Pouze jediná instituce může proti takovéto cenzuře účinně bojovat - knihovny. Ty mají totiž na základě zákona o knihovnách svobodu dostát svým čtyřem prohlášením:
1. Knihovna má právo shromažďovat materiály.
2. Knihovna má právo poskytovat materiály.
3. Knihovna chrání soukromí svých uživatelů.
4. Knihovna odmítá jakýkoliv druh cenzury.
Aby knihovny ochránily tato svá práva a aby se mohly postavit Komisi pro korektnost médií a jejím ozbrojeným jednotkám, které se neštítí použít pro prosazení svých cílů zbraně, musely si i tyto instituce zajistit svou obranu. Vznikly proto velmi dobře vycvičené speciální jednotky, jejichž úkolem je ochránit práva knihoven, knihy, knihovníky, ale taktéž návštěvníky knihoven.
Kdo že by chtěl bojovat za knihy, když při tom může přijít o život? Například Iku Kasahara.
Před pěti lety, když ještě chodila na střední školu, vyšel poslední díl její oblíbené knižní série. Když si ho však Iku chtěla koupit, vtrhli do knihkupectví členové jednotky pod vedením Komise pro korektnost médií s cílem zabavit a zničit všechny výtisky právě této knihy. Iku jeden výtisk schovala pod sako, byla však odhalena a o knihu se div nepoprala. V poslední chvíli ji zachránil člen ozbrojených knihovnických jednotek, jehož podobu či jméno si sice Iku nepamatuje, ale právě díky tomuto jejímu Princi se rozhodla naverbovat do knihovnické armády, a to jako první žena vůbec.
Výcvik rozhodně není žádná procházka růžovým sadem, a už vůbec ne s jejím striktním přímým nadřízeným Acuši Dódžóem, se kterým si prostě nesednou. Iku využije roky, které strávila děláním gymnastiky, a po boku jediného dalšího absolventa, Hikarua Tezuky vstoupí do knihovnických ozbrojených jednotek. Jedinou spřízněnou duší Iku je její spolubydlící Asako Šibasaki, jež si ji sice často dobírá, ale zároveň je pohotová a vždy ochotná pomoci.
Tetralogie Knihovnické války (+ její 2 spin-offy) se v Japonsku dočkala obrovského úspěchu, takže nikoho nepřekvapí, že vzniklo stejnojmenné anime, manga, hraný film(y) a bůhví co všechno. A není divu - spojuje poutavý příběh, napětí a akci, pomalinku se rozvíjející love story, protagonistku, se kterou se člověk ztotožní, přísného nadřízeného, který ovšem konec konců není tak zlý, jak se na první pohled zdá... Zároveň si čtenář v průběhu knihy uvědomuje, že popsaný fikční svět není až tak daleko od reality (zvlášť když si vzpomenete na nedávnou zprávu, že Japonsko se na žebříčku států podle míry cenzury médií od nejmenší po největší propadlo na 72. pozici) a pálení knih není žádným za vlasy přitaženým nesmyslem (vzpomeňme na pálení Harryho Pottera, který prý propaguje satanismus).
Zastánci mírové literatury, rozhodně se nenechte odradit názvem. Ten dělá dojem, že vás čeká náročný příběh plný bojů a střílení (a nedej bože umírání), opak je ovšem pravdou. Japonská literatura si obvykle na barvité popisy bojů moc nepotrpí - T'Sal to jednou moc hezky shrnula prohlášením, že bitva se odbyde na třech řádcích a na dalších dvou stranách se autoři rozplývají nad krásou poblíž rostoucího keře. V tomhle ohledu není kniha žádnou výjimkou. I když boje a válečná literatura nejsou vaším koníčkem, nebojte se po tomto titulu sáhnout - autorka se vynasnažila zprostředkovat nám bitvy, aniž by se v tom zbytečně patlala. Ano, budete potřebovat slovíčka jako "automatická puška", ale stejně tak, ne-li víc, budou potřeba slovíčka ohledně vysvětlování zákonů a cenzury, kde jsem bez slovníku lehce trpěla (lehce hodně - ten úvod dělal, co mohl, abych to vzdala a šla si radši prohlížet obrázkové knížky).
Já osobně tu knihu miluju, a když jsem si ji četla v autobuse, měla jsem tendenci usmívat se jako debil. Protagonistka je úžasná, ale vůbec ne proto, že by byla dokonalá - to ani zdaleka. Dódžó je také skvělý (kdosi ho označil jako boyfriend-material :D) a ten vztah mezi nimi, kdy se Iku neštítí proletět vzduchem a kopnout ho do zad, ačkoliv je její přímý nadřízený, to je přímo poklad *rozplývá se*.
Tak a dost fangirlení!
Knihu vám vřele doporučím a tentokrát zcela bez obav, že byste si to nemohli přečíst, jelikož byla neoficiálně přeložena i do angličtiny (šup, tady máte link), a je to tak jedinečná šance seznámit se s tvorbou autorky Hiro Arikawy (Šokubucu zukan, Freeter Ie o kau, Raintree no kuni), která je v Japonsku i u mě stále populárnější.