Úterní reakce

nálada:     co poslouchám: Simple Plan - Me against the world

Tohle bych ráda pojala jako komentář ke včerejšímu mýmu psaní, jelikož mi comp nefunguje tak, jak by měl (nezobrazuje se mi grafika, animace, obrázky, tudíž nemůžu reagovat jinak). Včera jsem tu psala o sobě, svý kamarádce a miss dokonalý. Dneska, jak jsem si mohla myslet, se k tomu Migalley dohrabala a samozřejmě i vyjádřila (viz komentáře ke včerejšímu psaní). Doufám, že jí to nebude vadit (jestli jo, tak mě potom ve škole uškrtí, ale to je detail), když sem dám tohle (modrý jsem psala já, červený kámoška):


Tak zaprvý: neřekla jsem že s Ruwi souhlasim. Nemyslim si, že má pravdu, ale jelikož dneska nemůžu přidávat komentáře, tak jsem to tam hold napsat nemohla. Tohle vůbec nebylo o tom, co si myslim o tobě, ale o ní. Mě nevadí, že s ní kamarádíš (eště aby jo - to bych byla pěkná mrcha), mě vadí, že je ti jedno, jak je osobě, kterou opustíš, aby sis sedla s ní (a není to jen o mně). Možná si připadá osamělá (sakra to zní tak blbě když to píšu), ale ani toho druhého člověka nijak nepotěší, že si sbalíš věci a necháš ho sedět samotného.
Za druhý: myslela jsem, že mě znáš. Ty víš, že chodim za lidma a ne vedle lidí nebo s lidma. Sama jsem si to nevybrala a nemůžu toho jen tak po tolika letech praxe nechat. Je to jak kousání nehtů. A taky víš, že neříkám všechno co si myslím a co bych chtěla. Nejsem Lucka.
A takhle to řešim proto, že blog je místo, kde se můžu vykecat. Nevadí mi, že je to všem fuk, mě stačí, že to ze sebe dostanu. Dlouhou dobu jsem všechno vždycky dusila v sobě a dospělo to příliš daleko, než abych to opakovala.
Mrzí mě, že jsem se tě dotkla, ale někdy a někde si hold musím postěžovat na věci který mě serou...


Tak jsem ráda, že si ze sebe dostala všechno, co jsi potřebovala....... Nemyslím si, že bych někoho někdy opustila kvůli Kristině....vždycky koukám ke komu by si ten člověk moh sednout a často zůstanu sedět do konce hodiny.....ano, udělala jsem to tobě, to je fakt, ale divíš se, když tvým heslem vždycky bylo, že nechceš s nikým sedět, já bych seděla daleko radši s tebou než s ní, to rozhodně....ale teď se jí trochu snažím převychovat, začla jsem tím, že jsem jí řekla, co vám na ní vadí, když jí to ani jedna nejste schopný říct do očí, což já vidím jako fair play (ale chápu, že každý to nedokáže)


Už jí úplně vidim, jak k ní přijdu a hezky jí do očí řeknu něco pěknýho - teda kdybych ji zrovna chytla ve škole. Koukla by na mě jak na ňákej mastnej flek na botách a odkráčela s kabelkou v ruce a na těch jejích podpatkách ven si zakouřit. Nepamatuju si, že bych jí někdy něco udělala, než se na mě začla dívat tim povýšeneckym pohledem. A nedej bože, když jsme o tělocviku měli tenkrát tancovat spolu. To vypadalo, že mě asi zabije.
BTW víš, že až 60% lidí nejde úplně nebo alespoň částečně převychovat? A pomyslelas na to, že možná právě ona nechce?

já se o to snažím u všech :-D souvisí to s tím světovým mírem, vždycky si vybírám lidi, který společnost nebere mezi sebe (Lucka, Vojta, ty, Bára, protože byla nová......), ale je jenom na člověku, jak se v tom vztahu zachová třeba s luckou to dopadlo dobře, s Vojtou blbě.....nevím, jak to dopadne s Kristinou, ale stejně si myslím, že si zaslouží šanci....


Nemyslim si, že tenhle rozhovor něco vyřešil. Nevadí, já nehledám řešení. A každej občas řekne něco, co nechtěl (viď Migalley? :-) Měla jsem možnost říct, co si myslím (což se mi tak často nestává). Udělala jsem to. Na jednu stranu to byla chyba, protože Migalley si teď o mně myslí svoje. Na tu druhou stranu se mi však i ulevilo. A od toho tu ten blog je, ne?
Migalley: je mi fakt líto, jestli jsem tě tak naštvala. Asi jsem si neuvědomila, co tim způsobim, když to napíšu. Na druhou stranu věřim ve svobodu slova. Ale stejně mě to mrzí...gomen nasai
Jo, a Ruwi: přes všechno to, co občas udělá, to je kamarádka. I když ten tvůj problém taky znám. Na základce to u nás bylo podobný a časem mi to taky lezlo krkem. Pak jedna z těch dvou rozhádanejch holek odešla na jinou školu a už se nic takovýho neopakovalo.

...

nálada:     co poslouchám: Good Charlote - We believe

Gomen nasai, že jsem teď asi tři dny kašlala na tenhle blog. Narazila jsem totiž na nový anime, který musim bezpodmínečně vidět - Kyou kara maou! To je nářez! Nemám sice tucha, kolik to má dílů, ale to neva - zkouknu je všechny. Současně sleduju DNAngela a Get Backers, takže mi to zabírá hromadu času, ale to neva. Zatim skoro všechno stíhám - teda kromě blogu a školy. Co mě však trápí je moje kamarádka. Sedí s holkou, kterou nejmíň polovina třídy nesnáší, včetně mě. Já vim, že mi nepřísluší soudit druhý, ale ona si chodí do školy jak chce a kdy chce, vždy se nese na těch svejch podpatcích s kabelkou v ruce, smrdí od cigaret a myslí si kdovíjak není úžasná. Ale o to nejde. Ta moje kamarádka vždy prohlašuje, že s ní sedět nechce a že jí mám podobný nápady zatrhávat. Když miss dokonalá není ve škole, sedí moje kámoška s někym jinym, třeba se mnou. Ale jakmile se miss kašlu-na-školu objeví, kašle na mě nebo na toho s kym sedí a běží k ní, div si nezláme nohy. A je jí nejspíš jedno, co to tomu člověku udělá. Druhá moje kamarádka - L. - to hezky vystihla - když se ta moje kamarádka oháněla výmluvou, že já vlastně s nikym sedět nechci, L. řekla, že ne že bych nechtěla s nikym sedět, že prej chci sedět právě s ní, s tou kamarádkou miss ó-já-jsem-tak-úžasná. A mě nezbylo než se smutně usmát.
Já vim, že tohle budeš možná číst. Tohle jsem ti chtěla říct, ale nikdy jsem se k tomu nedostala tak blízko. Můžeš si říkat, že jsem nespravedlivá a chovám se k miss bez-kabelky-ani-ránu hnusně, ale podle mně si to zaslouží. Proto jsem měla dneska ráno tak špatnou náladu, když se k tobě připojila na semaforu. Zapomínáš na okolí, když si s ní. Co ona má a já ne? Snad to záškoláctví? Přitahuje tě ten smrad cigaret? Chceš snad bejt jako ona? Víš co - zapomeň na to...

Páteční prázdný řeči

nálada:     co poslouchám: Apocalyptica - Bittersweet

Tak se mi krátěj prázdniny. To bylo keců, co všechno udělám, a ani ťuk. No, alespoň jsem se konečně dohrabala k Sukisyo. A sleduju, sleduju a sleduju. Konečně nějaký pořádný shounen ai. BTW chci poděkovat osobám Arti a Kikyjo, že rozšířili řady lidí, kteří mi taky něco napsali. Snad se mně lidi nebojíte? Klidně mi napište, jak se vám to tu nelíbí, že jsem úplně pitomá a že bych s tim blogem měla seknout, já vám hlavu neutrhnu :-) Jo, a Arti - díky za kritiku, potěšila mně. Jsem si vědoma, že jsem to přehnala. Teď už jen přemýšlím o tom, jestli tu druhou SK povídku stáhnout nebo ne. Možná to udělám...

Čtvrteční mrzutosti

nálada:  sad        co poslouchám:  Savage Garden - I want you

Tak jsem dneska byla u zubařky. A dostala jsem dobrou a špatnou zprávu (jak jinak). Nemám žádný kazy a na to, že jsem tam tři roky nebyla, to je fakt skvělý. Ta špatná ovšem je, že půjdu na trhání osmiček. Třech. Totálně mi to zkazilo náladu. Proč mi sakra chtěj v šestnácti trhat osmičky?! Co komu udělaly? Víte, že se docela i bojim? Já nemám ráda zubaře...

Středeční zpověď

nálada:        co poslouchám: Savage Garden - Affirmation

Hodila jsem psaní za hlavu. Když mě nic nedokáže napadnout, vykašlu se na to. Nejlepší nápady mě stejně napadaj, když nad ničim nepřemejšlim. Místo toho se vrhnu na sledování Trinity Blood a možná i Elfen Lied. A ještě si chci přečíst nějakou pořádnou fanfiction. Já vim, že bych se měla učit do školy a dělat seminárku, nebo alespoň jeden z mých dvou referátů, ale jsem šíleně líná. BTW tady ty avatary (nebo co to sakra je) jsem vylovila z livejournalu.com. Ten první mě fakt dokáže rozesmát :-)) Jo, a jestliže si chcete něco dát na svůj bloček, uvádějte od koho to máte. Prosím. Jinak budu nucena sem dát zákaz kopírování...

                       

Úryvek z Démona

Nevim proč, ale tenhle úryvek se mi líbí z celé knihy nejvíc:

,,...Zavržen, bloudil zas a zas
pustinou všehomíra krutou.
Za věkem věk, za časem čas
jak minuta šel za minutou
svým jednotvárným pochodem.
V nicotné zemi vládna všem, 
rozséval jí zlo bez blaženství;
však nikde, nikde nenašlo
umění jeho protivenství - 
i omrzelo se mu zlo."

(přeložil Josef Hora)

Úterní kecání o ničem

nálada:      co poslouchám: Gravitation - Spicy Marmalade

Znáte ten pocit, kdy chcete něco napsat, ať už povídku nebo třeba jen dopis, máte docela i představu, co vlastně chcete napsat, a když sednete k bílýmu papíru, tak najednou máte v hlavě vakuum? Tohle přesně se děje mně. Za posledních pár dní sem v hlavě měla hned několik příběhů, ale ani jeden neuvidí světlo světa. Nežijou totiž. Že to zní blbě? Co naděláte. Nevim jak kdo, ale já, když mám něco napsat, musim ten příběh vidět. Vážně. Vzpomínám si, jak nám na základce řekli, že máme napsat povídku. Netrvalo dlouho a už jsem v hlavě měla shlédnutej příběh a mohla jsem začít psát. Prostě jsem to viděla. Stejně tak loni, když jsem loupala ořechy. Přemejšlela jsem o nějaký hovadině a najednou se mi v hlavě spustil film. Vznikla z toho povídka Umírám (mimochodem, právě ji považuju za nejlepší mou práci).

Tak proč sakra nic nevidim teď?! Psát mě baví, ale nevim, co bych psala. Doufala jsem, že když teďka mám ty prázdniny, tak něco udělám, ale nic. No, tak si alespoň něco přečtu...

(jinak toho úvodu se neděste, to jsem odkoukala z Livejournalu. a BTW nevíte někdo jak se zbavit tý pitomý žlutý tečkovaný čáry??)

...

Konban wa! Jestli se vám zdá, že jsem se snažila něco udělat se svym blogem a odešla jsem v půlce od tohoto úkolu, nemýlíte se. Včera v noci jsem se snažila něco provýst, ale všechny moje plány byly opět zmařeny mým drahým počítačem (ksindl pitomej! šrot jeden hnusnej!). Musela jsem svých pokusů nechat, jelikož, věřte nevěřte (čímž se nesnažím dělat reklamu na stejnojmenný pořad, který mimochodem moc ráda sleduju), se mi nezobrazují absolutně žádné obrázky. Tudíž nevim, jak vlastně můj blog po estetické stránce vypadá, a podle kódů se to moc těžko představuje. Doufám, že tedy dočasný vzhled, ať je jakýkoliv, nějak přetrpíte, než se mi podaří přesvědčit můj počítač, aby zase fungoval (samozřejmě s kladivem v ruce). Ja ne.