Ohlédnutí za anime I.

Naposledy jsem se o anime zmínila v prosinci, což ovšem neznamená, že bych od té doby nic nesledovala. I když je největší fofr, k obědu si prostě něco pustím. I to nechození do menzy má své výhody :)

Začneme něčím pravděpodobně hodně známým. Hetalii jsem původně vůbec nechtěla sledovat. Od spolužačky jsem slyšela, že postavy tam vlastně zastupují jednotlivé státy a že (jejími slovy) "jsou všichni teplí". To mě nijak nenadchlo a dávala jsem od toho ruce pryč. Až do toho osudného okamžiku, kdy se jiný spolužák zmínil, že to sleduje (kluk, chápete?) a že díl má 5 minut (!). Tehdy jsem si řekla, že to zkusím. Přinejhorším budu trpět jen pět minut. No, a ono se z toho vyklubalo poměrně příjemné anime, bez složitého děje, bez návazností na předchozí díly, vtipné a hlavně krátké, což mi ve všem tom shonu okolo školy strašně prospělo. Už nikdy neuvidím dějiny stejně, ale chudinka zakřiknuté Japonsko a nepříliš bystrá Itálie se staly mými oblíbenci :)

Dál se chci zmínit o filmu Bleach - Fade to Black. To jsem sledovala nedávno, když jsem si dávala pauzu mezi zkouškama. Přesně na takové chvíle je to dělané - v podstatě tam o nic moc nešlo (jako u všech bleachovskejch filmů a vlastně i většiny dílů seriálu), ale vyplnilo to mezeru, kdy jsem čekala na dotažení dalšího dílu FlashForward (am. seriál, co se vysílali na axn - zajímavej nápad, kdy se lidi dozvěděli o své budoucnosti, ale brutálně nedotaženej). Ichigova hláška směřující k Renjimu, že když si ho nepamatuje jeho mozek, přinutí si vzpomenout jeho tělo, mě málem poslala pod stůl smíchy.

Další z těch známějších bude Code Geass. V současnosti dokoukávám druhou řadu, bohužel však stylem: „Opravdu už nemám na zkouknutí žádné jiné anime? Ne? Tak se teda podívám na další díl toho Code Geass, no.“ Kamarádka na to pěla ódy, navíc to srovnala s Death Note, tak jsem se těšila, co se z toho vyklube. Jenže mě to nějak nenadchlo. Ano, geniální středoškolák vede dvojí život, jeho soupeřem je jeho kamarád z mládí, vždycky když už to vypadá pro našeho hrdinu bledě/velice dobře, tak přijde nějaký zvrat, ničeho jiného než cliffhangerů se nedočkáme… Mělo to být ideální anime. Zdůrazňuju mělo. Prvním problémem byla přítomnost robotů. Mecha nepatří mezi mé oblíbené žánry, když se však dobře zakomponuje, nevadí mi – důkazem budiž NGE, které se to roboty hemží a já to přesto milovala. Jenže tady to byla zábava jen ze začátku. Dalším problémem je hlavní hrdina. Netuším proč, ale Lelouchovi nevěřím snad ani nos mezi očima. Ano, některé momenty stály za to (zvlášť se mi vryla do paměti scéna Lelouchova rozhovoru s Euphemií, než se to všechno zvrtlo), ale nedokázaly převážit to množství času, kdy si můžu v klidu vyřizovat mejly, aniž bych o něco přišla. Nevím, jestli je to chyba anime a manga byla fajn, nebo jsou možná moje požadavky přehnané, ale teď to fakt dokoukávám snad jen kvůli tomu, že jednu z vedlejších postav namluvil Midorikawa Hikaru-sama. Možná kdybych to viděla dřív, než jsem se dostala k Death Note, bylo by mě to nadchlo, ale takhle je to jen další anime, které si v případě nouze pustím k obědu a během druhé poloviny dílu už zase koukám, co je nového na fejsbuku.

Pochválit nemůžu ani Clannad. Žánr školní komedie, kde je většina osazenstva dívčí, mě nikdy moc nebral. Jako fanynka SA/yaoi prostě potřebuju v anime kluky – i když spolu nic nemají a většinou ani nechci, aby spolu něco měli, potřebuju je tam. Samotné holky mě prostě nijak neberou. Tady teda dva maníci byli (a viděla jsem na ně spoustu doujinshi), ale povahově katastrofa – jeden byl vyloženě komickou postavou jen pro pobavení toho druhého, naprosto flegmatického týpka, se kterým by snad nehnulo ani tornádo. Příběh popisovat nebudu – žádný jsem neobjevila. Jediné body si připočte hezká animace (a jednoepizodní role Midorikawy-sama), ale to je vcelku všechno. Ptáte se, proč jsem to vůbec sledovala? Stačila jedna mini poznámka na stránkách výše zmíněného Midorikawy-sama, že to je jeho oblíbené anime. To přeci nemůžu nechat jen tak, že ne? (I když upřímně netuším, co se mu na tom líbilo :-/)