Bilancování

Sice není zkouškové, ale kavi už zase tráví pátek večer u učení a vůbec ji to nebaví, tak se rozhodla trošku zbilancovat uplynulá 2 a něco léta plus lehce načrtnout budoucnost. A jelikož před chvilkou pročítala blog své spolužačky/kamarádky, která píše zásadně stylem otázka - odpověď, bude hnusná a napodobí ji :-P

1) Chtěla jsem vždycky studovat japonštinu? Kdy jsem to rozhodla?

Prdlajs jsem chtěla. Až do čtvrťáku na gymplu jsem neměla ani tucha, co hodlám dělat v případě, že tu maturu fakt udělám. Od půlky třeťáku jsem si sice pohrávala s myšlenkou věnovat se meteorologii, ale to jen proto, že to nadhodil jeden můj spolužák na zeměpisným semináři. Japonština mě napadla až vlastně chvilku před obdobím, kdy se podávaly přihlášky. Svůj podíl na tom měl i fakt, že jsem od dědy furt slyšela jen "Jdi na ekonomii, to má budoucnost bla bla bla," tak jsem se zařekla, že na ni just nepůjdu. Všichni okolo si vybrali to, co je nejvíc bavilo nebo co jim nejvíc šlo. Já, jakožto šprt, jsem měla problém, že mi šlo skoro všechno (chemie a fyzika jsou výjimky a děják byl děsně nezáživnej). Tak jsem takhle jednou seděla u kompu, zkoukávala Sukisho a uvědomila si, že ten Japonec má fakt pěknej hlas... a ta řeč taky neni špatná...hmm... Mami, chci na japanologii XD Ok, tak takhle přesně to nebylo, ale jako zjednodušená verze to stačí :D

2) Ok, mám vybráno. Co přijímačky? Kam jsem to vlastně šla? Měla jsem něco v záloze? Jak jsem dopadla?

Poslala jsem si přihlášky kam to jenom šlo (Praha, Brno, Olm), včetně mé záchranné geografie na Karlovce a informatiky v Brně (neptejte se...). Jestli jsem se učila na zkoušky na japanologii? Ani prd. O Japonsku jsem si přečetla asi dvě knížky, aby se neřeklo, ale že bych šprtala dějiny, nebo literku nebo bůhví co, tak to ne. Až mě zpětně děsí, když se ptám lidí okolo a oni mi vyprávějí, jak se učili týdny, měsíce či roky, aby uspěli O_o Když si uvědomím, jaké jsem měla štěstí... Zkoušky se mi samozřejmě kryly, tak jsem japanologii v Práglu vypustila. Udělala jsem si krásné kolečko Olm-Brno-Praha a psala testy od anglické gramatiky, přes "Vyjmenujte japonské nositele Nobelovky za literaturu", až k "Kolik mléka vyváží Chile?" -_- Všude jsem se dostala, takže má naděje, že moji budoucí školu za mě rozhodnou jiní, byla v kelu. Vybrala jsem japanologii v Olmu. Sice dvouobor, ale říkala jsem si, že anglicky jakž takž umim, tak to bude pohoda (kdybych bývala tušila...). Toho, že jsem tady, nelituju.

3) Co studium, zvládám? 

Prvák byla hnusná zabíračka, kdy jsme jap. gramatiku probírali rychlostí, že by se i šinkansen divil. V hodinách jsem konstantně mlátila hlavou o stůl a s hrůzou pozorovala, jak lidi okolo odpadají. Když jsem pak úspěšně napsala test na konci letního semestru, podlomily se mi nohy a po příchodu na koleje jsem se rozbrečela úlevou, že už tu hrůzu nemusím psát znova. V druháku jsem pak na téže hodinách chytla hysterčák a čtvrt hodiny mě kamarádky musely uklidňovat. Teď, na počátku třeťáku, mi ten hysterčák hrozí znova, protože solidně plavu ve znacích. Na druhou stranu je to občas i sranda. Vždyť kde se vám poštěstí překládat věty typu: "Nechtěl jsem ho zabít. Chtěl jsem ho jenom postrašit. Byla to nešťastná náhoda. Věřte mi." XD Pokud na chvilku odhlédnu od japiny, tak angličtina není nijak extra náročná (do japonštiny má sakra daleko), ale jak nejsem na ústní zkoušky, tak mi Americká literatura dala pořádně zabrat a od té doby anglistiku nesnáším. Tenhle semestr mě čeká sestřička toho výše zmíněného postrachu - Britská literka a abych toho neměla málo, tak i ústní zkouška z morfosyntaxu *má chuť se pokřižovat*

4) Měnila bych? Lituju toho, že jsem šla zrovna sem?

Ne a ne. Neměnila bych za nic na světě. Sice si furt stěžuju a má větší smysl zmiňovat chvíle, kdy NEmám depky, než ty, kdy je mám, ale upřímně - nechci odsud a nechci studovat nic jiného. Japonštinu stále miluju, a když bůh (a) W-sensei dá, ráda bych v tom studiu pokračovala. Jistě, občas si říkám, jaké by to asi bylo, kdybych se tehdy rozhodla pro geografii a rochnila se v matice a zemáku, ale teď už je to fuk - čas nevrátím. Proti Olmu nemám výhrady, jako jedna z mála jsem si oblíbila osazenstvo katedry včetně W-senseie, jehož hodiny jsou snad to jediné, proč tu jsem. Well, duh - kvůli anglistice jsem sem fakt nešla a jediné další hodiny, co mám, jsou jap. konverzace (naprostá ztráta času - neumím skoro ani pozdravit), teorie gramatiky (nuda), měli jsme dějiny a literku (ty byly fajn ^^) a pak už jen céčka: špánina a korejština (kterou s *velkou* chutí budu v letňáku opakovat). Takže ano, jsem tu spokojená, ale nebýt tu W-sensei a magistra M., asi by se mi tu žilo mnohem, mnohem hůř.

5) Co do budoucna?

Státnice. A hned dvoje plus bakalářka. Když si na to vzpomenu, mám chuť umřít. Kdyby se stal zázrak a nechali mě prolézt, pak magisterské studium, stejná kombinace (tzn. Japanologie - anglistika). Kavi se sice nerada chlubí (*kecá, chlubí se děsně ráda, protože je hnusná sobecká egoistka*), ale na japině jí bylo silně naznačeno, že s ní i nadále počítají *juchá*. Na anglistice asi s něčím takovým počítat nemůžu - momentálně se po chodbách vždycky děsně nenápadně plížim a snažim se vyhnout vyučujícím, před nimiž už jsem se ztrapnila, je jich ale příliš mnoho -_- Další plány do budoucna nejsou. Co budu dělat, až vystuduju, budu řešit, až/jestli fakt vystuduju.

Tak tolik další informačně naprosto nehodnotný článek, místo něhož jsem se měla šprtat. Ale protože jsem děsně madžime na hito, tak se na to učení fakt vrhnu a budu gambarimasovat až někdy do dvou do tří do rána. Popřejte mi příjemný večer :)