Úterní kecání o ničem

nálada:      co poslouchám: Gravitation - Spicy Marmalade

Znáte ten pocit, kdy chcete něco napsat, ať už povídku nebo třeba jen dopis, máte docela i představu, co vlastně chcete napsat, a když sednete k bílýmu papíru, tak najednou máte v hlavě vakuum? Tohle přesně se děje mně. Za posledních pár dní sem v hlavě měla hned několik příběhů, ale ani jeden neuvidí světlo světa. Nežijou totiž. Že to zní blbě? Co naděláte. Nevim jak kdo, ale já, když mám něco napsat, musim ten příběh vidět. Vážně. Vzpomínám si, jak nám na základce řekli, že máme napsat povídku. Netrvalo dlouho a už jsem v hlavě měla shlédnutej příběh a mohla jsem začít psát. Prostě jsem to viděla. Stejně tak loni, když jsem loupala ořechy. Přemejšlela jsem o nějaký hovadině a najednou se mi v hlavě spustil film. Vznikla z toho povídka Umírám (mimochodem, právě ji považuju za nejlepší mou práci).

Tak proč sakra nic nevidim teď?! Psát mě baví, ale nevim, co bych psala. Doufala jsem, že když teďka mám ty prázdniny, tak něco udělám, ale nic. No, tak si alespoň něco přečtu...

(jinak toho úvodu se neděste, to jsem odkoukala z Livejournalu. a BTW nevíte někdo jak se zbavit tý pitomý žlutý tečkovaný čáry??)