Ne a ne a ne!

Dnes si promluvíme o takovém malém slůvku o dvou hláskách, které se vyskytuje v každém běžném rozhovoru, a většinou je to také jedna z prvních věcí, které se - v různých variantách, samozřejmě - objeví při učení se cizího jazyka. Jak někteří správně tuší, jde o "ne".
Není nijak dlouhé, ani obtížně vyslovitelné. Nepatří mezi sprostá slova nebo nadávky. A stejně se tak těžko vyslovuje.
Minulý týden po mně spolužačka chtěla, abych jí poslala svou esej, aby viděla, jak to má vypadat, a aby pak mohla napsat něco podobného. (edit.: už se ozvala druhá...a třetí XD)
Dnes po mně jiná spolužačka chtěla zas jinou esej, aby viděla, jak má přibližně vypadat titulní stránka.
A taky dnes, jen o něco později, mě ještě jiná spolužačka požádala o doučování fonetiky.
Co mají tyhle tři situace společného?
Neřekla jsem ne. Vlastně mě to ani nenapadlo. Chvilkama si připadám, jak jeden nejmenovaný národ, který vám taky odkývá cokoliv s čím přijdete.
Neříkám že mi to vyloženě vadí, případ 1. vem čert, stejně to ještě musim trošku předělat, o případu 2. ani nemluvím, vždyť tam vůbec o nic nejde. Případ 3. už je kapku horší, jelikož jsem se upsala k déle trvající činnosti, která mi sice nezabere až tak moc času (doufejme) a aspoň si tu fonetiku zopakuju, ale přeci jen... Teď je to doučování fonetiky, co to bude příště?

Na Paracukí daigaku leze jaro

Nevím, jestli je to tím krásným počasím venku, nebo skutečností, že nám právě skončil tzv. "čtecí týden", jehož jediným záporem je, že nepřečtete ani ťuk, ale dnes jsou všichni nějak mimo.
Jako všechno i dnešek začal zlehka - vyučující na fonetiku, jinak neuvěřitelně výmluvný chlapík, kterého si každou středu chodím poslechnout, protože má fakt pěknej hlas, už po půl hodině přednášení vypadal, že by mu bylo líp doma v posteli - neustále se přeříkával, ztrácel slova... Každopádně má můj obdiv, že to radši neodpískal a vydržel až do konce a to i jen s necelou dvacítkou nadšenců, kterým se chtělo na osmou vstávat (ze 100). To další z vyučujících na anglistice se rovnou omluvila, že dnes to bude jen krátké, protože jde z bůhví koho mámit prachy :-D
Ale co mě dorazilo, byla japina.
Že každá pátá věta ve skriptech se týká alkoholu, především piva, to už jsem si zvykla. Že vím, jak se v katakaně píší názvy nejrůznějších kořalek a jaké jsou nejoblíbenější značky piva tady i v Japonsku, i když sama pivo nepiju, to už mě nepřekvapuje. Ani to, že si třikrát rychleji vzpomenu na slovíčka opít se, kocovina, být opilý, popř. zvracet než na svléknout či hledat ve slovníku. Ale dnešní věta, kterou na japonštině vymyslela jedna z nejzakřiknutějších holek, co jsem kdy potkala (včetně mě), tak ta mě dorazila.
Měli jsme zadání: "Rozhodněte, co řeknete v následujících situacích" a situace bylaHazukašigatte, hakkiri to hanasanai hito ni (člověku, který se stydí a nemluví srozumitelně). A tahle dívčina, do které bych něco takového v životě neřekla, suveréně prohlásila: Sukoši osake wo nomanakereba narimasen (musíte se napít alkoholu).
Tomu říkám profesionální deformace XD