...

nálada:   co poslouchám: Get Backers - first opening, 1st a 2nd ending

Uf! Konečně jsem dokoukala Get Backers. Včera a dneska jsem jela GB maraton a musim říct, že to bylo chvílema fakt vyčerpávající. Jak pro mě, tak i pro mou konvici, jelikož jsem si každej druhej díl vařila kafe nebo čaj :-)
Takže v nejbližší době sem dám recenzi (hned jak uspokojim svoji potřebu najít obrázky Makubexe - já toho kluka zbožňuju!). Jinak už mám před sebou jen pár kategorií, který pořád čekají na vrácení (úplně je slyšim nervózně podupávat) a předpokládám, že bych s tim do konce prázdnim mohla bejt hotová (Yatta!).
Teď ještě zkouknout Tactics, postahovat další díly Bleach (ježiš, já se tak těšim, až to zase uvidim), stáhnout si NGE od 19 dílu dál a na Youtube juknout na Akazukin Chacha a Elfen Lied. Nekoukám na málo věcí, co? :-)
A snad se dokopu i k tý manze...
Tak jo, já se mizim dívat na United 93...(teda moje matka se jde dívat, a ta když něco řekne, tak to tak bude...:-)

Další depka...?

nálada:   co poslouchám: Gravitation 1 Audio comics

Dneska mi napsala jedna moje kámoška, s kterou jsem se už asi dva roky neviděla, protože po devítce se odstěhovala do Brna. Ze začátku jsme si psaly dopisy, ale vždyť to znáte. Nějak to ustalo (přiznávám, z mé strany). No a tahle holčina, jak si jí pamatuju, vždycky byla moc hezká a milá, ale dost zakřiknutá. Možná i díky tomu, že jejím rodičům se nějak rozpadlo manželství, pak následoval rozvod... Pamatuju si, že když nám to na chatě jedný naší kamarádky říkala, brečela. Všechny jsme to tak nějak chápaly. Já žiju jenom s matkou, Katka, který patřila ta chata, už má za sebou taky rozvod rodičů, jenom Kristýna má rodinu jakž takž v pohodě.
A kdyby mi jeden spolužák nenapsal, že byla založena naše třída na spolužácích, asi bych už Domče nikdy nenapsala. Ale to se nestalo, a já ji zase po dlouhý době viděla (jen internetově). Hodně se změnila. Zkrásněla. Úplně jsem nestačila zírat. I přes to, že je starší pouze o pár měsíců, vypadá jako opravdová dáma. Pak jsem si ještě našla její fotky na Líbimseti.cz. Člověk by nevěřil, kolik o něm taková fotka může vypovědět. Nejen že jsem konečně poznala všechny její bratrance a sestřenice (a že jich je^^), ale i jejího malýho brášku, spolužačky, přítele. Napsala jsem jí mejla a ona mi dneska odepsala. I tón jejího mejlu je veselejší, než jak si ho naposledy pamatuju. Asi se její život vážně vrátil do té lepší půlky, takže může bejt zas veselá, protože to jí sluší mnohem víc než ty smutný psí oči. Jsem fakt ráda.
Jenže...(všude musí být nějaký jenže, ne?). Když jsem tak četla o jejím životě a prohlížela si ty její fotky, nějak mi došlo, že tahle pěkná holka není ta Dominika, kterou já znám. Tahle Dominika má hromadu přátel, který ji mají fakt rádi, kluka (o kterym nemůžu nic říct, protože o něm nic nevim), spoustu zájmů, jasný cíl (chce bejt právnička! Domča! :-) ... No a tady mám pocit, že jsem její přesnej opak. Když ona je ta veselá holčina, já se zase plácám v depkách. Zatímco ona má okolo sebe kopu lidí, já se stahuju do ústraní ke svýmu kompu. Jak může mezi námi být takový rozdíl? Ale nejen mezi námi dvěma. Každej, koho znám, má svůj osobní život. Chodí na kroužky, mají nějakej talent, kterej rozvíjejí, mají přátele, s kterými tráví odpoledne. Nemůžu říct, že já svůj "druhej" život nemám. Ale je jím počítač. Stále víc se děsim toho, jak moc času tu prosedim před monitorem. Jako by pro mě okolní svět neexistoval. Kdyby nebylo školy, nejspíš bych nevytáhla paty z domu.
Na druhou stranu (vše má druhou stranu, ne?) mě to tu baví. A můžu se vykašlat na to, jestli se to někomu nezdá. Ale divný nejsou oni. Jsem to já...

Zase pátek...

nálada:   co poslouchám: Get Backers - 2nd Ending (Namida no Hurricane)

Tak dnešní večer jsem strávila na policejní stanici. Strašně zábavná budova. Měli tam takový úžasný lavice jak u zubaře až na to, že tyhle se díky nerovnosti podlahy houpaly, a celkem nový nudně dřevěný stoly. Je vidět, že na vybavení čekárny teda fakt šetřej. Kolem se pořád producíroval nějakej zadrženej cikán s poutama a po chodbě bylo slyšet cvakání psacího stroje. Naštěstí jsem vypadla asi za hodinu, takže to nakonec nebylo tak zlý. Jinak jsem tam byla kvůli nějakejm jedenácti- a dvanáctiletejm holkám, co nakradly nějaký serepetičky asi za 2000 Kč... By mě docela zajímalo, kam to schovávaj. Možná to bude znít divně, teda aspoň někomu, ale já nikdy nic neukradla. Já to ani neumim. Totiž když přijdu do krámu, tak mám vždycky pocit, že přitahuju pozornost, takže by to ani nešlo (ne, že by se mi chtělo, to teda ne).
btw teď jsem jukla z okna a strašně krásně tam září měsíc. Jukněte na něj taky :-)

...

nálada:   co poslouchám: Morning Musume - Koko ni Iruzee

Tak jsem se vrátila. Dalo by se říct, že to byl pořádně... nudnej tejden, ale zas tak strašlivý to nebylo. Celej tejden jsem v podstatě nedělala nic jinýho, než že jsem byla zalezlá v pokoji, poslouchala jsem furt dokolečka jedno cédéčko, luštila jsem sudoku a četla. To byla veškerá moje zábava + jedna návštěva nějaký mý šíleně vzdálený příbuzný, která je o rok starší. Ta mě zatáhla s jejíma kamarádama do hospody, kde si asi tři hodiny pořád vyzpěvovali Šedí muška na štěně, na štěně, na štěně, šedí muška na štěně, šedí a špí... Alespoň jsem si mohla procvičit mlčení, což mi šlo fakticky skvěle, načež mi jeden z jejích kamarádů po třech pivech řekl, že takovou holku by si chtěl vzít....:-/
Člověk by řek, že na tom venkově alespoň budou žít zdravě, ale tam pijou a kouřej už 14-ti letí kluci. Copak jsem nějaký ztělesnění slušnosti, když v 17 nekouřim ani nechlastám?!
Ačkoliv tam byla děsná nuda, nebylo do čeho píchnout a chcíp tam pes, asi jsem si odpočinula. Protože tam nebyl ani náznak počítačů a internetu. Přiznám se totiž, že jsem fakt na týhle technice závislá. Jsem schopná si v 8 ráno sednout ke kompu a vydržet tam do desíti do večera. Není to nic, na co bych mohla bejt hrdá, a to taky nejsem, ale je to tak. A tenhle týden na venkově mě přesvědčil, že existují i jiný věci. Jediný, co mi chybělo, bylo anime. Fakt. Na konci tejdne už jsem byla tak mimo, že se mi začaly vybavovat všechny možný openingy a endingy.
Zahnala jsem to tím, že jsem konečně dočetla Temnou věž. Vám povim, že jsem ten konec pěkně obrečela. A nejen konec. Ta kniha ve mně zanechala vážně dost hlubokej zážitek, ze kterýho se budu ještě pár dní vzpamatovávat. A tak když jsem nad tim přemejšlela, rozhodla jsem se, že se na tu Kareninovou vykašlu. Ano, ta zatracovaná Kareninová si už mou pozornost nezaslouží. Protože jsou dva druhy knih, co čtu. Ty první čtu pro jejich příběh a když skončí, jsem z toho mimo. A pak jsou ty knihy, které čtu jenom proto, abych věděla, jak to skončí, a vůbec mě nebaví. V tom případě nemá cenu je číst.
Teď jsem si uvědomila, že se v tomhle textu mísí spisovný a nespisovný tvary. Jako bych si někdy uvědomila, že píšu nespisovně, a honem sem kycla něco spisovnýho. To je zajímavý. I moje texty jsou rozpolcený...
Pořád si ještě nemůžu zvyknout, že jsem zpátky. Jsem z toho dost roztěkaná, že najednou už zase nemám pevnej řád a nikdo se tu kolem nepoflakuje... Musim se vzpamatovat a dát se dohromady. Člověk by fakt neřekl, jak ho jeden tejden dokáže rozhodit. Tím chci taky říct, že si momentálně absolutně nevim rady s blogem. Kristepane, já ani nejsem schopna říct, jaký anime teď stahuju a odkuď. Jako bych tu nebyla rok a ne jen tejden...
Tak jo, to stačí. Už jsem toho napsala až až...

nálada:   co poslouchám: Get Backers - opening a ending

Jestli jste tu v posledních dnech byli (nebo tu jste teď), tak jste si jistě všimli, jak se to tu zase plní. Pustila jsem se do práce a konečně jsou vidět výsledky (jsou přece vidět, ne?). Ale na celej příští tejden se tento obnovovací proces zastaví. Zítra odjíždim na tejden k babičce a jsem  z toho opravdu šíleně nadšená... :-/
Ale aspoň snad dočtu Temnou věž, protože se s ní patlám už tejden a jsem někde u strany dvě stě něco. Takže se zatim loučim, mějte se...