Středa, ta zatracená středa

nálada:   co poslouchám: Sukisyo - White Flower Truth Fall

Ačkoliv jsme dneska měli nejméně hodin z celého týdne (4!), cítím se jak kdybych tam seděla půlku mládí. Už předposlední hodinu při češtině nás tam většina polehávala a ani se nějak zvlášť nepsaly poznámky. No, nemám tucha, co budu říkat zejtra, když máme 8 hodin...
Ale o škole psát nechci. Všimli jste si někdy v metru těch žlutejch kačenek? Většinou jsou na místech, kde se k nim tak snadno nedostanete, a proto si nejspíš nevšimnete toho mrňavýho nápisu. Ale my se Shari byly šikovný a na Hájích jsme jedny tyhle žlutý potvůrky našly dost blízko na to, abychom ten nápis přečetly. Naprosto překvapivě to byla internetová adresa. Takže jsem to dneska zkoukla, a přitom jsem si vzpomněla, že už jsem o tomhle druhu umění tzv. Street artu už někde četla. Myslim, že to bylo v Reflexu, ale ruku do ohně za to nedám. Pod pojmem street art si asi většina lidí představí graffitti a takový ty tagy. Pokud jako já jezdíte okolo baranďáku, tak víte, co tím myslím. Ale tohle je kapku něco jinýho. Graffitti jsou především o zviditelnění vlastního pseudonymu a jen málo z nich je skutečným uměním, které vás zaujme. Street art v podobě plakátů, samolepek a nebo již zmíněných kačenek je opravdu jen o tom trošku zesvětlit tu každodenní šedivost a prosvětlit tuhle betonovou džungli, v který žijem. Podpis je až na druhém místě, což, pokud jste se taky snažili rozluštit ten nápis na kačenkách, můžete potvrdit. Nejsem na tohle žádnej odborník a vlastně o tom vim velký kulový, takže radši jukněte na stránky www.pasofec.tym.cz, kde vám to autor vysvětlí o něco lépe :-)
A druhý téma dnes bude anime s názvem Boku no Pico. Když jsem se zmínila kamarádce o tomhle yaoi prvně, prohlásila něco ve smyslu, že 'pico' znamená 'malý'. Po zkouknutí jí musím dát za pravdu. Téměř celý OVÁčko na mě moje svědomí ječelo, že jestli někdo zjistí, že mám tohle v kompu, tak mě asi zavřou za dětskou pornografii. Ať jsem se snažila jak jsem se snažila, hlavní hrdina Pico nevypadal na víc než 10 let, popřípadě 12, když byl vidět zezadu. A k tomu ten nepřekonatelný pocit, že tenhle klučina vypadá jako holka, k čemuž přispíval(a) i seiyuu...
Někde na fóru jsem četla příspěvěk, mám takovej pocit, že byl od Ketty, ale s jistotou vám to nepovim, že Aki-chan z espéčka by se za to styděl. Víte, že bych se mu ani nedivila? Cenzurovaná verze je přeci jen cenzurovaná verze, ale tohle byl fakt nářez, nemluvě o množství tělních tekutin (chudák Tamotsu, úplně ho lituju, že musel čistit to auto). Ještě před nedávnem jsem si myslela, že už mě nic nedokáže tolik překvapit, což jsem se teda byla vedle jak ta jedle. Bejt to necenzurovaný, asi by mi vypadly oči... Ale shota fakt není můj šálek čaje, takže jednou zkouknout a dost.

Zastřelte mě někdo; sice vám už nestihnu poděkovat, ale usnadníte mi život

nálada:   co poslouchám: An Cafe - GO GO GO!

Stalo se vám někdy, že jste si říkali, jestli vlastně chodíte na tu správnou školu? Nemá to nic společného s tím, že byste třeba radši na zdrávku a oni vás drží na průmyslovce. Teď mám na mysli, jestli jste si říkali, že tahle škola je na vás moc náročná. Učitelé po vás chtěj skvělý znalosti fyziky, zatímco vy se spokojíte s tim, že zmáčknete na compu tlačítko Power a ono se to rozjede. Na druhou stranu ovšem nemáte tak špatný známky, abyste propadali, to ne. Jen se prostě plácáte v tom průměru a přitom víte, že na to stejně nemáte, ale že vás z nějakého totálně neznámého důvodu nenechají propadnout. Cítili jste někdy něco podobnýho?
Protože já si tohle říkám alespoň jednou tejdně. Vim, že na tu školu nemám, ale okolí jen vrtí hlavou a myslí si, že mám jen nějakou přechodnou depku. Ale není to, že tyhle pocity trvaj už třetim rokem, jakýmsi důkazem, že opravdu nejde jen o nějaký můj rozmar? Ani mi nejde o to, že když nemůžu bejt nejlepší tady, tak chci někam, kde to půjde. Nemyslím si, že by takový místo existovalo, jen tak mimochodem.
Není ve třeťáku už kapku pozdě takhle uvažovat? Nedokážu si představit, že bych přešla na jinou školu; teď, v půlce střední by to byla asi pitomost. Na druhou stranu vidim, jak v tom učení plavu. A není o žádná klidná hladina; vlny jsou to občas vysoký jak barák a potápěj mě. A já ani nejsem dost dobrá, abych pod tou pitomou hladinou už zůstala. Plácám se v tom moři, jako bych si snad myslela, že se dokážu zachránit. Nejsem naivní?
Ať je to jakkoliv, fakt, že španělština klesla v oblíbenosti na úroveň konverzace, hovoří za vše. Pro ty, co nechápou: konverzace je zatím ten nejhorší druh mučení, který lidská rasa vytvořila. Alespoň pro mě. Na netu to nejde poznat, ale já nepatřim zrovna k nejukecanějším lidem na zemi - co na zemi? ani v našem bytě! - a nedokážu se přinutit pronést víc jak dvě věty. Tímhle nemíním jen tu zpropadenou angličtinu, ale i češtinu a o španělštině ani nemluvim. V tý nejsem schopna dát větu dohromady, natož abych jí řekla. A často se mi taky stává, že se zarazim, zmlknu a už ze mě nikdo nic nevypáčí. Jako bych oněměla. V těhlech chvílích bych vám nejspíš neřekla ani jak se jmenuju. To se mi stalo dneska. Ani nevíte, jak jsem za to na sebe naštvaná, takže není divu, že už mám na zápěstí zas dvě nový říznutí. Kdyby mě to tak aspoň naučilo, že mlčet se nemá...

...

nálada:   co poslouchám: Get Backers - Namida no Hurricane

Tak jo, první den školy za mnou. A ani to nebolelo. Nevim, jestli jsem byla nervózní nebo nadšená, ale celou noc jsem nedokázala usnout, takže jsem asi ve dvě ráno vzdala marný pokusy o sebeunavení a šla jsem si skládat origami. Asi za půl hodiny mi ale došel papír, tak jsem šmátla po knize a do čtyř četla. Ne že by mi to v mém usilí usnout pomohlo...
Ve škole všechno v poklidu, akorát jsem nevěřícně jukala na rozvrh, podle kterého budu mít na tělocvik profesora Moravce, což mě opravdu VELMI potěšilo (doufám, že jste v předchozí větě postřehli ten sarkasmus, že ano?). Ale já mám plán! Já se přihlásim ještě na jeden seminář a svým neodolatelným šarmem se pokusím přesvědčit ředitelku, že bez toho jejího semináře prostě nemůžu žít, a prohodila bych si tělocvik s druhou skupinou. To je sice tzv. "noční" - asi do půl pátý nebo tak - ale radši chodit domů rovnou na večeři, než mít na tělocvik jeho...
btw. Nevim, jestli chodíte na stránky manga.cz nebo ne (já osobně tam zaletim tak dvakrát za rok a tim to pro mě hasne), ale tenhle článek vám doporučuju si přečíst ;-)