Prosincové bilancování

Jsem sama fascinována pravidelností smolení příspěvků, ale hned na úvod konstatuji, že lepší už to asi nebude. Takže v rychlosti si projedem, co je nového.
Jak můžete vidět (číst), přežila jsem zimní semestr, i když to byl - abych použila mluvu mladších vrstev - záhul. Stále ještě nemůžu pochopit, jak jsem mohla nasyslit tak obrovskej spánkovej deficit za ubohý tři měsíce, a tudíž zůstává i záhadou, jak jsem to vlastně dokázala přežít, i když to asi bude mít souvislost z množstvím vypitého alkoholu, který se od minulého semestru zdvojnásobil (ne že bych se stávala alkoholikem a chlastala po večerech vodku, to ne, ale do kafe si vždycky přileju trošinku amaretta, aby to mělo říz :D). Už nikdy si nedám dva překladatelský semináře do jednoho semestru! Přece jenom překlady nemají vznikat večer před seminářem či dokonce v půl páté ráno v den semináře. A někdo prosím oznamte naší nové lektorce na konverzaci a slohová cvičení z japonštiny, Norice, že jsme jenom lidi, navíc STUDENTI a ČEŠI, takže fakt tomu jejímu žvanění nehovíme a na její hromady úkolů, které vysoce převyšují množství úkolů ze všech ostatních předmětů dohromady, se můžem leda tak vydlábnout. Děkuji.
Nemá cenu se tu pouštět do dalších depresivních oznámení typu "za celej semestr jsem se ani nepodívala na znaky, tak tu teďka po večerech brečim nad hromadou rozsypanýho čaje a neumim z toho ani prd." Teď jsou vánoční prázdniny a já nahodila dobrou náladu, která mi po celej semestr chyběla a našla jsem jí jen při pár příležitostech, jako byly návštěvy čajovny s T-Sal, vánoční večírek japonskýho klubu (kterej sice končil tradičně v 22hod. ale pak pokračoval v hospodě, takže na koleje jsem se vrátila až ve 2 ráno, což je můj rekord) a tak, takže proč se zas stresovat. A když už jsem u těch Vánoc, ty letošní byly fakt neuvěřitelné - sice jsem nemohla péct, což mě mrzí, protože mě pečení začalo bavit, ale dobrovolně jsem se vrhla na úklid (podezřívám T-Sal, že kolem sebe šíří jakési negativní vlny, které přimějí lidi uklízet - škoda jen, že to neplatí pro její spolubydlící), nazdobila stromek, všechno v pohodičce, klídku, žádný hádky, žádnej stres. A dárky! Už si můžu legálně hopsat doma a nemusím vykořisťovat výše zmiňovanou osobu :D (teda, ne že bych to tenhle semestr dělala - to jsem otravovala svou spolubydlící; a protože ta má ddr u nás na koleji, to svoje tam tahat nebudu a budu dál hopsat na jejím XD) A včera mi opožděně dorazil i můj brouček elektronický slovník <3 Co jsem kvůli němu musela všechno vyřizovat! Ale už je můj a doufám, že spolu ještě dlouho zůstanem (a já možná i někdy zjistím, co mi to vyhazuje hezkého v těch nechutných znacích X_x).

A teď bych zabrousila k tomu, co jsem v tom zmatku ještě stihla sledovat za anime. Začneme nechronologicky s Darker than Black, protože právě sleduji druhou řadu tohoto vynikajícího anime. DtB jsem původně zkusila už někdy loni nebo kdy zároveň s D.Gray-manem. Jenže tehdy mě první díl nevzal a já začla sledovat DGM - moji velkou obsesi^^ (btw úplně mimo mísu - nikdy nikdo nevypadal s dírou v hlavě tak krásně jako Kanda! sorry, jestli to berete jako spoiler :p) Jenže teď to sledovala T-Sal a jak o tom furt mluvila, tak mi to nedalo a zkusila jsem to. Už to zas vypadalo bledě, protože jsem byla u šestýho dílu a furt mě to nebralo a pak najednou bum - a já si to zamilovala. Sice jsem u tohohle anime furt kapku zmatená, kdo je kdo a s kým a proti komu, ale to je fuk - já nikdy nepatřila k těm obzvláště chápavým :D S infem se nechci zatěžovat, takže jukněte nawiki - každopádně to za zhlédnutí stojí, minimálně kvůli hlavní postavě, která je na jednu stranu úplnej mrazák a na druhou až roztomilej ňouma ;-)

Yin a Hei

Dále je potřeba se zmínit o Mononoke (ne o princezně, ale o prodavači léků - wiki). Jde o docela dost netradičně zpracované anime, aspoň po vizuální stránce určitě, plné nadpřirozených jevů. A hlavní postava známá jen pod označením Kusuriuri s hlasem Sakuraie Takahira (Kanda z DGM, Misaki z Junjou Romantiky) - no nezkoukněte to. Dvanáct dílů je málo, chci druhou řadu!

Stejně, ne-li více jsem nadšená z Natsume Yuujinchou. Stejně jako JR, o které se zmíním za chvilku, můžu mít sebehorší náladu, zkouknu jeden díl a přitroublej úsměv mě hned tak neopustí. Natsume mi trošku připomíná Watanukiho z xxxHolic (a když už jsem to nakousla, tak to rovnou i dodělám - první řada naprosto skvělá, sleduju druhou a brousim si zuby na mangu. Jak jsem tak dlouho mohla žít a neznat Watanukiho a Doumekiho? Ti dva jsou prostě… <3) - samozřejmě, jak Natsume tak Watanuki vidí duchy a přízraky a další podivnosti, ale i povahově jsou oba takoví mírumilovní, snad jen Natsume není tak ukřičenej jako Watanuki a taky nemá nikoho Doumekiho formátu - jen sem tam se u něj mihne spolužák Tanuma a na nervy mi lezoucí herec Natori-san; a místo Watanukiho zaměstnavatelky Yuuko má Natsume kočičího démona s fakt děsivým jménem Nyanko-sensei XD Obě řady se zařadily na hodně vysoké příčky mého žebříčku nejlepšího anime.

Nyanko-sensei, Natsume, Natori-san a jeho ochranka

Watanuki, Doumeki a v popředí Yuuko-san

S politováním však musím oznámit, že Slayers Revolution a Evolution-R za zkouknutí nestály - ani s původními seiyuu (Hikaru Midorikawa se právě coby Zelgadis stal mým nej nej nejoblíbenějším seiyuu, takže mě přímo bolelo všechny ty nové díly sledovat T_T) - příběh se prostě nekonal a zasloužím medaily jenom za to, že jsem si to pustila jako pozadí k úplně jiné práci.
Ze shounen ai zmíním Junjou Romanticu, což je tak jediné anime tohohle žánru z poslední doby, které se vážně dá sledovat (vyzkoušela jsem Kirepapa, které bych bez hlasu Hikaru Midorikawy rozhodně nezvládla, Hyakujitsu no Bara i cosi s názvem Seitokaichou ni chuukoku a nebylo to nic, u čeho bych se nemohla učit znaky). Ale Junjou Romantica je jiná. Kdysi dávno jsem začala číst mangu (a pak od toho upustila, jako většinou), ale obě řady anime jsou bezvadné. Můžu mít sebehorší náladu, můžu bejt vzteklá nebo depresivní a tohle anime mi vždycky zvedne náladu a na tváři se mi objeví přihlouplej úsměv. To samý při poslechu drama CDéčka. Jen o tom píšu a mám chuť dělat *skvííí* XD

Do téhle kategorie prý patří i Monochrome Factor (wiki), ale… manga se při nejlepším dá označit jako "slashable", ale mezi hlavní postavou Akirou a Shiroganem kde nic tu nic - to spíš Akira/Kengo. Proto mi to v tom anime zpětně přijde zbytečně násilím nacpané. A co si budem povídat - potenciál to má, ale jde to hezky rychle do háje, protože manga není dokončená, takže v polovině anime se od ní odpoutají a předhazují nám fillery. Přečtěte si radši mangu (např. na mangafox.com).

Kou, úplně vzadu nahoře nepodstatný Haruka, blonďatý Kengo, Shirogane a Akira

Další příval deprese

Varuji předem: tohle je další z řady depresivních příspěvků vymýšlených za pochodu, takže nečekejte hlavu ani patu a vlastně ani obsah.
Pamatujete, jak jsem si stěžovala, že jsem v testu z japiny dostala 53%? Tak na to zapomeňte, mám nový rekord: 48%! *headdesk*
Tak tady končí veškerá legrace - vždyť i Midori měl víc bodů než já a nic proti němu, ale on snad ještě ani nemá JC2, což je hnusnej test z konce prváku. Takhle to teda nejde! Už žádné ubohé 4 hodiny spánku - ne! Radši se příště vyspim; když už mám ten test zvorat, ať u toho aspoň neusínám a nekreslim si ovce.
Nemá snad ani cenu opakovat, že mě každodenně chytaj depky a občas záchvaty paniky a hysterie. Fakt mám obavu, že na mě W-sensei začíná kašlat - nic nekomentuje, na nic se neptá, ani se na mě nepodívá *umírá strachy* Třeba teď v sobotu se dělala předzkouška z japiny v Brně, no a on naháněl kde koho, aby si to jel vyzkoušet. A koho myslíte, že se nezeptal?
Tak asi tak. Pravděpodobně jsem za ty ubohý necelý dva měsíce klesla na dosti průměrnou, jestli ne podprůměrnou studentku, kterých tu jsou zatím houfy. To nejsou hezké vyhlídky...

Začal další týden

Období: 5. týden školy
Stav: vegetativní s častými přechody do depresivnosti
Hlavní příčina: japonština, překladatelský seminář
Možná náprava: --
Tak to je bez přehánění zhruba můj nynější stav. Jinými slovy, stojí to za prd.
Řeklo by se "Japonština, to bude sranda", ale opak je pravdou. Člověk stále zjišťuje, že je vcelku ukradený, jestli udělal JC2 nebo ne - jestli nedokáže, že látku umí, není k ničemu. A mně se to stále nedaří. Už jsme skoro doprobrali druhou lekci a já ještě nepochytila ani tu první. Nějak mi to proklouzává mezi prsty. Úkoly mám tradičně víc červené než šedé a teď ten poslední test taky. Ubohejch 53 %. Tak to jsem se tedy fakt předvedla.
Přestávám mít sílu dokazovat, že nejsem hloupá. Přestávám totiž věřit, že tomu tak není. Moje úkoly se začínají hemžit větami typu "neodpověděla jsem, protože jsem zase neznala odpověď", "pochybuju, že dokončím školu" či "kamarádka je prostě chytřejší". Jsem příliš unavená, abych se víc snažila, a co je hlavní, chybí mi motivace. Přestala jsem vidět smysl toho všeho. Proč se to vlastně učím? K čemu je to dobré? Neříkám, že nejsem ráda, když jsem schopná si se svou japinou něco přečíst, ale nestačí to. Kam se kruci to nadšení podělo?
Nemá to cenu - nikdy to nedokážu. Každou hodinou jen čekám, až W-sensei prohlásí, že se začínám zhoršovat. To by pro mě bylo jako rozsudek smrti. Na druhou stranu když už si opravdu připadám jako debil největší, v duchu ho vyzývám, aby mi to řekl. Nějaká masochistická část ve mně to chce slyšet, chce prohlásit Vidíš, měla jsem pravdu - jsi k ničemu.
Protože to jsem. Nezdá se mi, že bych měla víc předmětů než loni, ale všichni ode mě vyžadují mnohem více práce a já nestíhám, honím všechno na poslední chvíli a jsem unavená. Nejen japonština, ale i překladatelství jde do háje rychlostí blesku - není divu, překlad dělám večer před vyučováním a tudíž ani nemůže být kvalitní. Jde to se mnou prostě z kopce. Netuším, jak dlouho to ještě vydržím.

Ať už tu větu řekne, chci mít pokoj...

Když je štěstí unavený, sedne si i na vola

Léto se chýlí ke konci...
...a já si konečně našla brigádu *potlesk prosím* Jestli prahnete po Zlatých stránkách, navštivte mě za týden na Hájích - budu tam vyčuhovat z davu v úžasném žlutém tričku XD
Ale aby to nebylo tak jednoduché, potvrzení o studiu mi končí den předtím, než začínám brigádničit *kyselý xicht* Tak po uvážení všech alternativ jsem dospěla k závěru, že v úterý si udělám menší výlet do Olmu a zpět. Docela by mě zajímalo, jestli dokážu zaměstnance ČD přesvědčit, že jsem studentka, ale že jim opravdu nemůžu ukázat potvrzení, protože si pro něj teprve jedu (kdo kruci vymýšlel tenhle systém vydávání potvrzení až od 1.září? Uprostřed prázdnin...).
Každopádně se mi trochu zlepšilo rozpoložení mysli, ale ne o moc. Teprve potřetí v životě se netěšim do školy (ty předchozí dva případy byly přechody na novou školu). Není na co. Nějak si ten rok nedokážu představit a děsim se tam v září nastoupit. Možná to nebude tak zlý, možná to půjde, ale nejspíš to nebude takové jako loni. Možná to bude... bezvýznamný. Nesmyslný. Zbytečný.
Prázdný.
Co si jenom sama počnu?

Léto desu. Ókii nuda desu.

Asi mi začíná hrabat.
Komu taky ne - po víc než měsíci nic nedělání. Sháněla jsem brigádu, ale bez úspěchu. Bez praxe, bez možnosti pracovat dlouhodobě, bez jakýchkoliv zvláštních schopností. Jinými slovy, bez šance. Teprve v takových chvílích si uvědomuju neexistenci svého společenského života. Není kam jít, není s kým se sejít, není s kým si pokecat. Kdyby nebylo netu, byla bych kompletně odříznuta od světa. Takhle aspoň zjišťuju, co kdo dělá, i když do rozhovorů se nepouštím. Není si co říct.
Včera jsem se pustila do úklidu poliček s učením. Rozhodla jsem se všechny sešity, učebnice a další věci ze základky a gymplu hodit do krabic a poličky obsadit skriptama. Rukama mi prošlo neuvěřitelné množství matematických příkladů a já si uvědomila, jak mi ta matika chybí. Skoro mám chuť ty sešit z krabice vytáhnout a začít si počítat. Skoro. Ale v hloubi duše vím, že to nikdy neudělám. Nemá to cenu - matiku už nikdy nevyužiju. A to mi přišlo strašně líto. Až jsem začala přemýšlet o tom, jestli jsem před rokem neudělala chybu. Neměla jsem radši jít na geografii a rochnit se v matice a zemáku? To už asi nikdy nezjistíme, že? Kde bych teď asi byla? Co bych si asi říkala, když bych se koukala na anime a slyšela všechnu tu japonštinu? Litovala bych, že jsem nešla do Olmu? Cítila bych se užitečnější, že studuju něco prospěšného? Lidé se mě ptají, co chci s japinou dělat, ale já nevím, co jim odpovědět. Nevím, co chci, krucinál, dělat! Jsem tak defenzivní, protože cítím, že jsem udělala chybu, že jsem měla jít na něco praktičtějšího?
 V doslovu novely Na vlnách vysvětloval překladatel, že hlavní hrdina je nucen si vybrat mezi idealistickým, naivním způsobem života a praktičtějším, účinnějším. Hrdina je ovšem chytřejší než já - vybral si praktičnost. Já jsem příliš konzervativní, nicméně naivní až hrůza. Asi se na mě podepsal dvoutýdenní pobyt na venkově s příbuznými, kde jsem neustále slyšela "Mělas jít na ekonomku", ale začínám pochybovat o smyslu toho všeho. Nechci být negativistická, ale nemá to cenu, nikam to nevede. Nikdy nic nedokážu. Nic ze mě nebude. Nikdo si mě nezapamatuje. Nikomu nezlepším život. Nejsem nic. A nikdy ničím nebudu. Vždyť nemám ani to zatracený téma na bakalářku.
Je mi dvacet a nic jsem nedokázala. Nejsem schopná se postarat ani sama o sebe, co teprv o mamku. Nezajistím jí lepší život, který si zaslouží. Nejsem dobrou dcerou.
Mrzí mě to...

Nihongo no šiken ni gókaku šimašita

Pro nejaponštináře: úspěšně jsem udělala zkoušku z japonštiny!

Ta hrůza, kterou nás celý rok strašil nejen W-sensei, zas taková děsná hrůza nebyla *vyhýbá se letícím rajčatům od spolužáků*. Pravda, z 22 jsem to dali čtyři, ale pokud se člověk opravdu učí, dá se to udělat. Já to dala na dvojku a příští den, včera, u ústních, u kterých naštěstí byl jen W-sensei a velice příjemná, usměvavá M-sensei, jsem to nějakou záhadou vytáhla na jedničku :-)

Tím pádem mám prázdniny. Jen ještě musím oběhat učitele, odevzdat index a tak, ale jinak v-o-l-n-o! Ale nějak nevím, co s takovým množstvím volného času mám dělat. Dnes to šlo - dnes jsme byli domluvení s W-senseiem, že půjdeme do hospody. To víte, já, co nepiju, pokud to teda fakt není nějaká událost, jsem šla do hospody a místo piva, co tam pili všichni, jsem si dala dvojku bílýho vína, kterou jsem cucala většinu večera. I když jsem toho moc nenapovídala (jako vždy), pobavila jsem se rozhodně dost. Vlastně všichni se bavili, W-sensei tam občas měl i záchvaty smíchu, jaké jsem u něj ještě neviděla :) Probíralo se všechno od večerníčků po politiku, bohužel zásobu nových japonských slov jsem úspěšně zapomněla už po dvou minutách. Velice mě překvapila spolužačka Martina, která závodila s Michalem, kdo vypije víc piv. S přehledem vyhrála a ještě dopíjela to poslední, pro ni už deváté, Michalovo pivo, když se chudák vyrovnával s následky přílišného pití na toaletě. Nechtěla bych být v jeho kůži, až se znovu potká s W-senseiem...
Ale celkově to bylo děsně fajn. Chvilku jsem zvažovala, že bych tu snad i počkala na další Jécéčka a ten výlet do hospody si zopakovala, škoda ale, že je to až za dva týdny...

Ze života studentky

Právě teď bych měla morfovat. Ale jak vidíte, hledám všemožné způsoby jak se tomu vyhnout - nikdy bych nečekala, že nastane doba, kdy si NEbudu chtít číst Kinga :D
Co se se mnou poslední dobou děje? Zkouškové se děje (jak jinak). A je to stejnej hnus jako v zimáku, možná horší. Minulej tejden byl zápočťák, takže jsme si odbyli hned tři věci: konverzaci, fonetiku a British Studies.
Konverzace má jeden hnusnej nedostatek - stydím se za sebe aspoň týden. Tentokrát na tom nešlo nic zkazit - převyprávět pohádku, kterou jsme dělali týden předtím na hodině, dokonce jsme měli papír, kde byla celá sepsaná. No a co myslíte, že Kavi udělala? Zvorala tam co se dalo, ještě k tomu stylem věta-minuta ticha-věta-dvě minuty ticha. Chudák vyučující už se pak jen, aby se neřeklo, zeptala na cestu a radši mě propustila se zápisem v indexu. Jestli já tu ústní část u cvik příští týden/nějakej další týden dám, tak budu fakt machr a půjdu se ožrat (ale jen doma, abych mohla vesele padnout do postele a všechno zaspat).
British studies jsou zase ošklivý v tom, že nikdy nevím, jestli jsem to dala nebo ne. U většiny testů můžu říct Jo, to šlo nebo To byl průser, ale tady člověk fakt neví. Ale poštěstilo se (nebylo to zas tak těžký) a tak si můžu další věc odepsat.
Fonetika. Postrach anglistů. Nechápu proč, mě to baví a klidně bych s tím pokračovala i dál *kryje se před letícími rajčaty/židlemi/vidličkami* Dokonce si troufám říct, že to je můj nejsilnější předmět (test na 94 celých něco procent, to je přeci dobrý, ne? Kéž by tak vypadaly i znaky/cvika). Ale přiznávám, že jsem z toho den předtím měla fakt strach - šla jsem spát někdy v jednu s pocitem, že to bude fakt trapný, až to nedám. Ale Jonáš dodržel slovo a test byl opravdu jednoduchej. Už se těším do druháku na seminář, nebo co nás to čeká :)
Jinak tenhle týden tedy už začalo samotné zkouškové. Hned v pondělí jsem schytala lingvistiku. Začalo to dobře - jmenujte 7 funkcí jazyka, jaký jsou druhy morfémů a tak - ale pak najednou otázka Vysvětlete princip synonym. Protože jsem na posledních dvou hodinách nebyla (jsme měli přednášky od japiny, kde jsem se mimochodem fakt předvedla - měli jsme napsat něco o problémech, o kterých prof. Kitajima vykládal, a já se svou slovní zásobou jsme horko těžko vypotily tak tři věty a tím skončily. W-sensei nebyl nadšen *jde se zahrabat*), tak jediný, co jsem tam byla schopna sesmolit bylo, že synonyma jsou vpodstatě různá pojmenování pro tu samou věc + příklad. No nevim, ale asi to nebude to, co po nás chtěla. Jestli jsem to nedala (výsledky stále nejsou), budu muset sehnat někoho, kdo tam na rozdíl ode mě byl, a dopsat si poznámky. Ale doufám, že jsem to dala, protože opravný termín je 27. *to je překvapení*
Ony všechny opravné termíny na anglistice jsou 27., zrovna když píšem cvika z japiny. Copak je to nějaký magický datum, či co?!
A dneska jsme psali znaky. Kdyby hranice byla 70%, v klidu prohlásím, že jsem to dala (to bude překvapení, až zítra zjistím, že jsem měla tak maximum 60% XD), ale protože jsem na hodině byla jednou(!) za celý semestr, tak pro mě platí hranice 90%. To už je celkem výzva...
No, a abych toho neměla málo, zítra mě čeká zkouška z morfologie a komplexka z angliny. A co myslíte, že dělám? Flákám se. Já jsem normálně magor! Vím, že když tu morfu nedám, opravný termín je 27. (překvapení!) a přesto se neučím. No jo, flákač flákačem zůstane.
Tak mi aspoň držte palce, ať neschytám jako zkoušejícího třeba Jonáše, protože před ním už jsem se ztrapnila a nechci si to zopakovat (musím přeci dokazovat svou hloupost i ostatním členům katedry, ne?).

Na závěr jsem hodím i radu, kterou jsem našla na FB u skupiny "30 věcí, které udělat během zkoušky, když víte, že ji stejně nezvládnete" a kterou se nejspíš budu řídit příští týden na japonských cvikách: Get the exam. 20 min into it, throw your papers down violently, scream out "Fuck this!" and walk out triumphantly.

Víkend aneb co jsem dělala, že jsem nebyla na animefestu

Tohle je poslední víkend před zkouškovým (a před zápočťákem), tak nikoho nepřekvapí, že jsem ho opět věnovala učivu (*nemůže si vzpomenout, který ne*) XD
Dnes byl na programu referát na současný stav japonských ozbrojených sil. Vážně. No nevim, ale jedno z mých oblíbených konverzačních témat to teda není. Jinými slovy vím o tom kulový (což se asi v zítřejším referátu projeví). Nicméně jsem se docela i pobavila:
(z rozhovoru s T-Sal)
- btw když jsem sečetla počty vojáků, vyšlo mi, že jich je 103 % uváděného celkového počtu XDD
- sakra, to ti japonci nemohli udělat aspoň demonstraci? takhle nebudu mít o čem mluvit... :( .........ha! pravičák hodil molotovův koktejl směrem k budově, tak aspoň něco :D
- "Defense Minister troubled over legal issues if UFO arrives" lol XDD (to byl vůbec nejlepší nález dne: tady)
Tak nakonec jsem z toho něco udělala, ale pyšnit se tim rozhodně nebudu.
Jinak dnes je na programu ještě lehký úvod do fonetiky, kterou nevím proč všichni děsně nenávidí. Já ji mám docela ráda, což je tedy hlavně díky vyučujícímu - mladý doktorand nepostihnutý tím, že se už roky pokouší vysvětlit svůj oblíbený předmět tupě zírajícímu zástupu studentů, které to vůbec, ale vůbec nezajímá. Snaží se hodiny udělat zajímavé (což vhledem k povaze předmětu není ani trochu jednoduché), názorně vše předvádí, občas zapojí i studenty (což bylo teď ke konci už trošku jednodušší, protože z původní stovky jich tam chodilo asi dvacet), jednou nám dokonce zarapoval :D A ten hlas! Bože, má vážně neskutečně úžasnej hlas *roztává*
ehm..*sbírá se* Tak tolik k fonetice, mému druhému nejoblíbenějšímu předmětu.
S lítostí musím oznámit, že můj nejoblíbenější předmět (a současně noční můra) se celý minulý týden nekonal z důvodu návštěvy profesora Kitajimy z Utsunomiye. Tento milý postarší chlapík
- je menší než W-sensei XD
- kapku do W-senseie rejpe
- má rád zemětřesení
- skáče od tématu k tématu, takže psát si poznámky je za a) neefektivní a za b) naprosto na houby
- má ošklivý zvyk ptát se na něco bezbranných studentů XD
Ony by ty přednášky ani nebyly tak hrozné (ta o nemoci v zálivu Minamata, byla tak zajímavá, že jsem včera strávila místo učení se britským reáliím dvě hodiny na netu a hledala o tom informace), ale jsou DLOUHÉ! Dvě po sobě jdoucí dvouhodinovky jsou nesmírně vyčerpávající a pozornost se celou dobu udržet prostě nedá. Někteří tak po půl hoďce začnou koukat do blba, na tváři naprosto prázdný výraz, mozek vypnut. Jedinou spásou je 15-minutová přestávka, kdy se veškerá japonská sekce nahrne do bufetu. Myslím, že za minulý týden jsem za kafe utratila víc než celý předchozí měsíc. Pondělní přednáškou už ale končíme a (možná) se tak uskuteční ještě dvě hodiny cvik (modlila by se, kdyby to uměla) :)
Jinak tenhle týden už bude zápočťák, jak už jsem zmiňovala, což znamená málo hodin ale hodně učení. Neprozřetelně jsem si zapsala konverzaci z japiny už na úterý a teď tu umírám strachy, co tam budu povídat. A ve středu již zmiňovaná fonetika, následovaná British Studies. Tak já už se jdu ale opravdu učit (a rozhodně nebudu koukat na D.Gray-man, chraň bůh) XD
Když si vzpomenete, držte mi palce :)

Ne a ne a ne!

Dnes si promluvíme o takovém malém slůvku o dvou hláskách, které se vyskytuje v každém běžném rozhovoru, a většinou je to také jedna z prvních věcí, které se - v různých variantách, samozřejmě - objeví při učení se cizího jazyka. Jak někteří správně tuší, jde o "ne".
Není nijak dlouhé, ani obtížně vyslovitelné. Nepatří mezi sprostá slova nebo nadávky. A stejně se tak těžko vyslovuje.
Minulý týden po mně spolužačka chtěla, abych jí poslala svou esej, aby viděla, jak to má vypadat, a aby pak mohla napsat něco podobného. (edit.: už se ozvala druhá...a třetí XD)
Dnes po mně jiná spolužačka chtěla zas jinou esej, aby viděla, jak má přibližně vypadat titulní stránka.
A taky dnes, jen o něco později, mě ještě jiná spolužačka požádala o doučování fonetiky.
Co mají tyhle tři situace společného?
Neřekla jsem ne. Vlastně mě to ani nenapadlo. Chvilkama si připadám, jak jeden nejmenovaný národ, který vám taky odkývá cokoliv s čím přijdete.
Neříkám že mi to vyloženě vadí, případ 1. vem čert, stejně to ještě musim trošku předělat, o případu 2. ani nemluvím, vždyť tam vůbec o nic nejde. Případ 3. už je kapku horší, jelikož jsem se upsala k déle trvající činnosti, která mi sice nezabere až tak moc času (doufejme) a aspoň si tu fonetiku zopakuju, ale přeci jen... Teď je to doučování fonetiky, co to bude příště?

Na Paracukí daigaku leze jaro

Nevím, jestli je to tím krásným počasím venku, nebo skutečností, že nám právě skončil tzv. "čtecí týden", jehož jediným záporem je, že nepřečtete ani ťuk, ale dnes jsou všichni nějak mimo.
Jako všechno i dnešek začal zlehka - vyučující na fonetiku, jinak neuvěřitelně výmluvný chlapík, kterého si každou středu chodím poslechnout, protože má fakt pěknej hlas, už po půl hodině přednášení vypadal, že by mu bylo líp doma v posteli - neustále se přeříkával, ztrácel slova... Každopádně má můj obdiv, že to radši neodpískal a vydržel až do konce a to i jen s necelou dvacítkou nadšenců, kterým se chtělo na osmou vstávat (ze 100). To další z vyučujících na anglistice se rovnou omluvila, že dnes to bude jen krátké, protože jde z bůhví koho mámit prachy :-D
Ale co mě dorazilo, byla japina.
Že každá pátá věta ve skriptech se týká alkoholu, především piva, to už jsem si zvykla. Že vím, jak se v katakaně píší názvy nejrůznějších kořalek a jaké jsou nejoblíbenější značky piva tady i v Japonsku, i když sama pivo nepiju, to už mě nepřekvapuje. Ani to, že si třikrát rychleji vzpomenu na slovíčka opít se, kocovina, být opilý, popř. zvracet než na svléknout či hledat ve slovníku. Ale dnešní věta, kterou na japonštině vymyslela jedna z nejzakřiknutějších holek, co jsem kdy potkala (včetně mě), tak ta mě dorazila.
Měli jsme zadání: "Rozhodněte, co řeknete v následujících situacích" a situace bylaHazukašigatte, hakkiri to hanasanai hito ni (člověku, který se stydí a nemluví srozumitelně). A tahle dívčina, do které bych něco takového v životě neřekla, suveréně prohlásila: Sukoši osake wo nomanakereba narimasen (musíte se napít alkoholu).
Tomu říkám profesionální deformace XD

Další depresivní jaro s letním semestrem na krku

Zdravím všechny náhodné návštěvníky, kteří se jen ze zlomyslnosti přišli podívat, jestli jsem už neumřela. S hrdostí oznamuji, že ještě ne XD
Uznávám, že poslední příspěvek již nemohl mít datum 5.1., jelikož to fakt vypadá, jak když mě zkouškové zabilo. Bohužel, ani tentokrát se mu to nepovedlo. Všechny zkoušky i zápočty na první pokus. Jen ten začátek nového semestru mě trochu zmohl a tak se teď už nějakou dobu potácím v depresích a nemůžu se z nich vyhrabat ať dělám co dělám.
Další novinkou je, že jsem přišla o komp. Jednoho krásného dne padnul ...a už se nevzpamatoval. Takže odfrčel do servisu a už je tam pěkně dlouho a ještě ani pohled neposlal, bídák jeden. Tak tedy trávím volná odpoledne v knihovně u počítačů. Parádička. Zvlášť když mě přepadl pocit, že bych tedy už mohla začít vymýšlet, co s bakalářkou - sice mám vedoucí, ale téma je stále mlhavé a knihy k tomuto tématu se přede mnou vyloženě schovávají. Možná to má něco společného s tím, že bakalářku chci psát na japanistice, takže literatura by byla - ale v japonštině. Já jsem tak maximálně schopná si přečíst kratičkou bajku a to ještě každý třetí znak hledám.
No každopádně mám teď volné večery, a tak jsem objevila čas na čtení a dokonce na chození ven. Představte si to - kavi chodí do společnosti! Svět se vážně zbláznil. Jenže chození do společnosti a deprese mají za následek, že se nejeden večer vracím na koleje v slzách. Tuhle jsem byla fakt na dně, tak jsem šla za jednou kamarádkou, která jako jedna z mála ještě zbyla na kolejích (zbytek se odstěhoval na priváty) a ona je taková optimistka, že stačila čtvrthodinka a já se usmívala. Chci ji příští rok na pokoj! Obě moje spolubydlící mě totiž opouštějí, tak by to nebylo špatné, ale soupeřím rovnou se dvěma priváty, tak nevím, jak to dopadne.
Když už jsem u těch kolejí, tak se odstěhovaly dvě právničky z vedlejšího pokoje, což slavíme jako úspěch roku, protože ty blonďatý krávy byly věčně nalezlý v koupelně >.< Víte, jaká je to krása, ráno se vzbudit a mít tu možnost, dostat se do koupelny dřív než za třičtvrtě hodiny?
Se školou stále válčím, stále nemluvím, stále jsem z toho depresivní, stále to stojí za prd. Anime nestíhám sledovat (není moc kde), takže maximálně tak dokoukávám Code Geass a Hetalii. Čtu. Ale bohužel jen věci do školy, takže žádná sláva. Ale na druhou stranu jsem si stačila oblíbit Sósekiho a to jsem nad ním už málem zlomila hůl. Až se někdy dohrabete ke knížce Botchan, povinně si přečtěte. Moc pěkně se čte a je vtipná :)
Jinak nic nového či závažného, co by stálo za to probírat ve zbývajících 14 minutách, než mě počítač odhlásí. Ještě si užiju trošku muziky, jelikož na koleji je bez kompu děsné ticho a až se zas budu nudit, určitě se ozvu...

snaha přežít je stále aktivní

nálada: zastřelte mě někdo;  co poslouchám: Buck-Tick - Memento Mori
...
Čím to, že mám vždycky chuť něco napsat, ale jakmile k tomu sednu, mám v hlavě prázdno? Přitom je spousta věcí, který bych chtěla napsat - dostat je ze sebe. A nic.
Dobře, začnu tedy něčím neutrálním: konečně mám uzavřený zimní semestr. Ve čtvrtek jsem se doplahočila na zkoušku z Úvodu do jazyka a dala ji na dvojku (poděkování všem andělům strážným a božstvům, co stáli při mně). Jen tak pro zajímavost, zase jsem dostala otázku generativní gramatika. Moje aura asi prostě na zkoušející ječí Zeptej se na generativní gramatiku, protože jinak to nechápu *pokrčí rameny*.
Ale vypadá to, že to je tak jediný úspěch posledních dnů/týdnů. Znaky se (celkem úspěšně) svým množstvím pokoušejí zlomit moji vůli. Sice nechodím na hodiny (ve stejnou dobu mám fonetiku, jak jsem se už jednou zmiňovala), ale držím se učebního plánu, odevzdávám všechny zadané úkoly a ještě k tomu i cvičně psané znaky, aby mi Hirota-sensei když tak opravila, co dělám špatně (což zatím neudělala i přes to, že většinou píšu pro jistotu několik verzí téhož znaku, abych zjistila, co ještě projde a co už ne - jak má potom člověk vědět, jak to psát?!) - by mě zajímalo, jestli na to vůbec koukne, než mi tam prskne razítko. Tak mi nezbývá, než se pokoušet přimět našeho druhého vyučujícího k něčemu podobnému v úkolech na jazyková cvičení (zatím také bez úspěchu). Jak já ten závěrečnej test ze znaků napíšu na 90% je mi záhadou...
Než se pustím do samotných JCéček, zabrousím do fonetiky. Stále si nejsem jistá, jestli ten předmět budu zbožňovat nebo nenávidět. Každý druhý týden píšeme minitestíky na kapitolu, kterou budeme v hodině probírat (takže se vlastně učíme dopředu to, co nám Jonáš odvykládá). Že pak nemá cenu chodit na samotnou hodinu? Omyl. Jak má Jonáš ve zvyku, stejně se vždycky mluví úplně o něčem jiném než bych čekala. Jestli je to přínosem, to je otázka. Abych se vrátila k testíkům - když napíšem 4 ze 6 správně, závěrečnej test by měl být jednodušší. Moje skóre: 3:0 pro mě, aneb ještě jeden a mám to v kapse (prozatím). Fonetický přepis je pro mě však stále velkou neznámou; to je pravidlo sem, pravidlo tam a já pak jen zírám. Kor ty samohlásky jsou děs X_x Ale snažím se, každý týden vypracovávám zadaných 20-30 otázek a skripta čtu nejmíň na čtyřikrát.
Ještě ve zkratce: konverzace je furt děs, PC3 - anglická gramatika mi připomíná středoškolskou ájinu (a ta byla fajn!) a v souboji úterní morfa vs. čtvrteční morfa vítězí ta čtvrteční (néé, nemá to nic společného s tím, že na úterý se chystá zkoušení a já na zadaný text ještě ani nekoukla... ;-)
A konečně - JCéčka. No, to je děs.
Ne že by se něco změnilo - všechno je při starym, jen... Jen prostě to tempo nějak přestávám stíhat. Momentálně jsem se sekla lekci pozadu a nemůžu to dohnat. Teď o víkendu jsem nad tím seděla, večer se jdu zeptat T-Sal na překlad jedné věty v domácím úkolu a zjistím, že moje znalosti jsou furt nulové. Po dvou dnech zírání do skript! To snad ani není možný. Kdybych se neznala, tak řeknu, že se prostě neumim učit, ale to není ten případ. V hlavě tu teoretickou rovinu mám - ale nejde ani použít a vlastně se mi ani nevybaví, dokud na ty gramatický poučky nezírám znova. Tak hell už ale! Přece jsem nedošla až do stádia, kdy W-sensei místo svých motivačních proslovů trousí poznámky o tom, ať vydržíme, že to zvládneme, abych to teďka zabalila. Zítra se ukáže - jestli ten minitestík nenapíšu... tak se budu hodně vztekat, dost depkařit, a pravděpodobně i víc učit. Tak to možná není zas tak špatnej nápad... (ale jak se znám, tak pro samý depkaření už nebudu mít čas ani sílu se učit)
Tak mi, prosím, popřejte hodně zdaru a já se jdu zas ponořit do pasiva, potenciálu, kauzativa a kauzativa-pasiva.
(btw Ano, B-T je vliv T-Sal; dejte si na ní pozor, jinak taky skončíte u sledování celého koncertu místo původně myšleného pětiminutového juknutí) XD

To zatracený jaro už je tu zas

Tak nám přišlo jaro, sníh roztál, řeky se rozvodnily, rozpršelo se a nálada šla rapidně dolu, neboť nastalo období depkaření. Depkaří všichni - šprti, flákači i pohodáři. Že vy nedepkaříte? Tak to jste asi už mrtví...
To by snad ani nebylo jaro, abych nedepkařila - už několik let se při prvních známkách jara ozve zapomenutá část mého já, která je po většinu roku hezky na uzdě. A začne zas tu svoji litanii: Stejně jsi k ničemu. Bez tebe by všem bylo líp. Ani kamarádky se s tebou nechtěj bavit, vidíš? Radši někam zalez a dej všem pokoj...
Chvilku se pokouším bránit (Nemáš pravdu, já nejsem k ničemu, jsem dobrá v tom co dělám a baví mě to, vůbec nikomu nevadím), ale většinou to nemá cenu. Dřív nebo později - spíš dřív než-li později - to vzdám a nechám ten přesvědčivej hlas v hlavě, aby mi šeptal co se mu zachce. Začnu si říkat, že to všechno je nejspíš pravda, že nic nedokážu, že jsem na obtíž a bylo by líp, kdybych zmizela. Nálada jde k bodu mrazu, chuť něco dělat taktéž, a tak se není čemu divit, že školní výsledky jdou rapidně dolů, což se stává dalším argumentem: Ani to učení ti nejde, jseš prostě blbá, tak toho nech a neotravuj ty, kteří se snaží něco naučit...

Nemám náladu odepisovat na mejly,
nemám náladu se učit ty zatracený znaky,
nemám náladu lámat si jazyk u slov typu hatarakarenakatta,
nemám náladu na fonetiku,
nemám náladu číst doujinshi ani fanfiction
a už vůbec nemám náladu psát na blog o tom, jak nemám náladu.

Šla bych si lehnout, kdybych pak ovšem nemusela dvě hodiny koukat do stropu a snažit se odehnat všechny ty depresivní myšlenky jak si za pár měsíců budu muset jít hledat práci, jak zklamu mámu, jak zklamu sebe a jak všem potvrdím, že jsem k ničemu. Chce se mi prostě vypnout mozek a čekat až to přejde. Jestli to přejde... 

Znovu v plné polní

Uf, první týden letního semestru za mnou. A po celou dobu sněžilo...
Marně vzpomínám, jestli jsem byla takhle unavená i po prvním týdnu předchozího semestru - asi ne. No každopádně teď jsem na odpis. Takže až se proti vám pošine zombie s hnědou čepicí s třásničkama, tak to jsem prosím já (nezabíjejte mě, děkuji).
Jako obvykle, týden začal v pondělí (dejte vědět, jestli to někde jinde bylo jinak, ráda se přiučím) dvouhodinovkou úvodu do lingvistiky, což je hnusně těžkej předmět, kde při zápočtovým testu zbyde něco přes půlku lidí na opravný termín (a z toho dost i na ten druhý). Jelikož ještě teď zápasim s úvodem do jazyka, nevidím to růžově. Co se dá dělat, někdo to schytat musí. Ne, nestěžuju si, jen je mi líto, že tak přijdu o Úvod do hospodářského zeměpisu a dějin Japonska, který je ve stejnou dobu. Kdyby alespoň existovaly skripta...
A hned potom mám dvouhodinovku japiny. A už zase jedeme rychlostí lekce na týden. Ono se to nezdá jako moc, ale dvě strány gramatiky zaberou dost času než si to člověk zažije.
Po těchhle dvou hodinách jsem vyřízená.
A to je teprv pondělí.
Úterý začíná taky moc hezky - konverzace *kyselý škleb*, pak Morfologie, jejíž náplň je mi stále častečnou záhadou, ale zadaný úkol jsem pochytila: vybrat si 50 stránek anglický knihy napsaný po roce 1900, naučit se je přečíst, přeložit a vůbec dokonale znát... Mám v plánu při nejbližší příležitosti čapnout Kinga, na kterýho se mi doma práší, ale ten dokáže být dost těžkej, když chce. Hm, to bude zase zábavnej příští víkend... No a nakonce béčkové How to Read, kde se kupodivu čtou povídky, mluví se o nich atd.
Středa je dost divnej den. Ráno od 8 mám Fonologii a Fonetiku, která se zatím tedy kvůli nedostatku vybavení nekonala a byla jen úvodní hodina, kde jsme si vyslechli ódu na učebnici a šli pryč XD To se mi taky kryje, tentokrát se Znakovými cvičeními. Naštěstí jsme dostali povoleno nechodit na ně, za předpokladu, že v konečném testu budeme mít okolo 90% (číslo se průběžně mění podle nálady Hiroty-sensei). Tak tomu říkám utopie...
Potom následují British Studies a pak dlouho, dlóóóuho nic. A v 16:45 zase cvika s naším milým W-senseiem :3
Ve čtvrtek zas ta morfologie *otrávený výraz* a cvika potřetí ^_^
Pátek ve znamení PC3 - Anglická gramatika. To ještě úplně nevím, jak bude probíhat, nicméně jsem dneska s překvapením zjistila, že se ode mě příští pátek očekává, že budu mluvit. Anglicky. Nahlas.... Už jsem se zmiňovala o šílenosti takového nápadu?
Shrnuto, podtrženo, tak moc toho zase není, ale jsem k smrti vyčerpaná. Asi to má co dělat s tím, že se u mně projevila jakási podivná nespavost - v noci nemůžu usnout, i když doslova padám a oči mě šíleně pálí a ráno se budím v 7 sama od sebe, i když budík mám až na 8:15... Dneska se toho zkusím zbavit - ještě tu mám od jara nějaký prášky na spaní, snad zaberou, protože takhle to dál nejde.
Jo, a abych doplnila informace: Úvod do jazyka a literky od japiny jsem dala za 1, ale zkoušku z Úvodu do jazyka od Černého jsem nedala a půjdu v březnu znova... prostě ústní zkoušení a já jsme odvěcí nepřátelé a asi to tak už zůstane...

Úspěšně válčím

Válka č. 1 - Stag
Ti šťastnější z vás ho neznají - vy děkujte všem bohům, že jste byli ušetřeni. Vy ostatní - upřímnou soustrast.
Minulý čtvrtek se totiž konal předzápis na předměty a já si znovu uvědomila, jak tenhle portál nenávidím.
V 7:59 všechno v pohodě.
V 8:00 Stag padnul.
Jenže já byla připravená a měla otevřené staré rozhraní, které je mnohem, MNOHEM rychlejší, takže jsem si stačila ukořistit Béčkový předmět od angliny, který jsem chtěla *je na sebe pyšná* Bohužel jsem takové štěstí neměla u Céčkového předmětu od japiny, který se vůbec neotevřel... A teď jsem v 8:25 byla postavena před ten neřešitelný problém najít narychlo Céčkový předmět za minimálně dva kredity aby se mi nekryl s ničím jiným, byl vcelku jednoduchý a nekončil zkouškou.
Věřte mi, že jsem vyzkoušela všechno včetně První pomoci, Geologie Olomoucka v terénu, Základy Astronomie, Ochrana ovzduší, Sebepoznávání a cesta k duševnímu zdraví a dokonce něco s názvem "Poezie v meandrech doby a v zajetí tvaru" XD
Všechno marné, přeci jen jsem skončila s Úvodem do lingvistiky, kterého se bojim, kvůli dnešku už tuplem... Ale pro jistotu jsem si zapsala i Praktická cvičení z tvarosloví a Syntax od katedry bohemistiky (ona i ta morfologie vypadala zajímavě, ale je tam zapsaná jen jedna holka z magisterskýho, což mě trochu odrazuje).
Takže další boj s tímhle prokletým Stagem mám za sebou a patřím k těm šťastnějším (zaplať pánbůh za to).


Válka č. 2 - Úvod do jazyka
Tuhle bitvu jsem ale prohrála na plné čáře.
Učila jsem se. Vážně (už jste mě někdy viděli se neučit?). Celý týden. Jenže šlo o ústní zkoušení a tady je veškerá příprava marná.
Prostě jsem neřekla ani ťuk.
Zase.
Nechápu, proč se mi to stává, ale u každého zkoušení najednou okno velikosti výkladní skříně. To prostě nejde "něco vymyslet", jak mi vždycky radili. Takže po minutě mi bylo jasný, že tohle je ztráta času. Vyučující to musel vidět taky, ale snažil se, za což jsem mu zpětně vděčná, ale v tu chvíli se mi chtělo zaječet, ať už mi dá pokoj, že nic nevím.
Nedokážete si představit, jak příšerně se za sebe stydím.
Nejhorší na tom ale je, že on mi tu trojku fakt dal. Nevim, jestli mě měl plný zuby a radši se mě zbavil, aby mě příští pondělí už nemusel vidět, nebo mu to bylo jedno (i když on to není ten typ, aby mu bylo jedno, že tu studují naprostí pitomci). Bohužel je to to nejhorší možné řešení - i když bych si mohla říct "kašlu na to, mám to za sebou", trápí mě, že tím, že mě všichni raději nechaj prolízt, se nikdy nic nenaučim - možná by mě to přimělo něco se sebou udělat...anebo by mě to jen vystresovalo a já už bych neudělala lautr nic. Netuším...
Ale je mi mizerně a nebýt japiny, asi bych ztratila motivaci v tom pokračovat. Jenže japina mě baví a nehodlám se jí dobrovolně vzdát, ani kvůli Watanabeho motivačním proslovům, a už tuplem ne kvůli zatracenýmu zkoušení z ájiny.
Jenže představa, že se ještě někdy ukážu před Jonášem, mě vyloženě děsí. A to ho mám v letňáku na Fonetiku/fonologii a Úvod do lingvistiky, kvůli kterýmu jsem uzavřela dohodu s T-Sal, že za mě bude chodit na Úvod do hospodářského zeměpisu...
Naučte mě někdo mluvit u zkoušení, prosím...

Jak to se mnou momentálně vypadá

Dneska to vezmu metodou žaves, jelikož za a) nemám čas a za b) ještě mi zbývají dva díly Zettai Kareshi :-P
1. Zpětně všem přeji vše nej do nového roku a ať se Vám vše daří.

2. Zkouškový už je někde v polovině (nebo spíš lehce za půlkou), takže se můžu pochlubit úspěšným zvládnutím znaků, konverzace (!) (ale ta byla snadná, dokonce i pro mě), úvodu do literatury od ájiny, překladatelskýho semináře (!!) a - fanfáry prosím - JAPINY! (z tý jsem šťastná jak blecha a kudy chodim se uculuju jak magor)

3. Z toho všeho mám ale jen dva zápočty zapsaný v indexu, a to překladatelský seminář (Hýsek to dal Nině a mně napoprvé!!) a japonský jazykový cvičení (s Ninou jsme si řekly, když už, tak už a šly jsme; bohužel jsem musela jít první, takže moje vysvětlení, proč tam vlastně jsme, jsem sotva slyšela já, natož pak W-sensei - jsem byla nervóznější než u Hýska a klepaly se mi nohy, i když už jsem ten test měla dávno napsanej a zápočet tudíž jistej - ale teď už konečně vím, jakýma znakama se vlastně píše :-)

4. Byla jsem svědkem T-Salina prvního pokusu o vaření! A - světe div se - bylo to dobrý! XD (abyste rozuměli - menzu jsem viděla akorát zvenku a jsem schopná jíst jedno jídlo, který si navíc ještě přivezu z domova, celý dva týdny a T-sal si ze mě pořád dělá srandu, že jím zelený chleby...ale když oni jsou docela i jedlý...XD) Jinými slovy - snim všechno, co mi kdo dá - a T-Sal byla tak laskavá a vařila pro mě! No není ona úžasná? *padá na kolena a líbá jí ruce* XD (btw, T-Sal, to jablko z ledničky jsem vyhodila! XD)

5. Konečně jsem si vyzkoušela DDRko. ...a je to tak návykový, jak všichni říkají XD
Tak, a na víc si momentálně nevzpomenu. Až bude zas čas a hlavně bude co psát, zase se ozvu. Tak se zatím všichni mějte a držte mi palce, ať dám příští pondělí Jonáše :-)