Zdravim všechny přeživší...

nálada:  co poslouchám: nic, jelikož jsem si vyprázdnila komp od veškerý muziky, abych mohla stahovat Bleach

Řeknu vám, že mě děsí, že mám před sebou ještě celej měsíc prázdnin. A to nemluvím jen o tom, že na tejden pojedu k babičce na venkov. Alespoň se konečně odtrhnu od toho compu a dočtu tu Kareninovou (pořád s ní vyhrožuju, co?). V takovejch vedrech, jaký teďka venku jsou nemám chuť číst. Poslední dny jsem prakticky jenom sledovala Bleach, jenže to už nadále nemůžu, jelikož už nemám místo na disku. Čekám totiž na posledních 5% z Inuyashy, co teď stahuju přes torrent, abych to mohla vypálit a udělat si tak zase místo. Ale ono se to nestahuje a nestahuje (já snad ten zatracenej film neuvidim!). Takže jsem se vrátila ke starýmu dobrýmu Yami no Matsuei. Překvapivě jsem zjistila, že si z toho kulový pamatuju, takže mě to stále znova překvapuje ;-)
Hrdě se přiznám k tomu, že jsem se ještě ani jednou nebyla opalovat. Ale aspoň už jsem vystrčila nos z baráku :-) Tomu říkám pokrok.
A ještě jedna rada: pokud vaše matka zbožňuje krátký vlasy, ale vy příliš ne, nenechte se od ní ostříhat. Špatně to s vašimi vlasy dopadne...
A ještě mám dotaz na Diu: kdy že se to chystáš přijet?

Ach, ta nostalgie...

nálada: &  co poslouchám: cokoliv, co se týká YYH

Jsem dneska po veeelmi dlouhý době jukla na fanfiction.net do sekce Anime/Manga, Yu Yu Hakusho. Tak jsem se tak rozhlížela po starejch známejch jménech a ...nic. Ani jedno z těch jmen mi nic neřeklo. Hledala jsem teda pár stránek dozadu a pořád nic. Až na nějaký 12. stránce jsem uviděla známý jméno - Lazy fat kitsune. Tenhle člověk se u mě zapsal opravdu skvělejma povídkama, takže jsem se jukla na její profil. Tam mě čekalo oznámení, že s ff končí. Ježiš, něco tak smutnýho už jsem dlouho nečetla. Sice to pro mě asi nebyl vrchol dokonalosti, ale její povídky byly jedny z prvních, který jsem kdy četla a myslim, že mě i hodně ovlivnily. A teď tohle. Ani nevíte, jak mě to sebralo. Na druhou stranu jsem se pak podívala na sebe a viděla, že já jsem vlastně asi taky už skončila. A to bylo ještě smutnější... Čas letí moc rychle, lidi se mění. Kde jsou ty doby, kdy jsem mohla v pohodě zaskočit na Maze-castle a když mi to nestačilo, šla jsem se juknout na Makai-nights. Ani jedny stránky už neexistujou. YYH zapadá prachem. Je mi to sice líto, ale já s tim nic nezmůžu. Všichni, které jsem znala jako autory skvělých ff, se posunuli dál a píšou něco jiného. Někteří nepíšou vůbec. Jako já. Tohle mě sebralo. Proto ta nálada...
Na druhou stranu jsem zaskočila na blog denisa_k., abych se jukla, co udělala s tím, že má zkopírovaný moje obrázky. Ani ťuk. Ještě mi odepsala, že je to jedno. Takže vás teď všechny hrozně moc prosím - nevíte, jak zjistit její IP adresu, abych jí mohla zakázat přístup na tenhle blog? Nemám nervy se s ní pořád hádat a v podstatě jí mám plný zuby. Potom bych případně mohla zrušit zákaz kopírování, alespoň než se objeví nějaký podobný případ, který bych nezvládla domluvou. Ještě vám to jednou zopakuju - můžete si nějaký (nějaký! ne že mi vyberete celou galerii!) obrázky dát na svůj blog, ale pouze s odkazem na zdroj. To se netýká povídek! Jestli svoje věci uvidim někde jinde než na mym blogu, budu nepříčetná!
Ještě dodatek: A týká se to kopírování - jestli ještě najdu jeden jedinej blog, kde budou věci ode mě a nepůjde domluva, smažu tenhle blog. Po té, co jsem dnes objevila blog Kagome.sana, tak už vážně nemám nervy. Takže, ještě jeden a končim! (já vim, že znim hystericky, ale tohle mě vážně vytočilo - zvláště, když mi zkopírovala i povídky - bez jedinýho odkazu na zdroj!)

Zase nuda...

nálada:  co poslouchám: Peha - Za tebou

Uff. Konečně jsem přečetla Death note. Trvalo mi to sice šíleně dlouho a v tom poslednim Raitově projevu jsem se každou chvilku ztrácela, ale mám to za sebou. Huráá! To musim oslavit nějakym jednoduchym anime, u kterýho se nemusí vůbec přemejšlet, protože mám pocit, že mám mozek mimo provoz.
Popravdě, konec mě příliš nevzal. Taky bylo fascinující jakym tempem se vraždilo - dlouho nic, tři úmrtí, dlouho nic. Asi jsem od toho čekala něco víc. Kde jsou ty dny, kdy se ještě kolem motal L...
Před pár dny jsem taky konečně dokoukala Trinity Blood a musím to samozřejmě hned doporučit, protože to opravdu stálo zato. Nechápu, proč jsem to nezkoukla už dřív a proč to sakra skončilo tak divně. Chtělo by to alespoň mangu, jenže ta nejspíš není přeložená do angličtiny (neumíte někdo japonsky nebo alespoň čínsky?). Ach jo...
A ještě jsem zkoukla všech 11 dílů Princess Princess a nedočkavě čekám na 12. Nějaký nápady, kdy by mohl být?
Doporučte mi někdo něco na koukání, onegai. Z mých soukromých zásob mi totiž zbývá jen NGE a to ještě nekompletní...

Problémy s mobily...

nálada:  co poslouchám: Morning Musume - Ambitious!

Někdy mám pocit, že zodpovědnost jde ruku v ruce s nezodpovědností. O mojí matce by se dalo říct, že je zodpovědná. Když nám před pár lety hrozilo, že nás vyhodí z bytu na ulici, vzala práci uklízečky, jen aby měla z čeho platit účty. Ta samá osoba před týdnem doslova vyhodila tisícovku za kosmetiku pro mě, kterou já ovšem totálně nepotřebuju, protože si tak maximálně podmaluju oči černou tužkou.
A včera se přiřítila domů z práce s tím, že si potřebuje koupit mobil a že mám jít s ní, protože tomu prej rozumim (což se teda spletla - nemám o mobilech ani páru a nepoznám Siemens od Nokie pokud to tam není napsaný). Tak jsem s ní teda šla a ona si vybrala nějakej Samsung, véčko s barevným displayem. Mobil je to teda pěknej, to jo, avšak ona jako antitalent na technický věci bude mít problémy s ovládáním, ale to je její věc - já jí to jen budu muset naučit. Jenže ona pak doma prohlásila, že neví, co by si s takovym mobilem počala a ať jí prej dám svou milovanou Nokii 3410 a sama ať si vezmu tuhle barevnou vymoženost. A tehdy jsem se ale už fakt naštvala. Chápu, že ona radši chce něco jednoduššího, ale proč si potom něco jednoduššího nekoupila?! Já jsem jí jasně řekla, že svůj mobil nevyměnim za žádnej jinej, ale ona přesto šla a koupila mobil, kterej jednoznačně byl pro mě a ne pro ní. To je od ní pěkně ošklivý. A samozřejmě, když jsem se ráno vzbudila, můj mobil byl fuč. Vzala si ho s sebou do práce a mě tady nechala s tou blikající nádherou... Já jsem zásadně proti tomu, že mobil je součástí image. Já nepotřebuju žádnej telefon, aby mi vytvářel image - já si svou image losera dokážu vytvořit i sama. Navíc je to tak malinkatý, že se mi za kryt nepovede schovat svojí našetřenou stovku, jako jsem to dělala u Nokie. A když tu stovku neschovám, matka mi ji zabaví jako ostatní peníze (ne, abyste měli pocit, že mě tady obírá o všechno, co mám, a já jsem pak věčně na mizině - no, teda jsem věčně na mizině, ale většinou mi to nevadí). Navíc jsem si konečně vytvořila úplně senzační zvonění (tu úvodní melodii z Yu Yu Hakusho - vážně, nekecám), o který bych teďka měla přijít (no jo, fňukám tady, já vim). Vážně si s mou matkou občas nevim rady asi jako každej...