 |
| poslední výtvor, který ještě stál za to |
Všechna sranda jednou končí, takže i já musela zpátky do
práce. A že té práce najednou bylo, když už se mi všichni byli schopní dovolat
-_-
Nejdřív jsem si říkala, že toho alespoň zase víc přečtu,
když budu jezdit sem tam, a že mi tyhle časové prodlevy umožní odpoutat se od
pracovních záležitostí a naladit se na odpočinek. Při home office se mi totiž
rozmohl takový nešvar, že se mi setřel rozdíl mezi pracovní dobou a volným
zbytkem dne, takže jsem práci prokládala šitím, když zrovna nebylo do čeho
píchnout, a večer jsem naopak seděla u e-mailu a řešila blbosti, které mohly
klidně počkat do dalšího dne.
Zatímco při kompletní práci z domova jsem docela
zvládala se s tím nějak vypořádat a vybalancovat to, po postupném návratu
k práci z kanceláře jsem se nedokázala od pracovního nastavení mysli
odpoutat a často jsem po návratu domů pokračovala v práci, protože jsem
něco zapomněla udělat, nebo jsem to chtěla mít rychleji hotové, nebo prostě
proto, že jsem čekala na čísi odpověď a chtěla vědět, jestli už dorazila a
jestli můžu problém dál řešit..
Zatím jsem se toho ještě úplně nezbavila, ale už se aspoň
zlepšuju. Zakázala jsem si mimo práci otvírat e-mail, rozečetla jsem dvě bichle a moře
fanfikcí, poslouchám The Magnus Archives znova od začátku (páč při druhém
poslechu chytám víc souvislostí a holy shit, proč jsem si nikdy neuvědomila, že
Gerry je tam tak často?), nasyslila jsem si něco na sledování a snažím se doma
vypnout a na práci nemyslet.
 |
| do pouti daleko, ale chodské koláče už jsou :) |
Ale teda byla jsem víc v pohodě, když jsem nemusela
nikam mezi lidi a veškerá interakce byla pouze po emailu. Takový klid mysli
jsem teda nezažila ani nepamatuju. Nic moc mě netrápilo, nic mi nechybělo a
ještě mě škodolibě hřálo vědomí, že o nic nepřicházím, protože nikdo nemohl do zavřených
hospod, kaváren, divadel a já nevím čeho všeho. Je celkem vtipné vyplňovat
všechny ty dotazníky a studie, které zkoumají, jak situace okolo covidu
ovlivnila psychiku lidí. Asi čekají, že všichni byli ve stresu a trpěli
depresemi a helemese, mně nikdy nebylo líp :D Teď už to teda taková pohoda není
a moje spotřeba čokolády na nervy roste přímo úměrně tomu, kolikrát za den se
mi ozve jeden nejmenovaný profesor.
Ještě že mám tolik dovolené. Tenhle měsíc dočerpávám po
jednotlivých dnech loňskou a v létě to vidím nějak podobně – žádných 14
dní v kuse, ale prodloužené víkendy a náhodné volné dny.
Alespoň mi
odpadne problém s těžkým přizpůsobováním se pracovnímu režimu po dlouhé
dovolené. Místo toho budu velmi zmatená, co je vlastně za den, ale to je normální stav už i
teď, takže se vlastně nic neděje J
Taky by nebylo úplně od věci, kdybych měla alespoň jedno
odpoledne týdne jen pro sebe – jako co si budeme povídat, já bych ho nejspíš
stejně prospala, ale víte co – pár hodin bez dozoru, abych mohla zkouknout něco
míň PG (třeba i jen ten seriál Dickinson
– je to historický, takže většinu času dobrý, žádné nepřístojnosti, ale pak se tam dívčiny občas docela ocucávaj a to už
mamka fakt vidět nemusí). Nebo se chvilku trápit nad svou fanfikcí, kterou stejně nikdy
nedopíšu, ale aspoň bych si ji pročetla, aniž by mi někdo pořád koukal přes
rameno.
 |
| nezdařený pokus :( |
Utekla bych k šití, ale mám nějaké špatné období a nic
se mi nedaří. Můj pokus o retro šaty s obtížností čtyři ťupky ze čtyř
ztroskotaly na nejasném manuálu a mé neschopnosti přišít dva kusy látky
k sobě nějak alespoň trochu inteligentně. Držela jsem se pokynů, fakt jsem
se jich držela – zuby nehty – a stejně to nestačilo. Stejně tam prostě ty
kousky nesedí k sobě a vytvářejí dost podivnou kompilaci, která se absolutně nepodobá
té úhledné nádheře na obrázku. A zrovna je to na bocích, které teda vážně nepotřebuju rozšiřovat. Meh.
Tak jsem se mezitím chtěla odreagovat u jiných, jednoduchých šatů –
dvě ťupky ze čtyř; žádné složité konstrukce, žádné propracované detaily a navíc
podobné mým šatům na promoce, tedy něčemu, co jsem už sakra dělala. Tam jsem
zase ztroskotala na přílišné pružnosti materiálu, který mě nebetyčně sejří, a
už jsem se zmiňovala, že nesnáším pružné
látky?!
Ugh, já už chci ty prázdniny...