Dnešní den

Konnichi wa, minna-san! Takže, pamatujete na to, jak jsem psala o tom zkoušení z konverzace? No, tak mám na výzo trojku (jako jediná) a navíc můj průměr je 1,47 takže bych měla jinak vyznamenání...Taky jsem sehnala konečně toho démona (gratulujte mi :-) A dneska k večeři jsem měla tortillu - ty bláho, to byl nářez! Mám příšerně spálenou pusu a to na tom bylo napsáno jemná. Tak to jsou mý dnešní zážitky. Uvidíme, co přinese zítřek. BTW kdybyste někdo věděl, kde se dá stáhnout Sukisyo, tady se hlásí zájemce :-)

bla bla bla

Konban wa, minna-san! (Hodí se tenhle pozdrav ve 2:15 ráno?) Konečně jsem našla nějaký normální pozadí - hurá! Ta vánoční tématika už mě s prominutim srala. Nesnášim Vánoce, tak nevim, proč bych měla mít vánoční motiv ve svym blogu. Na druhou stranu, hvězdy nezbytně neznamenaj Vánoce...no, to je jedno. Prostě teď chvíli budete zírat na bubliny :-) Dobrá zpráva je, že zase mám relativně čas makat tu na tom, špatná (tedy pro některé z vás) že žádná ff se nechystá (kdybyste věděli, jak jsem ráda. věřim ale, že časem se mi zase začne chtít psát, protože já to bez psaní nikdy dlouho nevydržim.) Jo, a kdybyste někdo měli Démona od M. Lermontovova v elektronický podobě, tady se hlásí zájemce :-) Nemůžu ho totiž nikde sehnat...

...

Tak dneska mám za sebou fakt strašnej den. Byla jsem zkoušená z anglický konverzace...
Já vim, zní to snadně. Moje téma bylo V kolika letech by lidi měli začínat randit a měla jsem o tom povídat před půlkou třídy. Já jsem si to dobrovolně vážně nevybrala. Zbylo na mě totiž to úplně poslední. Copak já o tomhle něco vim? No, takže jsem řekla maximálně dvě věty, který stejně moc smyslu nedávaly, a to byl konec. I když se ta učitelka snažila přimět mě mluvit, měla smůlu. Zase dostanu trojku jak loni. Já se na to...!

...

Nazdar všichni, co jste se nějakou náhodou dostali až sem. Z ankety, kterou jsem sem dala, jsem se dozvěděla, že tady někdo lační po povídkách (ff). Sice mě to těší, nicméně na nějaký další můj rádobyvýtvor si budete muset počkat. A jak to tak vypadá, tak hezky dlouho. Je mi líto, ale za poslední tejden jsem spala tak 5 hodin v průměru za den. Ve škole se vytasili s písemkama, řešim technický problémy s počítačem, po dlouhý době jsem znovu otevřela knihu a čtu. Navíc se pokoušim naučit trochu té japonštiny (ne, že by mi to nějak zvlášť šlo) a řešim existenciální problémy. Zkrátka toho mám všeho plný zuby. To všechno se na mě podepisuje, takže - ač velmi nerada - tenhle blog dám na chvíli k ledu. Občas snad budu mít náladu a něco tu udělám, ale spíš ne. Až si zase všechno hodím ve svym životě do pořádku (jestli to vůbec jde), zase se vrátím v plné síle a s novými nápady. Doufám, že jsem vás neunudila k smrti.
kavárnistka