nálada: zastřelte mě někdo; co poslouchám: Buck-Tick - Memento Mori
...
Čím to, že mám vždycky chuť něco napsat, ale jakmile k tomu sednu, mám v hlavě prázdno? Přitom je spousta věcí, který bych chtěla napsat - dostat je ze sebe. A nic.
Dobře, začnu tedy něčím neutrálním: konečně mám uzavřený zimní semestr. Ve čtvrtek jsem se doplahočila na zkoušku z Úvodu do jazyka a dala ji na dvojku (poděkování všem andělům strážným a božstvům, co stáli při mně). Jen tak pro zajímavost, zase jsem dostala otázku generativní gramatika. Moje aura asi prostě na zkoušející ječí Zeptej se na generativní gramatiku, protože jinak to nechápu *pokrčí rameny*.
Ale vypadá to, že to je tak jediný úspěch posledních dnů/týdnů. Znaky se (celkem úspěšně) svým množstvím pokoušejí zlomit moji vůli. Sice nechodím na hodiny (ve stejnou dobu mám fonetiku, jak jsem se už jednou zmiňovala), ale držím se učebního plánu, odevzdávám všechny zadané úkoly a ještě k tomu i cvičně psané znaky, aby mi Hirota-sensei když tak opravila, co dělám špatně (což zatím neudělala i přes to, že většinou píšu pro jistotu několik verzí téhož znaku, abych zjistila, co ještě projde a co už ne - jak má potom člověk vědět, jak to psát?!) - by mě zajímalo, jestli na to vůbec koukne, než mi tam prskne razítko. Tak mi nezbývá, než se pokoušet přimět našeho druhého vyučujícího k něčemu podobnému v úkolech na jazyková cvičení (zatím také bez úspěchu). Jak já ten závěrečnej test ze znaků napíšu na 90% je mi záhadou...
Než se pustím do samotných JCéček, zabrousím do fonetiky. Stále si nejsem jistá, jestli ten předmět budu zbožňovat nebo nenávidět. Každý druhý týden píšeme minitestíky na kapitolu, kterou budeme v hodině probírat (takže se vlastně učíme dopředu to, co nám Jonáš odvykládá). Že pak nemá cenu chodit na samotnou hodinu? Omyl. Jak má Jonáš ve zvyku, stejně se vždycky mluví úplně o něčem jiném než bych čekala. Jestli je to přínosem, to je otázka. Abych se vrátila k testíkům - když napíšem 4 ze 6 správně, závěrečnej test by měl být jednodušší. Moje skóre: 3:0 pro mě, aneb ještě jeden a mám to v kapse (prozatím). Fonetický přepis je pro mě však stále velkou neznámou; to je pravidlo sem, pravidlo tam a já pak jen zírám. Kor ty samohlásky jsou děs X_x Ale snažím se, každý týden vypracovávám zadaných 20-30 otázek a skripta čtu nejmíň na čtyřikrát.
Ještě ve zkratce: konverzace je furt děs, PC3 - anglická gramatika mi připomíná středoškolskou ájinu (a ta byla fajn!) a v souboji úterní morfa vs. čtvrteční morfa vítězí ta čtvrteční (néé, nemá to nic společného s tím, že na úterý se chystá zkoušení a já na zadaný text ještě ani nekoukla... ;-)
A konečně - JCéčka. No, to je děs.
Ne že by se něco změnilo - všechno je při starym, jen... Jen prostě to tempo nějak přestávám stíhat. Momentálně jsem se sekla lekci pozadu a nemůžu to dohnat. Teď o víkendu jsem nad tím seděla, večer se jdu zeptat T-Sal na překlad jedné věty v domácím úkolu a zjistím, že moje znalosti jsou furt nulové. Po dvou dnech zírání do skript! To snad ani není možný. Kdybych se neznala, tak řeknu, že se prostě neumim učit, ale to není ten případ. V hlavě tu teoretickou rovinu mám - ale nejde ani použít a vlastně se mi ani nevybaví, dokud na ty gramatický poučky nezírám znova. Tak hell už ale! Přece jsem nedošla až do stádia, kdy W-sensei místo svých motivačních proslovů trousí poznámky o tom, ať vydržíme, že to zvládneme, abych to teďka zabalila. Zítra se ukáže - jestli ten minitestík nenapíšu... tak se budu hodně vztekat, dost depkařit, a pravděpodobně i víc učit. Tak to možná není zas tak špatnej nápad... (ale jak se znám, tak pro samý depkaření už nebudu mít čas ani sílu se učit)
Tak mi, prosím, popřejte hodně zdaru a já se jdu zas ponořit do pasiva, potenciálu, kauzativa a kauzativa-pasiva.
(btw Ano, B-T je vliv T-Sal; dejte si na ní pozor, jinak taky skončíte u sledování celého koncertu místo původně myšleného pětiminutového juknutí) XD