:-)

nálada:       co poslouchám: NGE - opening

Včera jsem se večer jukla na svůj blog a s jistým překvapením jsem zjistila, že jsem se pár dní pěkně flákala...To jsem celá já. Začetla jsem se do mang, až jsem zapomněla na vše ostatní. Ale dnes jsem zpět! Bohužel moje zobrazování grafiky šlo někam do háje... Můj počítač je prostě nevypočitatelnej... Takže jak tak na to koukám, pro dnešek už jsem zase skončila :-D
Takže ještě než se zdejchnu ke svejm mangám (mimochodem, nevíte, kde by se dalo sehnat Death note v nějakym pěknym jazyce - třeba v angličtině asi od...volume 2-11?) , tak poděkuju Die, že se tady zapojila a taky že na svý stránky www.dia.wz.cz dala odkaz na můj bloček. Díky^^
A úplně nakonec: i když jsem tendle klučina nepřijde (zaplať pánbůh za to - jinak by si o mně myslel ještě horší věci než teď), chtěla bych mu popřát pěkný dnešní osmnáctiletý narozky, protože jsem to dneska ve škole neudělala...

(no schválně, neni pěknej? toho ale asi žádná holka nedostane...jestli víte jak to myslim ;-)

Sobotní setkání

nálada:  co poslouchám: Sukisyo

Dnešek se fakt vyved. A jsem za to ráda. Všechno to vlastně začlo už pár tejdnů zpátky. Sháněla jsem Sukisyo a narazila na jednu holku, která mi doporučila, abych o to požádala její kamarádku - Diu. Takže jsem to udělala a dohodla se s ní, že na Velikonoce přijede do Prahy a Sukisyo mi přiveze. Velikonoce přišly a Dia se ozvala, přesně jak slíbila. Dohodly jsme si sraz na sobotu. Jenže já nejsem zrovna společenskej tvor, takže jsem se toho setkání fakt bála. Pořád jsem si říkala, do čeho jsem se to zase uvrtala až jsem z toho nemohla skoro ani spát. Radši jsem s sebou teda vytáhla kamarádku, abych tam když tak neseděla jak kůl v plotě. Dohodly jsme se na půl jedný v kavárně na Andělu, což jsem stíhala jen tak tak, protože jsem si furt opakovala, že mám času dost. Po půl hodinový cestě autobusem a metrem jsem se s kamarádkou sešla na Andělu a vyrazily jsme do kavárny. Vlezly jsme tam a v přítmí se rozhlížely, jestli ony dvě holčiny uvidíme. Neviděly, tak jsme zabraly stůl. Když jsem pak vyhrabala z baťohu mobil, našla jsem tam zprávu od Dii, že šly ještě někam na japonský velvyslanectví, takže se zdrží. Mezitím jsme si tedy s kamarádkou objednaly koktejly a napjatě čekaly, co se bude dít. Pak se objevily dvě holky přibližně stejně staré jako my dvě. Koukaly na nás a my na ně. Musely jsme vypadat komicky. Přišly k nám, pozdravily jsme se, sedly si k nám a objednaly si. A pak jsme se začly bavit. Asi po hodině to vypadalo, že se známe už bůhvíjak dlouho. Musim se smát, když si vzpomenu, jak strašně jsem se toho bála. Vydržely jsme si povídat až někdy do - já nevim, půl pátý? Prostě skvělý. Ačkoliv vážně nejsem nijak společensky založená, bylo to bezvadný setkání. I kamarádka byla nadšená. Mám z toho fakt skvělej pocit :-)

...

naláda:  co poslouchám: KKM - Opening a druhej ending (furt dokola...)

Co bych dneska tak asi měla psát? Jak proběh víkend? No, nebyl nic moc. Moje matka na mě už zase začíná útočit s tím, že jsem asi blbá a neměla jsem lízt na gympl. Že na něj nemám a měla jsem jít na obyčejnou ekonomku. Nesnášim, když tohle dělá. A že mi to musela říkat zrovna v pátek večer, když jsem měla za sebou fakt děsně kritickej den, tak za to jí vděčná teda fakt nejsem. Měla jsem pocit, že se vše vrací do doby dva roky zpátky - že mezi tím a dneškem neuběh ani den. Tehdy jsem měla svoje "černý období", jestli to tak můžu nazvat... nebudu se rozepisovat, co bylo před dvěma lety - nikoho to nezajímá.
Zase jsem se asi dvakrát řízla. Nevim proč, ale tentokrát to vůbec nebolelo. Ale bylo mi po tom hned líp a zvládla jsem se učit na čtvrtletku z matiky. Nemám ráda, když to dělám, protože pak je těžký to schovat před matkou. Na druhou stranu mi to pomáhá, a proč nevyzkoušet léčbu, když zabírá...
Možná bych se měla dát zase do psaní - to léčí taky a spolehlivějc...
No nic, taky sem ještě můžu napsat, že dneska slavim sedmnáctiny. Už jsem zase o rok starší...to člověka moc nepotěší...

Pátky bych zrušila

nálada:   co poslouchám: YYH - cokoliv, co můj počítač přehraje

Tak dnešek byl přesně tak strašnej, jak jsem předpokládala, jestli ne horší. Do jedný v noci jsem dělala seminárku na zemák a pak jsem vstávala v pět ráno, abych se alespoň trošku naučila prezentaci na ájinu. Sice jsme nakonec nepsali chemii, protože spousta lidí první dvě hodiny zatáhla, ale to bylo tak všechno, co bylo veselý. Pak jsme měli dvě hodiny ZSV (základy společenských věd - pro méně chápavé) a to byl teda fakt nářez. Představte si to nejhorší monotónní mlení, kterýmu navíc není příliš rozumět, trvající dvě hodiny! Já proti ZSV nic nemám, je to strašně zajímavá látka, ale dvě hodiny s našim profesorem - to fakt odrovná. No, a pak přišla moje osudná ájina. Nevim, co jsem si myslela, když jsem tu prezentaci ve středu dělala, ale popravdě - stála za houby. Já navíc nejsem zvyklá mluvit před lidma, ještě k tomu mojí lámanou angličtinou, takže když se mě pak začala ptát na nějaký další svátky a podrobnosti k nim, zasekla jsem se. Doslova. V takovou chvíli nejsem schopna říct jediný slovo a vlastně ani otevřít pusu. Kruci! Jak já tohle nesnášim. Připadala jsem si jako totální magor. No a aby toho nebylo málo, všechno se to na mě sesulo a já se v tý třídě normálně rozbrečela jak malá holka. Naštěstí do naší půlky na angličtinu choděj jen dva kluci - před holkama by mi to tolik nevadilo, ale když mě kluk vidí brečet, tak to beru jako tu největší potupu. Tak trapně už mi sakra dlouho nebylo...
Ale to taky ještě není konec (naštěstí se však už nic tak strašnýho nestalo - co by taky mohlo bejt horší, že jo?). Pak mě a kamarádky ještě čekala prezentace na jihomoravskej kraj. Samozřejmě jsem se to nenaučila a víceméně jsem to četla, což se naší profesorce určitě ani trochu nelíbilo. Ještě s tím však budem pokračovat ve středu, protože ta prezentace je fakt strašně dlouhá. Snad se to stačim naučit...

Už u toho usínám...

nálada:    co poslouchám: KKM - Arigatou (second ending)

Konečně mám kapku času, než si půjdu lehnout. Chtěla jsem se omluvit, že tenhle svůj blog poslední dobou lehce zanedbávám. Jsem v jednom kole a nic nestíhám. V pátek mám mít prezentaci na angličtinu (ještě jí nemám hotovou), prezentaci na zemák (s tim jsem si hrála skoro celej pátek a sobotu) a musim ještě odevzdat seminárku ze zemáku (určitě vás nepřekvapí, že to ani zdaleka nemám hotový - navíc dneska se mi stala taková šikovná věc, že se mi roztrhnul film ve foťáku, kde jsem měla nafocený věci na tu seminárku, takže můžu začít znova). Dneska nám taky ve škole napařili slohovku na téma Kde mám domov nebo tak nějak. Zítra jsem zkoušená z fyziky, kterou mimochodem taky píšem. A je možný, že píšem i španělštinu. Copak já umim nějakej budoucí čas?! Ve středu jsem to chtěla zatáhnout (já normálně nezatahuju, vážně), ale to máme seminář ze zemáku a tam musim (vlastně chci - zemák mě baví). Ve čtvrtek se snad nic neděje... Ale příští pondělí píšem čtvrtletku z matiky (kdyby to někoho zajímalo, tak právě ten den mám narozky - fakt super dárek). No, prostě se mi z toho všecho chce ječet vzteky a zároveň brečet. Takže mě prosím omluvte, že už nestíhám příliš makat na blogu. A pokud vám někomu dlužim mejl - gomen nasai, ale budete muset ještě chvilku vydržet, ju? a teď jdu spát - jsem unavená....ojasumi nasai :-)