Další depka...?

nálada:   co poslouchám: Gravitation 1 Audio comics

Dneska mi napsala jedna moje kámoška, s kterou jsem se už asi dva roky neviděla, protože po devítce se odstěhovala do Brna. Ze začátku jsme si psaly dopisy, ale vždyť to znáte. Nějak to ustalo (přiznávám, z mé strany). No a tahle holčina, jak si jí pamatuju, vždycky byla moc hezká a milá, ale dost zakřiknutá. Možná i díky tomu, že jejím rodičům se nějak rozpadlo manželství, pak následoval rozvod... Pamatuju si, že když nám to na chatě jedný naší kamarádky říkala, brečela. Všechny jsme to tak nějak chápaly. Já žiju jenom s matkou, Katka, který patřila ta chata, už má za sebou taky rozvod rodičů, jenom Kristýna má rodinu jakž takž v pohodě.
A kdyby mi jeden spolužák nenapsal, že byla založena naše třída na spolužácích, asi bych už Domče nikdy nenapsala. Ale to se nestalo, a já ji zase po dlouhý době viděla (jen internetově). Hodně se změnila. Zkrásněla. Úplně jsem nestačila zírat. I přes to, že je starší pouze o pár měsíců, vypadá jako opravdová dáma. Pak jsem si ještě našla její fotky na Líbimseti.cz. Člověk by nevěřil, kolik o něm taková fotka může vypovědět. Nejen že jsem konečně poznala všechny její bratrance a sestřenice (a že jich je^^), ale i jejího malýho brášku, spolužačky, přítele. Napsala jsem jí mejla a ona mi dneska odepsala. I tón jejího mejlu je veselejší, než jak si ho naposledy pamatuju. Asi se její život vážně vrátil do té lepší půlky, takže může bejt zas veselá, protože to jí sluší mnohem víc než ty smutný psí oči. Jsem fakt ráda.
Jenže...(všude musí být nějaký jenže, ne?). Když jsem tak četla o jejím životě a prohlížela si ty její fotky, nějak mi došlo, že tahle pěkná holka není ta Dominika, kterou já znám. Tahle Dominika má hromadu přátel, který ji mají fakt rádi, kluka (o kterym nemůžu nic říct, protože o něm nic nevim), spoustu zájmů, jasný cíl (chce bejt právnička! Domča! :-) ... No a tady mám pocit, že jsem její přesnej opak. Když ona je ta veselá holčina, já se zase plácám v depkách. Zatímco ona má okolo sebe kopu lidí, já se stahuju do ústraní ke svýmu kompu. Jak může mezi námi být takový rozdíl? Ale nejen mezi námi dvěma. Každej, koho znám, má svůj osobní život. Chodí na kroužky, mají nějakej talent, kterej rozvíjejí, mají přátele, s kterými tráví odpoledne. Nemůžu říct, že já svůj "druhej" život nemám. Ale je jím počítač. Stále víc se děsim toho, jak moc času tu prosedim před monitorem. Jako by pro mě okolní svět neexistoval. Kdyby nebylo školy, nejspíš bych nevytáhla paty z domu.
Na druhou stranu (vše má druhou stranu, ne?) mě to tu baví. A můžu se vykašlat na to, jestli se to někomu nezdá. Ale divný nejsou oni. Jsem to já...