co poslouchám: Gackt - VanillaČas vánoční, samá radost, pohoda... jj, to by bylo moc pěkný. Kdyby to ovšem tak skutečně bylo. I když odhlédnu od předvánočního shonu, pořád zbývá ten povánoční. Návštěvy babiček, děděčků, strýčků, tetiček, bratranců ze čtvrtého kolena... Jen dojíte bramborový salát, už se nasedá do auta (v horším případě autobusu, či dokonce snad musíte po svých), které vás odveze nejméně přes půl republiky, kde vás čeká někdo, na koho se musíte usmívat a kdo vás zahltí otázkami jestli už máte chlapce (popřípadě dívku) či zda už víte kam na školu (a samozřejmě neopomenou být nápomocni svojí radou, že ekonomické vzdělání je nejlepší krok k zajištěné budoucnosti). Naservírují před vás ohromný tác s cukrovím, i když vám se už samým cukrem kazí jindy tak pečlivě udržované zuby, nebo ještě lépe chlebíčky s - moment překvapení - bramborovým salátem. No páni, tak to jste rozhodně nečekali!
Pak začnou obvyklé stížnosti, že zdravíčko už není to, co bývalo, kolena se nechtějí ohýbat, záda pobolívají, a když se pohne rukou, asi takhle, tak z lokte vystřeluje bolest do celé ruky. A jak tak posloucháte o všech nemocech, co vaše příbuzné postihly, začnete se pomalu obávat té občasné bolesti na palci u nohy (to přece nemůže být jen zarůstající nehet, i když na něj trpíte). Později se při povídání dostane i na všetečné sousedy, kteří slídí kolem, aby měli co nejvíce drbů na rozdávání, přičemž vás tetička ujistí, že takové chování je pod její úroveň. A za deset minut už posloucháte, jak si ta stará paní z druhého patra musela den před Vánocemi dojet pro manžela do hospody, který se příšerně opil a pustil se do nesmyslné rvačky se svým spolupracovníkem.
Postupně přestanete vnímat čas, pak i to, o čem se mluví, a nakonec se letargie rozšíří i na vnímání okolí. Jestli máte jen jedny příbuzné, kteří vás takhle zahrnují svojí starostlivou péčí, pak jsme na tom stejně; máte-li jich však více a celé svátky jen jezdíte od tetiček k babičkám, potom Vám přeji místo pohody spíše pevné nervy.
No comments:
Post a Comment