Sobotní setkání

nálada:  co poslouchám: Sukisyo

Dnešek se fakt vyved. A jsem za to ráda. Všechno to vlastně začlo už pár tejdnů zpátky. Sháněla jsem Sukisyo a narazila na jednu holku, která mi doporučila, abych o to požádala její kamarádku - Diu. Takže jsem to udělala a dohodla se s ní, že na Velikonoce přijede do Prahy a Sukisyo mi přiveze. Velikonoce přišly a Dia se ozvala, přesně jak slíbila. Dohodly jsme si sraz na sobotu. Jenže já nejsem zrovna společenskej tvor, takže jsem se toho setkání fakt bála. Pořád jsem si říkala, do čeho jsem se to zase uvrtala až jsem z toho nemohla skoro ani spát. Radši jsem s sebou teda vytáhla kamarádku, abych tam když tak neseděla jak kůl v plotě. Dohodly jsme se na půl jedný v kavárně na Andělu, což jsem stíhala jen tak tak, protože jsem si furt opakovala, že mám času dost. Po půl hodinový cestě autobusem a metrem jsem se s kamarádkou sešla na Andělu a vyrazily jsme do kavárny. Vlezly jsme tam a v přítmí se rozhlížely, jestli ony dvě holčiny uvidíme. Neviděly, tak jsme zabraly stůl. Když jsem pak vyhrabala z baťohu mobil, našla jsem tam zprávu od Dii, že šly ještě někam na japonský velvyslanectví, takže se zdrží. Mezitím jsme si tedy s kamarádkou objednaly koktejly a napjatě čekaly, co se bude dít. Pak se objevily dvě holky přibližně stejně staré jako my dvě. Koukaly na nás a my na ně. Musely jsme vypadat komicky. Přišly k nám, pozdravily jsme se, sedly si k nám a objednaly si. A pak jsme se začly bavit. Asi po hodině to vypadalo, že se známe už bůhvíjak dlouho. Musim se smát, když si vzpomenu, jak strašně jsem se toho bála. Vydržely jsme si povídat až někdy do - já nevim, půl pátý? Prostě skvělý. Ačkoliv vážně nejsem nijak společensky založená, bylo to bezvadný setkání. I kamarádka byla nadšená. Mám z toho fakt skvělej pocit :-)