Otaku u nás ve škole?!

nálada: co poslouchám: Gotta knock a little harder - Cowboy Bebop OST

Dnešek probíhal kupodivu velmi podobně jako včerejšek s tím rozdílem, že jsme na kafe šly ještě se Šári a hospoda se nekonala. Ale to není to nejpodstatnější z dneška.
Se třídou a s druhou D jsme byli na Portheimce na takový minipřednášce o překladatelství. Přednášející, profesorka z literární akademie, se nás zeptala, kdo má zkušenosti s překládáním. Já se ke svejm pokusům nepřiznala, nějaká dívčina v první řadě však ano. Na otázku co překládala, odpověděla "takovej komiks". Všecky alarmy mi v hlavě spustily pořádnej brajgl. Ono když se řekne komiks, tak si pod tím okamžitě představim mangu. Jenže já stále žila v domnění, že u nás na škole žádnej blázen do anime či mangy není, protože prostě nikdo nereagoval na vzkazy na lavicích, které si vždycky čmářu, když se nudim. Když jsem jednou někam napsala sloku písničky od linkinů, další tejden byla lavice popsaná texty a iniciálami LP. Když jsem zas napsala jméno Takeshiho Kaneshira, nějaká dívčina se ozvala s tim, že ho prostě miluje a asi měsíc jsme si takhle dopisovaly. Ale s tímhle jsem neměla štěstí.
Celou dobu mi teda vrtalo hlavou, jestlipak tahle "Markéta Nevimjakdál" je taky fanda. Nejspíš jsem tim lezla Šári krkem, protože ta se pak prostě sebrala a šla se jí zeptat. A ono jo! Dívčina přiznala, že tím "komiksem" opravdu myslela mangu. Dokonce Loveless. Já vim, vypadá to nedůležitě, ale jakmile objevím někoho, kdo má stejný zájmy, vždycky mě to hrozně ohromí a rozveselí.
Po příchodu domů jsem jukla na mangacesky.wz.cz v domnění, že tam určitě bude, jenže ejhle - ono nic. Po menšim průzkumu jsem žádnej českej překlad Loveless nenašla.
Ale i tak jsem ráda, že jsem objevila nějakýho toho cvoka u nás na škole :-)

Konečně jsem zas vytáhla paty z domu

nálada:  co poslouchám: L's theme B

Už se vám stalo, že jste přišli do školy a tam nikdo?
Dneska ráno jsem totálně nic nestíhala, na autobus jsem běžela, metro mi ujelo... Připadalo mi trošku divný, že směrem k naší škole skoro nikdo nejde, ale říkala jsem si, že ještě spim, tak se mi to zdá. Jenže ani ve škole nikdo nebyl. Třídy prázdný, učitelů pomálu. Na nástěnce bylo u naší třídy napsáno mimoškolní akce. No bezva. Tak volám Naty, co se jako děje, a ona že máme sraz až v devět na zastávce tramvaje. Nevadí, hodinu jsem strávila na školních kompech, a teprve pak se vydala zpátky k metru, u kterého je tramvajová zastávka. A tam zase nikdo!
Nakonec se tedy objevili, Naty snad jako poslední. Vyrazili jsme na Mrázovku, i když to vypadalo, že bude lejt. Nelilo, což bylo jedině dobře. Při čekání na třídní profesorku si šla elita třídy hrát beach volejbal a spolek milovníků fantasy trénoval. Zbytek holek (mezi nimi i já) dělal čumily, což nám šlo perfektně. Kluci se oblíkli do úžasnejch oblečků, vzali po domácku vyrobené meče a mlátili se hlava nehlava. Naty si zatím našla luk a šípy s molitanovými konci a začala se učit střílet, což jí ze začátku vůbec nešlo, ke konci se ale rozhodně zlepšila - šíp odletěl asi metr a půl daleko XD (btw já na tom byla jen kapánek líp - dva a půl metru^^)
Profesorka nikdy nedorazila, takže jsme se po nějakých dvou hodinách sebrali a odešli. Říkala jsem si, že ten den teda dost rychle skončil a že už zase pojedu domů. Jo, tůdle. Odtáhla jsem Naty na kafe, kde jsme strávily dost dlouhou dobu povídáním, a to především o výletě naší třídní elity na spolužákovu chatu, kam Naty jela; já to privilegium neměla. Když jsme to po nějaké době zabalily, znova jsem si začla říkat, že to bylo nějaký krátký, ale to už mě Naty táhla do H&M, kde viděla slevy. Ono ostatně kdekoliv bylo napsáno slevy, tam jsme vlezly. Pak jsem ji zatáhla do knihkupectví, kde jsme narazily na Adama, což je náš spolužák. Ten hledal nějakou vhodnou knihu k narozeninám jiného našeho spolužáka, a protože ji v tom knihkupectví nenašel, zatáhl nás do jiného. A zatímco tam Naty s Adamem hledali bůhví co, já narazila na Deník pána démonů, od kterého jsem se nechtěla ani hnout, dokud mě neodtáhli pryč.
Pak Naty zavelela, že nám musí ukázat "kurevský boty", a zatáhla nás do obuvy, kde si zkoušela jasně červený botky na podpatku, ze kterejch jí lezly příliš dlouhý ukazováčky XD. Asi dvacetkrát se nás ptala, jestli jsou pěkný, a když jsme jí to konečně odkejvali, zase si je zula a vyrazili jsme do hospody. Naty sice tvrdila, že je od rána abstinent, ve vypití půllitru piva jí to ovšem nezabránilo. Spíš to vypadalo, že jedinej abstinent jsem tam já, protože pivo nepiju. A zase jsme se zakecali. Nikdy bych nečekala, že se s Adamem dá tak skvěle bavit. Uteklo to celý hrozně rychle a najedou koukám - ono půl třetí. Tak jsme se teda zvedli. Natálii ovšem to pivo nějak vlezlo do hlavy (nebo že by to bylo to frappé?), takže jsem s ní jela na Florenc, a pak céčkem až na Kačerov, odkud se sice dostanu domů, ale je to docela zajížďka. Domů jsem se dostala někdy po půl čtvrtý. Což je fajn, protože jsem furt měla strach, že ten den bude hrozně krátkej a já nebudu mít do čeho píchnout.