Jak si Kavi šaty ušila

Jako studentka jsem si hledání práce představovala velice akčně - samé psaní životopisů, motivačních dopisů, pohovory... Netrvalo však dlouho a zjistila jsem, že ve skutečnosti je to děsná nuda. Vytvoříte si jeden životopis (protože do něj krom vzdělání prostě není co dát) jeden průvodní dopis, který pak lehce obměňujete, rozesíláte na všechny strany a čekáte, kdy se někdo uráčí ozvat. Většinou na vás kašlou. Takže máte spoustu volného času na přemýšlení o tom, jak jste úplně k ničemu a nikdo vás nepotřebuje.

Já jsem někdy v průběhu měla plné zuby seriálů a knih a všeho a tak jsem nadhodila, že by bylo fajn naučit se šít na stroji. I dostala jsem před Vánocemi šicí stroj se slovy: "Uč se." Tak jsem se začla učit. Nejdřív zjistit, co že je to vrchní a spodní nit, jak se navíjí a jak to vůbec celé funguje, pak šílená dřina snažit se šít rovně a nakonec přišít k sobě dvě věci, aby držely a nepáraly se. Začínala jsem polštářema, pokračovala kuchyňskými zástěrami a pak jsem si jednoho krásného dne řekla, že bych si teda mohla ušít i něco na sebe - šaty! Mezitím jsem tedy ještě stihla přijít k práci, takže mi rapidně ubyl čas, ale nápad už tu byl a chuť taky.

Na internetu jsem si našla, kde prodávají látky (Látky Mráz! - takový výběr! *-* a ty vzory! <3) a vyrazila nakupovat. Tak nějak jsem neměla moc představu, kolik je takové látky potřeba, tak jsem si nechala poradit prodávající a odnášela si pár krásných látek, aniž bych pořádně měla představu, co že to z nich vlastně ušiju. Ale mamka mi vtloukala do hlavy, že je lepší mít látku koupenou a až pak se rozmýšlet, než přemítat a pak zjišťovat, že látka už není.

šablony

Šicí stroj bych měla, látku bych měla, ale stále ještě mi chyběl střih. Tak jsem zapátrala na internetu, protože tam je snad všechno. A našla. Na blogu jedné dívčiny jsem objevila střih na šaty á la 50. léta. Střih se mi zalíbil, tak jsem si ho stáhla. Když jsem si ho pak šla vytisknout, chudák holka od obsluhy na mě koukala jak na idiota, co že si to tisknu. Jen pro představu - bylo toho 52 stránek čar a teček. Pak jsem si šla ty čáry vybarvovat, což navodilo atmosféru předškolních dětí s omalovánkami. Pak jsem si zase skládala z vytištěných stránek puzzle a slepovala je dohromady. A pak jsem si zase stříhala... No prostě odpočinkový víkend :D

moje pracovní prostředí

Nakonec jsem tedy tu šablonu získala, ale abych to neměla tak jednoduché, bylo potřeba ji upravit. Takže jsem propočítávala, kreslila, přepočítávala, znovu kreslila, rozčilovala se a překreslovala. Nakonec mi nezbylo než si vrchní i spodní díl sešít cvičně, abych viděla, jak to bude vypadat. A začalo kolečko zkoušení a upravování a dalšího zkoušení a dalšího upravování. Teprve když jsem se ujistila, že z těch kousků jde opravdu složit něco nositelného, tak jsem to překreslila na samotnou látku. 

Sešít sukni byla celkem sranda - až na dvě věci. Ta první byla kapsa. Jednu jsem zvládla docela obstojně, ale druhá se mi nějak posunula, až vykukoval vnitřek, tak jsem to musela přešít. Na podruhé se už ale povedlo. Druhým problémem pak bylo, že jsem omylem rozstřihla jiný díl, než jsem měla. Takže vypárat, připravit si nový díl a znovu sešít k sobě. Oproti vršku to ale byla procházka růžovým sadem.

Vršek byl prostě horor. Díly mi nešly k sobě, netrefovala jsem mít švy v rovině a buď to někde odstávalo, nebo mi to zase bylo příliš těsné. No hrůza. Když už jsem si říkala, že vršek už budu mít hotov, tak jsem zjistila, že mi vzadu nevychází látka tak, abych k ní ještě mohla přišít zip. Takže zase vypárat a přišít nový díl. Pak mi zase odstávaly ramena, takže opět vypárat a sešít znova. O problémech s přišíváním podšívky ani nemluvě. A někdo mě naučte slepý steh - ten můj je křivej a vidí snad líp než já :D

Abych to zkrátila - zabralo mi to něco přes měsíc, několikrát jsem málem ztratila nervy a ten vršek už nikdy dělat nebudu!

Ale je to - i zip jsem přišila, délku jsem upravila a mám šaty. Do dokonalosti mají sakra daleko, ale drží pohromadě a já je prostě miluju! <3

světle žlutá podšívka

povšimněte si kapsy