zabere - to seběhnutí schodů by je nejspíš zabilo. Na druhou stranu ovšem musím uznat, že když jsem potkávala babičky ve svatyních, byly schopné vyběhnout schody daleko rychleji než já a ani se moc nezadýchaly. Japonsko je holt země protikladů...

3) Ceny
Možná víte, že v Japonsku se letos 1. dubna zvýšila dph z 5 na 8 %, což má za následek zvyšování cen. Japonsko je už takhle drahé a ještě tohle. To ale není to, na co si chci postěžovat. Co mě krká je fakt, že někteří obchodníci mají ceny s daní, někteří bez daně a někteří se vůbec neobtěžují osvětlit, zda je uvedená cena již s daní, či bez ní. Pokud jde o džus za sto jenů, tak mě těch deset jenů nevíc nezabije, ale jakmile se jedná o něco dražšího, tak se pak u pokladny nestačíte divit. Každý nákup se tak stává dobrodružstvím - budou mi stačit peníze, nebo si mám radši vzít víc? Kdyby to nebylo Japonsko, určitě by mě úspěšně obrali - několikrát. A nebude líp - příští rok se podle všeho dph znovu zvyšuje, tentokrát na 10 %.

4) Telefonní čísla
V Japonsku se bez telefonního čísla prostě neobejdete. Nebojte, pokud nemáte kamarády, kteří po vás to číslo vyloženě chtějí, nikdo vám volat nebude, ale o to nejde. Chcete si koupit lístek na koncert? Potřebujete telefonní číslo. Chcete zaplatit složenku nebo třeba vnitrostátní letenku v konbini? Potřebujete telefonní číslo. Chcete lístek na dálkový autobus na letiště? Potřebujete telefonní číslo. A nenechte se mýlit - vaše běžné číslo je vám k ničemu, neodpovídá totiž žádaným normám. Potřebujete totiž jen a pouze japonské číslo. A víte, co je sranda? Ještě do nedávna platilo, že pokud nemáte cizineckou kartu, nemůžete si koupit mobil. Ano, slyšíte dobře - celý mobil; samostatné sim karty se totiž neprodávaly. Napsala jsem "do nedávna", jelikož si nejsem jistá, zda to tak ještě je. Nejen že se od té doby, co jsem tu žila, změnil systém cizineckých karet, ale slyšela jsem, že se změnil i systém prodeje simek/mobilů, ale ruku do ohně za to nedám. Pokud se tedy chystáte do Japonska, raději si zjistěte nejnovější info. Já osobně, když se po mně chce telefon, uvádím své staré číslo, které už neexistuje, a problém jsem s tím nikdy neměla. Nikdo vám totiž stejně nezavolá.

5) Noren
V japonských restauracích často narazíte na noren, což je jakýsi závěs oddělující nejen vnitřek restaurace od venku, ale i místnosti mezi sebou, často pak kuchyň od prostoru pro zákazníky. Délky mohou být různé od fakt kratičkých zhruba do výše ramen (zeshora samozřejmě) po dlouhé téměř až na zem. Beze sporu je to věc estetická a zároveň funkční, ale zkoušeli jste někdy procházet touhle nádherou s tácy s jídlem, když máte plné ruce a nemůžete ho odhrnout? To je humus, vážení - nemůžete se toho zbavit, vadí vám to v cestě, leze vám to do jídla. Je jedno, jak moc se u toho točíte zády, pomáháte si hlavou či lokty, vždycky vám to prostě zavazí. Já to proklínala už loni a letos na tom nejsem o nic líp. Občas mi prostě nezbývá, než se skrčit a ten nesmysl podlézt.