Kavi končej prázdniny, tak se dala do sledování anime místo aby opakovala znaky. Teď je sice fajn, ale za dva týdny jí bůh pomáhej...
Angel Beats!
Yuzuru Otonashi nemá svůj den. Probere se na neznámém místě, trpí ztrátou paměti a ještě k tomu se od puškou ozbrojené dívky dozvídá, že je po smrti. Tak tomu se fakt říká smůla. Když je mu nakonec ještě řečeno, že se má zúčastnit boje proti andělovi v podobě středoškolačky, je toho na něj trochu moc. Racionální část mozku mu poradí co nejrychleji zmizet od tohohle fialovovlasýho blázna a jít si radši promluvit s domnělým andělem. Bohužel se tahle racionální část někdy v průběhu cesty vypaří a Otonashi vysloví přání, ať mu dívčina-anděl dokáže, že je mrtev, což ona pohotově provede - ostřím přímo do srdce. Po dalším probuzení je Otonashi přinucen uvěřit v jakém srabu se to ocitnul - je mrtvý, i přes to, že je mrtvý, musí stále chodit do školy, fialovovlasý blázen, Yuri, ho zatáhne do rebelské organizace Shinda Sekai Sensen (cosi jako Posmrtná válečná fronta), která bojuje proti andělům a potažmo i bohu... Zpočátku se Otonashi rozhodne brát všechno jak je a pomoct spolužákům v boji proti Kanade/andělovi/předsedkyni studentské rady. Jenže netrvá dlouho a zjišťuje, že Kanade není až tak bezcitná a krutá, jak mu byla vykreslena; spíš osamělá a z dobroty svého srdce se rozhodne jí lépe poznat.
V poslední době zjišťuju, že je snažší nová anime porovnávat se staršími exempláři, než je popisovat sama o sobě. Angel Beats je tedy něco mezi The Melancholy of Haruhi Suzumiya a Clannadem. Tedy: školní komedie s výraznou dívčí postavou, která vede organizaci a velí svým spolužákům, přesto je však hlavní postavou milý a oběma nohama na zemi stojící kluk. Vedlejší postavy jsou mnohem zajímavější než v Clannadu, příběh však není tak neobvyklý jako u Haruhi. Potenciál to má, zápletka je fajn, jen mi to přišlo trochu nedotažené - jako by tam bylo od každého trošku a nic do hloubky. Dočkáte se muziky v podobě dívčí školní kapely, baseballu, stříleček, romantickým momentů, komediálních momentů... Čeho si všimnete na první pohled je vizuální stránka - ta je naprosto brilantní a přišla mi lepší, než je nynější standard, kde je v každém anime i ten nejposlednější popelář bišíkem. Otonashiho s příliš dlouhou ofinou hozenou přes oko chci domů. Hned! XD Ze seiyuu musím zmínit Kamiyu Hiroshiho jako Otonashiho a Ogatu Megumi jako zástupce předsedkyně studentské rady Naoiho. Co se týče op/ed, opening jsem si docela oblíbila, ending mě bohužel uspával. Celkově jde o hodně dobrou záležitost a přijít Angel Beats před Haruhi, byla by to asi větší pecka. Škoda jen, že tomu nevěnovali víc než 13 dílů.
Mirai je v pubertě a jako každý správný puberťák je nepochopená, nechce být brána jako dítě, rodiče jí furt jenom prudí, mladší brácha je příjemnej jak osina v zadku a nemít mobil, umře. Naštěstí jí začínají letní prázdniny, takže aspoň školu může dočasně vypustit ze seznamu věcí, co jí kazí život. Neraduje se však dlouho - bráška se chce zajet podívat na výstavu robotů a rodiče nemají čas. Co z toho plyne? Že je dívka přinucena hrát si na chůvu a jet s bráškou sama. Roboti nejsou zrovna její hobby, a tak zatímco je bráška na záchodě, nespokojená Mirai píše kamarádce esemesku, že to všechno stojí za prd a svět by měl být tak laskav a zbořit se. A on to kupodivu udělá. Nastane zemětřesení 8. stupně richterovky, silnice se propadají, mosty mizí v moři, budovy se bortí...
Veškerý obsah je vyjádřen už samotným názvem, což je fajn, protože víte, do čeho lezete. Příběh je dost realistický (jen ten pád tokijský věže je takovej... předvídatelnej), takže se nevyhnete zraněním či smrti postav. Protagonisty jsou dvě děti a mladá matka, která se k nim náhodou přidá a doprovází je zpět domů, takže se vše točí jen okolo nich. Naštěstí je jejich cesta poměrně zajímavá, takže se nenudíte a konec, ten už mluví sám za sebe. Je překvapivý, to ano, jenže už jsem se s podobným před lety setkala, takže jsem ho tak trochu očekávala.
Na rozdíl od předchozího anime je vizuální stránka jednodušší a připomíná např. Bokurano, ale i to je vítaným odpočinkem od již výše zmiňovaných bišíků kam se podíváš. Opening má na svědomí Abington Boys School, ending ovšem taky nebyl k zahození. 11 dílů je málo, ale popravdě, víc by jich to asi neuneslo - už tak dost jednoduchý příběh by se akorát rozpliznul a to by byla škoda.
