co poslouchám: Morning Musume - Ambitious!Někdy mám pocit, že zodpovědnost jde ruku v ruce s nezodpovědností. O mojí matce by se dalo říct, že je zodpovědná. Když nám před pár lety hrozilo, že nás vyhodí z bytu na ulici, vzala práci uklízečky, jen aby měla z čeho platit účty. Ta samá osoba před týdnem doslova vyhodila tisícovku za kosmetiku pro mě, kterou já ovšem totálně nepotřebuju, protože si tak maximálně podmaluju oči černou tužkou.
A včera se přiřítila domů z práce s tím, že si potřebuje koupit mobil a že mám jít s ní, protože tomu prej rozumim (což se teda spletla - nemám o mobilech ani páru a nepoznám Siemens od Nokie pokud to tam není napsaný). Tak jsem s ní teda šla a ona si vybrala nějakej Samsung, véčko s barevným displayem. Mobil je to teda pěknej, to jo, avšak ona jako antitalent na technický věci bude mít problémy s ovládáním, ale to je její věc - já jí to jen budu muset naučit. Jenže ona pak doma prohlásila, že neví, co by si s takovym mobilem počala a ať jí prej dám svou milovanou Nokii 3410 a sama ať si vezmu tuhle barevnou vymoženost. A tehdy jsem se ale už fakt naštvala. Chápu, že ona radši chce něco jednoduššího, ale proč si potom něco jednoduššího nekoupila?! Já jsem jí jasně řekla, že svůj mobil nevyměnim za žádnej jinej, ale ona přesto šla a koupila mobil, kterej jednoznačně byl pro mě a ne pro ní. To je od ní pěkně ošklivý. A samozřejmě, když jsem se ráno vzbudila, můj mobil byl fuč. Vzala si ho s sebou do práce a mě tady nechala s tou blikající nádherou... Já jsem zásadně proti tomu, že mobil je součástí image. Já nepotřebuju žádnej telefon, aby mi vytvářel image - já si svou image losera dokážu vytvořit i sama. Navíc je to tak malinkatý, že se mi za kryt nepovede schovat svojí našetřenou stovku, jako jsem to dělala u Nokie. A když tu stovku neschovám, matka mi ji zabaví jako ostatní peníze (ne, abyste měli pocit, že mě tady obírá o všechno, co mám, a já jsem pak věčně na mizině - no, teda jsem věčně na mizině, ale většinou mi to nevadí). Navíc jsem si konečně vytvořila úplně senzační zvonění (tu úvodní melodii z Yu Yu Hakusho - vážně, nekecám), o který bych teďka měla přijít (no jo, fňukám tady, já vim). Vážně si s mou matkou občas nevim rady asi jako každej...