Každý den práce. Včera jsem měla v rozpise napsáno "celodenní volno" - no v praxi to vypadalo tak, že práce jako obvykle, žádná změna. Dnes mělo tohle "volno" Štěně, ale pokud si dobře vzpomínám, jediná změna oproti běžnému dni byla to, že jsem koupelnu uklízela já a ne on. Nicméně pak nás na dvě hodinky vzali k moři, ať se vyblbnem. My byli úplně mrtví, protože jsme dostali krkolomnou deadline něco málo přes hodinu na úklid chatky, kterou běžně uklízíme tak dvě hodiny, takže jsme se doplahočili k moři a měli chuť padnout a umřít. Přemohli jsme se a zapadli do vody, ale zas taková úžasná zábava to nebyla. Navíc jsem si kdesi krásně sedřela nohu, na kamenech jsem si narazila kotník a postel mi spadla na prst na noze, kde jsem přišla o půlku nehtu, a pár dní mě odmítá poslouchat koleno, takže si připadám jak důchodce a mořská voda mým zraněním nijak neprospívá. Mimochodem jsme tam byli bez oběda - ten se konal až po návratu ve 4 odpoledne. Říkala jsem si, jak se na půl hoďky natáhnu a pak půjdu něco dělat. Takže jsem prospala tři hodiny a udělala velký kulový.
Mimochodem, že se Japonci nesluní, to vím už dávno, ale že ani neplavou, to je novinka. Všichni totiž buďto sedí v onsenu na pobřeží a kochají se výhledem na moře, nebo šnorchlují kolem skal. Je vždycky velká sranda, když se Štěnětem jdeme k moři, protože on na sebe navlíká takovejch vrstev, až ho podezřívám, že se chystá kamsi na Sibiř do Arktického oceánu. No uznejte - plavky, přes to dlouhé kalhoty, triko s dlouhými rukávy, na to ještě nějakou zářivou vestu taktéž s dlouhými rukávy (z které musím Štěněti pomáhat, protože se to k němu přisaje jak pijavice), boty, rukavice, ploutve a brýle a šnorchl. To jako vážně? Já se zatím promenáduju v dvoudílných plavkách a vedle všech takto oblečených individuí se připadám jak laciná holka. A nejen vedle nich - očividně tu definují dvoudílné plavky jinak než u nás: tady je to tílko a kalhotky/sukně. A jen rychle namočit tak metr dva od břehu a honem zpátky do stínu. Nedej bože, aby se se jich slunce byť jen dotklo. To jsou na tom ještě dobře - ve městech totiž i v těch největších vedrech ženy nosí dlouhé rukavice a pokud možno několik vrstev oblečení. Jak jsou v tom schopny přežít, netuším. Fakt si v tom tílku a sukni připadám polonahá.
Dneska jsem se odhodlala své hostitelské rodince říct, že bych ráda na poštu, jelikož chci poslat pár pohledů. Vzali mě do nějaké zdejší minipidipobočky (vzdálené jen 15 min autem), kde se na mě zděšeně podívali jen jsem vešla, a pak se zděsili ještě víc, když jsem jim oznámila, že chci poslat pohledy do Evropy. Chudák pan pošťák už sice asi neměl daleko do důchodu, ale v životě nejspíš nevyřizoval posílání pošty za hranice Japonska. Asi třikrát se ujistil, jestli opravdu Evropa, a pak sednul k netu a gůglil, kolik to vlastně stojí :D To mu zabralo asi 5 minut, jelikož s počítačem taky nebyl zrovna kamarád. Nakonec jsem se známek dočkala, ale překvapilo mě, že mi bylo nakázáno vzít na to lepidlo - asi měl pocit, že kdybych ty známky jen olízla, tak to tak dalekou cestu nevydrží. Víte, mám vám takový špatný pocit, že ty pohledy asi nedojdou...
Co se Štěněte týče, předevčírem večer jsme si po práci sedli a poprvé za celou dobu si pořádně pokecali. O škole, o budoucnosti, o úskalích stydlivé povahy atd. atd. Štěně je na tom totiž podobně jak já, když jde o kontakt s lidma, takže si rozumíme a s obdivnými výrazy sledujem Rich Man Poor Woman či Kimi ni Todoke, kde jsou hlavní hrdinky "zachráněny" protagonistou (btw oboje jeho doporučení - on ty zamilovaný slaďáky fakt žere XD).
Štěně je fakt úžasné a mě mrzí, že jakmile odsud odjede, už si nejspíš nikdy nenapíšem. Mimochodem,čeká mě to už za necelý měsíc - rozhodl se totiž odsud vypadnout dřív, než plánoval, aby ještě chvilku cestoval, než mu začne škola. Žertem se mě zeptal, jestli mi bude chybět, načež jsem mu (ne tak úplně žertem) odpověděla, že jo. Mimochodem, teď tu sedí asi pět cenťáků od mě a nakukuje mi přes rameno, co to tu smolím za blábol, a vytrvale do mě hučí, ať zkouknem ještě jeden díl Kimi ni Todoke.
Jen jsem dopsala předchozí odstavec a už jsme se jeli podívat na ohňostroj. Štěně mi asi třikrát zopakovalo, jak strašně romantický je sledovat ohňostroj a být přitom na pláži (a pak vytrvale zíral na displej mého foťáku, protože úvodní ceremoniál byl zatraceně daleko a on bez brýlí nic neviděl. zaplať pánbůh za ten zoom - btw u brýlí se mu porouchal kloub jedné té nožičky, takže je nemůže nosit - taková ztráta pro lidstvo T_T). V podstatě šlo o jakýsi dávnověký rituál, při kterém se nakonec spálí loď, ale přesnější detaily jsem jaksi nepobrala. Každopádně to byla parádní podívaná, avšak po celém dni už jsem tak unavená, že leda tak padnu do postele a umřu. A zítra další "volno." -_-
Mimochodem, koukala jsem na ranní zprávy a podle všeho tu někde na Izu natáčí dorama Ohno Satoshi z Arashi. Kéž by se mu tak zachtělo se k nám podívat...
No comments:
Post a Comment