Zdravím všechny náhodné návštěvníky, kteří se jen ze zlomyslnosti přišli podívat, jestli jsem už neumřela. S hrdostí oznamuji, že ještě ne XD
Uznávám, že poslední příspěvek již nemohl mít datum 5.1., jelikož to fakt vypadá, jak když mě zkouškové zabilo. Bohužel, ani tentokrát se mu to nepovedlo. Všechny zkoušky i zápočty na první pokus. Jen ten začátek nového semestru mě trochu zmohl a tak se teď už nějakou dobu potácím v depresích a nemůžu se z nich vyhrabat ať dělám co dělám.
Další novinkou je, že jsem přišla o komp. Jednoho krásného dne padnul ...a už se nevzpamatoval. Takže odfrčel do servisu a už je tam pěkně dlouho a ještě ani pohled neposlal, bídák jeden. Tak tedy trávím volná odpoledne v knihovně u počítačů. Parádička. Zvlášť když mě přepadl pocit, že bych tedy už mohla začít vymýšlet, co s bakalářkou - sice mám vedoucí, ale téma je stále mlhavé a knihy k tomuto tématu se přede mnou vyloženě schovávají. Možná to má něco společného s tím, že bakalářku chci psát na japanistice, takže literatura by byla - ale v japonštině. Já jsem tak maximálně schopná si přečíst kratičkou bajku a to ještě každý třetí znak hledám.
No každopádně mám teď volné večery, a tak jsem objevila čas na čtení a dokonce na chození ven. Představte si to - kavi chodí do společnosti! Svět se vážně zbláznil. Jenže chození do společnosti a deprese mají za následek, že se nejeden večer vracím na koleje v slzách. Tuhle jsem byla fakt na dně, tak jsem šla za jednou kamarádkou, která jako jedna z mála ještě zbyla na kolejích (zbytek se odstěhoval na priváty) a ona je taková optimistka, že stačila čtvrthodinka a já se usmívala. Chci ji příští rok na pokoj! Obě moje spolubydlící mě totiž opouštějí, tak by to nebylo špatné, ale soupeřím rovnou se dvěma priváty, tak nevím, jak to dopadne.
Když už jsem u těch kolejí, tak se odstěhovaly dvě právničky z vedlejšího pokoje, což slavíme jako úspěch roku, protože ty blonďatý krávy byly věčně nalezlý v koupelně >.< Víte, jaká je to krása, ráno se vzbudit a mít tu možnost, dostat se do koupelny dřív než za třičtvrtě hodiny?
Se školou stále válčím, stále nemluvím, stále jsem z toho depresivní, stále to stojí za prd. Anime nestíhám sledovat (není moc kde), takže maximálně tak dokoukávám Code Geass a Hetalii. Čtu. Ale bohužel jen věci do školy, takže žádná sláva. Ale na druhou stranu jsem si stačila oblíbit Sósekiho a to jsem nad ním už málem zlomila hůl. Až se někdy dohrabete ke knížce Botchan, povinně si přečtěte. Moc pěkně se čte a je vtipná :)
Jinak nic nového či závažného, co by stálo za to probírat ve zbývajících 14 minutách, než mě počítač odhlásí. Ještě si užiju trošku muziky, jelikož na koleji je bez kompu děsné ticho a až se zas budu nudit, určitě se ozvu...